Mrtvá nevěsta

Stála jsem tam a dívala se dolů,

Půjdem spolu?

Jenom ty a já a vzduch.

Poletíme, budem vnímat lásku,

Kterou zahrnuje naše světy bůh.

Jen to vnímej -

Všude objímá tě ticho,

Jen se rozeběhnout - skočit támhle v dál.

Až nám kamení tam dole prorve břicho,

Mrtvou nevěstu sis, milý, právě vzal!

(podzim 2006)

Jen dopiju a půjdu dál.

Dál do temnoty,

Mezi stěny černých skal.

Tam, kde mě beztak nikdo nehledá,

A nikdy nebude-

Jsem to přeci JENOM JÁ.

Je já - nikdo beze jména-

Jen já - jak ta černá skály stěna.

Stojíc na mýtině, však jako utajená -

Neviditelná, tichá, zavržená.

Ticho po pěšině utíká,

uličkou mezi životem a smrtí.

Jako nůž, co do těla mi proniká,

Sama duše vlastní tělo drtí.

(podzim 2006)

Můj život, jako kupička bílého popela.

Zafouká vítr a je pryč docela.

Můj život jako schránka na relikvie-

Třebas mé srdce ještě chviličku bije.

Můj život jako faux paux v divadle na provázku -

Bez šance na štěstí, radost a lásku.

Můj život jako pohár vody s krví smíšený,

Tichý, temný a neustále neměnný.

Můj život jako krabice od bot z bazaru-

Plná hlíny, špíny, věčného klišé z rozmaru.

Můj život jako čajová lžička do kávy-

Bolí, zebe, jednou se jeden otráví.

Můj život - konečná a smrt na kolejích-

Tam navěky ztich můj poslední smích.

(podzim 2006)

Přijedou vojáci pochytat zbojníky. Na dvoře v Čachticích tyátr veliký.

Paní se oddává ozdravné koupeli,

Krev panen prolitá, tři k ránu zemřeli.

Za městem po lesích všech mužů boje,

Kozina vítězí, tasí své zbroje.

Ficko je postřelen, kácí se k zemi -

kdo byl ten záhadný, zasloužíc odměny?

Ještě čas potrvá, než babu uvězní,

Avšak již krvavé hody brz odezní.

Lapena, chycena, a přímo při činu,

Čachtická královna rudého zločinu.

(podzim 2006)

Byl jsi mi přístaven,

kde jsem se nebála okolního zla.

Byl jsi mi loďkou, co pluje po hladině.

Ta špatná, trapná a prašivá jsem já-

Loďku jsem potopila, přístav spálila,

a to všechno pro jediné.

Byl jsi mi vším,

čím člověk může být pro člověka-

Přítelem, milencem i oporou.

Jen já neumím žít - kazím to - pravda odvěká,

Jsem závislou zpitou příšerou.

Nemám už přístav, ani kam se schovat,

Nemám už loďku a plavat neumím.

Máš právo o mě nyní pochybovat.

Zda vláčet za sebou můj temný stín.

Nedokážu vrátit zpátky ten den,

Kdy sesypala jsem na nás haldu kamení.

Jen ti chci říct, že navždy proklínám se jen-

Miluji tě, a to se dlouho nezmění.

(září 2006)

Neporučíš bližnímu svému, aby tě miloval-

Něžně, vřele a ke všemu zlému,

Co jsi pro oba udělal.

Neporučíš bližnímu svému,

by láskou k tobě zaplanul -

své srdce by pasoval k svému,

navěky k tobě uhranul.

Neporučíš bližnímu svému,

by ti pak zklamán odpustil.

Ten krok už náleží jen jemu -

To ty jsi zradil a v nouzi opustil…

(září 2006)