medvěd
Ursus - rod velkých šelem z čeledi medvědovitých. Jsou známy 2 druhy rodu Ursus: medvěd hnědý, Ursus arctos, a medvěd černý, Ursus americanus. Oba druhy vytvářejí četné zeměpisné rasy. Na území České republiky žije medvěd hnědý, zvaný též brtník, Ursus arctos, naše největší šelma. Dosahuje hmotnosti až 400 kg. Vyskytuje se pouze v horách severního a středního Slovenska. Jeho početnost se odhaduje na 300-400 jedinců. Lov je celoročně zakázán. V Čechách byl poslední medvěd zastřelen v roce 1864, na Moravě v roce 1893. Severoamerickou rasou medvěda hnědého je grizzly. Největší medvěd, Ursus arctos middendorffi, žije na ostrově Kodiak a dosahuje hmotnosti až 1200 kg. Ostatní druhy, česky označovány medvěd, patří k jiným rodům (jiné latinské rodové jméno).

mamut
[Ruština < jakutština], Mammuthus primigenius - vymřelý chobotnatec, dosahoval délky až 520 cm. Měl rudohnědou srst dlouhou až 50 cm, ocas 40 cm, končetiny pětiprsté. Žil v pleistocénu v Americe, Asii i v Evropě. Vyskytoval se i na našem území. Svědčí o tom kostrové pozůstatky na Moravě (Předmostí v Přerově, Dolní Věstonice, Pavlov). Často zobrazován v mladopaleolitickém umění.

Neolit nebo také mladší doba kamenná je pravěké období, ve kterém se namísto dosavadního lovu a sběru stává hlavním zdrojem obživy zemědělství. Samotný výraz neolit pochází z řeckého neos = nový a lithos = kámen a odráží v názvu jeden z typických prvků tohoto období (viz níže). Tato tzv. neolitická revoluce začíná na Blízkém východě někdy v 10. nebo 9. tisícíletí př. n. l. a ukončuje tak období mezolitu; neolit ovšem na různých územích začíná odlišně, podle toho, jak rychle či pomalu se sem znalost zemědělství šíříla. Ve střední Evropě se uvažuje o 8. či 7. tisícíletí př. n. l. Někdy po polovině 5. tisíciletí př. n. l. nastupuje období eneolitu.

Paleolit (z řeckého πάλαιος palaios - „starý“ a λίθος lithos - kámen) je označení nejstaršího a nejdelšího období lidských dějin - starší doby kamenné. Začal v době, kdy se člověk zručný poprvé naučil užívat nástrojů a končí s poslední dobou ledovou, kdy na něj navazuje mezolit, který se odlišuje adaptací člověka na klimatické podmínky v podstatě současného rázu. Je pro něj typické střídání dob ledových a adaptibilita rodu člověk na měnící se klimatické podmínky. Hlavním způsobem získávání potravy byl lov a sběr plodin.

Paleolit se dále dělí na několik období, jejichž datace se ovšem v různých částech světa liší. Pro střední Evropu se obvykle udávají následující hodnoty. Protože se v rámci paleolitu zachází se statisíci či dokonce miliony let, nemá smysl je odpočítávat klasicky od přelomu letopočtu. Na mezinárodní úrovni se ustálila zkratka B.P. (z ang. Before Presence - před současností), odpočítává se tedy od cca roku 2000:

Doba ledová, odborně glaciál, je relativně studené a relativně suché období čtvrtohor, kdy docházelo k mohutnému rozvoji zalednění a poklesu mořské hladiny. V Česku údajně panovaly teploty v průměru až o 4 nebo 5 °C nižší nežli dnes, terén byl utvářen především periglaciálními jevy, v horských oblastech glaciálními jevy.

Ve čtvrtohorách nastalo nápadné ochlazení, které bylo vyvrcholením postupného kolísání klimatu pozorovaného již v pozdních třetihorách. Silné ochlazení na konci třetihor mělo hluboký vliv na existenci a vývoj všeho živého. S klesající teplotou přibývalo atmosférických srážek, které se v chladných ročních obdobích měnily ve sněhové vánice. Vznikly rozsáhlé sněhové příkrovy, které se postupně měnily v příkrovy ledové až v ledovce. Tak vznikalo zalednění obrovských prostor naší země. Odhaduje se, že v době svého vrcholu, v pleistocénu, pokrýval ledovec 45 mil. km2 souše. V Severní Americe jsou vidět stopy zalednění až ke 40. rovnoběžce. V daleko větším měřítku než dnes byly zaledněny i horské masívy. V té době se také vyhranila velmi výrazná podnebná pásma a to pásmo arktické, mírné a tropické. Jejich hranice se ovšem podle kolísání průměrné teploty během pleistocénu značně měnily.