Starý král zemřel příliš brzy. Jeho syn ještě nedospěl. Usedl na trůn,ale bál se, že zatím není na vládnutí dost zralý. Zmocnil se honepříjemný pocit, že mu koruna klouže z hlavy, že je pro něj přílišvelká a těžká. Sebral odvahu a své pochybnosti vyslovil nahlas. Rádcisi spokojeně pomysleli: "Jestliže si uvědomuje, že toho mnoho nevía že ještě nedozrál, mohl by být dobrým králem, který si nechá poradit,pozorně vyslechne připomínky , nerozhodne neuváženě, uzná své omyly apokusí se je napravit. Radujme se za celé království."
Králtoužil po vzdělání, a tak přikázal povolat všechny učence z království,mnichy i uznávané mudrce. Některé si nechal jako rádce, jiné vyslal dosvěta, aby se pídili po nejrozmanitějších poznatcích tehdejšího vědění,z nichž by načerpal vědomosti a moudrost.
Někteří odjeli tak daleko, kam až země sahala, jiní se vydali po mořiaž za obzor. Vrátili se za šestnáct let s bohatým nákladem svitků,knih, pečetí, náčrtů a kreseb. Královský palác byl veliký, ale taknesmírné množství knih pojmout nemohl. Vždyť jen posel, který se vrátilz Číny, přivezl na nesčetných velbloudech třiadvacet tisíc svitkůencyklopedie Cchang-si a kromě toho i díla Lao-c´, Konfucia, Meng-c´ajiných známých i neznámých myslitelů.
Kvůli takovému množství spisů dal král postavit celé město. Když hochtěl poznat, musel jet na koni. S posly byl spokojen, ale pochopil, žek přečtení a vstřebání tolika poznatků mu jeden život nestačí. Požádaltedy vzdělance, aby knihy přečetli místo něho, vybrali z nich tonejpodstatnější a z každého vědního oboru sepsali jedno srozumitelnédílo.
Uplynulo osm let, než mohli učenci králi předat knihovnu, kteráobsahovala pouze shrnutí nesčíslných oborů lidského vědění. Obrovskouknihovnu, která tak vznikla, prošel král pěšky. Už nebyl mladý, stáříse kvapem blížilo. Uvědomil si, že v tomto životě nemůže všechny tytoknihy přečíst a pochopit. Požádal tedy učence, kteří texty studovali,aby z každého vědního oboru vypracovali jednu stať, která shrne tonejpodstatnější.
Než byly všechny stati sepsány, uplynulo osm let. Mnozí z učenců, kteříse kdysi vypravili do světa, aby nashromáždili nejrozmanitějšípoznatky, už zemřeli. Měli-li mladí vzdělanci, kteří jejich prácipřevzali, stať sepsat, museli všechno přečíst znovu. Několikasvazkovédílo nakonec předali králi, který už byl starý, nemocný a upoutaný nalůžko. Král jednoho po druhém požádal, aby svou stať shrnul do jedinévěty.
Shrnout celý vědní obor do jedné věty není snadné. Učenci na topotřebovali dalších osm let. Vznikla kniha, jež obsahovala vždyckyjednu větu o každém vědním a duchovním oboru, který učenci prostudovali.
Král umíral. Starému rádci, který knihu přinesl, pošeptal: "Řekněte mi jedinou větu, která shrne všechno vědění a všechnu moudrost. Jedinou větu, než zemřu!"
"Pane", pravil rádce, "celá moudrost světa spočívá v těchto slovech":