V BŘÍŠKU

V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka.

První se druhého zeptalo:-Věříš v život po porodu?

-Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.

-Blbost, žádný život po porodu není.Jak by vůbec mohl vypadat?

-To přesně newím, ale určitě tam bude víc světla než tady.Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.

-Noto je přeci nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je směšné! Živínás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: život po porodu je vyloučený -pupeční šňůra je už teď moc krátká.

-Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.

-Alenikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí.A vůbec, život není nic než vleklá stísněnost v temnotě.

-No, já přesně newím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.

Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být?

-No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.

-Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.

-Aleněkdy, když jsme zticha, můžeme zaslechnout, jak zpívá, nebo cítit, jakhladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká ažpotom.