Astronomie, třetí planeta sluneční soustavy.
Hmotnost: 5,9736·1024 kg
Průměr: 12756,3 km
Průměrná hustota: 5520 kg/m3
Úniková rychlost: 11200 m/s
Střední vzdálenost od Slunce: 1 AU (149600000 km)
Rotace kolem osy: 23,93 hodin
Doba oběhu: 365,26 dní
Odchylka osy: 23,4°
Sklon dráhy k ekliptice: 0°
Excentricita dráhy: 0,017
Střední povrchová teplota: 281 K (7,85°C)
Maximální povrchová teplota: 310 K (36,85°C)
Minimální povrchová teplota: 260 K (-13,15°C)
Albedo (odrazivost): 0,39
Nejvyšší bod povrchu: Mount Everest
Složení atmosféry: 78% dusíku, 21% kyslíku, 1% stopového množství argonu, oxidu uhličitého a vodních par
Počet měsíců: 1 (Měsíc)
Vlivem přitažlivosti Měsíce, Slunce a planet opisuje osa rotace Země v prostoru kuželovou plochu jednou za 25700 roků (tzv. platónský rok), dále vykonává nutační pohyb s periodou 18,7 roku a amplitudou ±9,21".
Tvar Země se blíží trojosému elipsoidu, největší poloosa měří 6378173 m, rovníkové zploštění je 1:90000, vedlejší rovníková poloosa míří ve směru k 15° západní délky. Pólové zploštění Země je 1/298,257, přesná měření pomocí družic ukázala, že tvar Země je navíc nesymetrický vzhledem k rovníku.
Protože osa rotace není přesně totožná s hlavní osou elipsoidu setrvačnosti Země, vykonává Země nepravidelný pohyb (viz též Chandlerova perioda). Povrch Země je 510 milionů km2, objem 1,08 biliónu km3, hmotnost 5,974·1024 kg, střední hustota 5510 kg·m-3.
Látkové složení Země lze přímo odhadnout pouze pro zemskou kůru, jejíž vrchní část je dostupná hloubkovými vrty. Obsahuje především kyslík (asi 49%), křemík (26%), hliník (7%), hořčík (3,4%), vápník (3,2%), sodík (3%) a železo (2,8 %).
Na základě rozboru šíření seizmických vln, vlastních kmitů Země a laboratorních pokusů s polymorfními fázovými přechody látek byl vytvořen tzv. pyrolitický model zemského pláště (umožňuje vysvětlit vznik známých vyvřelých hornin i existenci diskontinuit v plášti pomocí fázových přechodů). Byly zjištěny diskontinuity v hloubkách 350 km, 400 km (tzv. dvacetistupňová diskontinuita) a 650 km a tzv. astenosférický kanál nižších rychlostí (kolem hloubky 150 km), v němž rychlosti zemětřesných vln, na rozdíl od ostatních oblastí pláště, klesají. Teplota v plášti monotónně vzrůstá, pravděpodobně nepřesahuje 2000 °C, mnohonásobně roste též elektrická vodivost.
Diskontinuita v hloubce 2900 km ohraničuje zemské jádro. Na této hranici rychlost podélných zemětřesných vln klesá skokem z 13,6 km·s-1 na 8,1 km·s-1 a poté monotónně roste až do hloubky 4980 km na 10,06 km·s-1. Jádro se chová jako kapalina a příčné vlny se jím nešíří. Na jeho hranici se zemským jadérkem dosahuje tlak 3·1011 Pa, teplota 3000 až 4000°C. Rovněž elektrická vodivost je vysoká. V hloubkách 4980 až 5100 km je přechodná oblast, oddělující vnitřní jádro (zemské jadérko). Jeho hustota naznačuje přítomnost převážně železa a niklu.
Pro existenci života na Zemi má základní význam její vodní obal zvaný hydrosféra a vzdušný obal zvaný atmosféra. Magnetické pole Země se projevuje v prostoru zvaném magnetosféra. V gravitačním polí Země se pohybuje Měsíc, jediný přirozený satelit Země.
Vznik a vývoj Země nelze chápat odděleně od vzniku sluneční soustavy. Tyto otázky řeší kosmogonie. Stáří pevné Země se odhaduje na základě radioaktivních metod na více než 3 miliardy roků.