Dotkni se mě v klíně,

Vždyť už nejsme malé děti.

Posilni se vínem,

Jak ten čas tu s námi letí.

Prsty zasuň dovnitř,

Potom ven a znovu tam,

Ať už si tu lásku s tebou

Taky jednou vychutnám.

Milé to děťátko, jak se tu batolí.

Prorvu mu zakrátko hlavičkou pistoli.

Nic tolik nebolí, jako ta prohra,

Že snad smím cokoliv, nemít ten potrat.

Nikdy už lůno mé tvorečka nesnese,

Tak na drť dětičky pistol má roznese.

V okolí nesvolím žádné už dítě,

A pak se zastřelím sama v svém bytě.

(…a bylo po Juditě…)

Pověz mi pověz, hvězdičko na nebi,

Kterak mi půjdeš za družičku.

Vdávám se - zítra - toť můj den,

Modli se za mě při Měsíčku.

Ďábel - on sám - vykvetl vášní

Po těch mých nožkách běloskvoucích.

Odpusť mi, že já bez odporu,

Vydám se do vln tělo rvoucích.

Krvavá červeň zbarví mé líce,

Nechci však více se o sebe bát.

Nepůjdu domů už za měsíce,

Rač nechám jeho se za mě lkát.

Cvrček cvrliká si v trávě

Pro mě píseň temně smutnou.

Jakou dobu ještě slýchat

Mám tu hudbu v noci nutnou?

Snad jen přívoz,

který ke břehu se po setmění blíží,

napoví mi lépe, proč se naše cesty kříží.

Charón v kabátě a s holí,

Kterou rozevírá hladinu,

Teď možná už ta chvíle,

Kdy se v náruč k němu přivinu.

Tak čekám až se záď loďky

Dotekem mě zeptá,

Zdali ano nebo ne -

Tichým hlasem ke mně šeptá.

Ano, prodírám se ze sna,

Už mě jeho dlaně hřejí,

Věčnu píseň smrti

V trávě něžně cvrčci cvrlikají.