Slavnýfrancouzský provazolezec Blondin měl možnost uskutečnit nevídanouatrakci v Spojených státech. Mohl totiž instalovat lano nad slavnýmiNiagarskými vodopády, mezi Kanadou a USA. V ten den se tam sešel davlidí, aby přihlížel jeho výkonu. Skutečně – několikrát přešel po laně,aniž ho nějak zvlášť děsila propast pod jeho kroky. Nejdříve přešelv jednom směru, pak v druhém. Všichni tleskali. Potom vzal kolečko apřejel s ním po laně tam a zpět. Aplaus byl dvojnásobný. Aby siznesnadnil situaci, dal do kolečka kamení, asi 80 – 100 kg a přejelpřes lano znovu bez problémů. Opět ohromný potlesk! Pak se Blondinobrátil k davu s otázkou: „Věříte, že mohu v tomto kolečku převést ičlověka?:  - „Ano, ano, zajisté!“ křičel davnadšeně. Zvláště v první řadě na něj stále jeden člověk volal: „Pevněvěřím, že to můžete udělat!“ Provazolezec se na něho obrátil a řekl:„Nuže tedy, pojďte! Vy budete první muž, který přejede Niagarskévodopády v kolečku!“… „Ach, nezlobte se… omluvte mě… já ne… já tonemohu udělat“, říká muž. Bere pak nohy na ramena a zmizí v davu.

Věřit– to neznamená jen důvěřovat, že může někdo něco udělat, ale v důvěřese osobně něčeho odvážit. Onen divák měl svěřit kaskadérovi svůj život.To měla být důvěra v nedokonalého člověka. Ale proč se nespolehnout nadokonalého Boha?