Následující je prosím pouze pro chápavé lidičky a vůbec dobré lidi, co se v tomto našem virtuálním světě pohybují, pokud budete mít zájem, čtěte si následující články zespodu nahoru dle dat vkládání a dostanete možnost nahlédnout do jedné osobnosti jednoho obyčejného člověka a vůbec možná poznat i sami sebe

Jeden den, jedno setkání, jedno rozloučení

17.Květen 2009

Sním či bdím?
Je den či noc?
Je pondělí či pátek?
Mám se smát či snad plakat?
Mám dýchat nebo si dát polštář přes ústa?
Mám zavřít večer oči a chtít je ráno otevřít?
Mám se nenávidět nebo jen milovat?

Ráno otevřeš oči, zdál se ti krásný sen
Je pátek ráno a už se vidíš večer s přáteli
Usměješ se do zrcadla a dlouze se nadechneš
Miluješ celej svět, miluješ ten sluncem prosvětlenej pokoj
Miluješ ten nádech, miluješ den ode dne
Miluješ a cítíš jak krásné je být milován
Zvoní ti telefon, přišla nějaká zpráva
Otevíráš ji a zjišťuješ, to píše tvá láska
Umeješ se, oblékneš a vyrazíš ven
Cítíš tu krásu venku, všechno bzučí, všechno kvete
Koukneš na nebe a vidíš tam bílé pruhy od letadel
Ty koukáš na ně a oni na tebe, třeba se těší na to kam letí, drží za ruku svou polovičku a jsou šťastní
Tak jako ty
Zavřeš branku a jdeš po ulici, míjíš tolik krásných lidí
Na každém rohu vidíš jak se někdo s někým objímá
Na začátku jdou každý svou cestou, políbí se a pak se následují už jen jednou
Tou cestou společnou
Zmáčkneš tlačítko na sloupu u přechodu pro chodce, spousty lidí stojí kolem tebe
Zasvítí zelený panáček a pokračujete všichni dále, třeba i oni jdou tam kam ty, třeba i oni cítí to co ty
Míjíš park kde hrají si děti a chvíli je pozoruješ
Není ti 20, není ti 30, jsi jeden z nich, tak krásný bezstarostný život
Opět ti zvoní telefon a víš že si musíš pospíšit
Míjíš obytný blok, koukáš na lidi v autech co míjí tě kolem
Občas někdo koukne na tebe, někdo se i usměje
Říkáš si čím je ten den tak krásný a zní to neuvěřitelně
Ale jsou krásné dny jako tento, cítíš že jsi, cítíš každý dotek nohy s chodníkem, každý dotek slunečního paprsku, cítíš dotek osoby za kterou celou tu cestu jdeš
Políbíš ji a cesty se spojí, sednete na lavičku a koukáte jeden na druhého a ptáš se " jak je možné že se ti dva lidé narodí třeba daleko od sebe, ale jednou se potkají a už se nikdy nechtějí rozloučit " .........
Jenže ty stále sníš, zničeho nic se probudíš
Ne, není deštivý den
Je krásně, všechno je krásné, ale ten telefon ti nezvoní a ty ztrácíš víru a chuť jít ven a aspoň zkusit být šťastný
Přitom stačí tak málo, jen se obléknout a koukat kolem sebe
Vnímat každou maličkost a nepřemýšlet, jen cítit
Moc mi chybíš, i když spolu být už nemůžeme
Stále tě tam v sobě mám, jako rodiče mají své děti, jako rostlina svůj květ, jako to dítě svůj hravý svět, jako ti dva na ulici, jejichž cesty se setkají, jako to slovo já a ty jsme my
Nikdy nezapomenu na první den, první noc, první výlet na Štramberk jak se ti špatně šlo v těch botkách, výlety na chalupu a zpívání, focení u stromu na Olešné, jak jsme jezdili na kole a tak na to zapomněli, ten zimní výlet na Prašivou za medvědem, déšť na jižní Moravě, výlet do skal na Pulčinách, cestu v autobusu do Černé Hory, když jsem věděl že jsi tam vedle mě, pizzy v Novi Vinodolski, prezentačku cos mi dala a co udělal já tobě, když jsi mě vzala poprvé k tobě do školy, večer v Paříži, to jaks měla strach z prvního letu letadlem, ale pak byla tak štastná, koukání se na tvůj oblíbený film, tance a večery v zanzibaru, smsky od tebe, které jsem musel smazat, písničku Scientist, kterou teď poslouchám, to jak jsi vystřihovala srdíčka z papíru a dávala mi je do pokoje...tisíce chvil a miliony nekonečně krásných vteřin. Dnes už chodíš na Prašivou s jiným, možná budeš v Paříži po jeho boku, možná budete ležet na lehátku u moře tam kde kdysi my, možná vám na jížní Moravě nebude pršet a možná tě na ten Štramberk vynese v náručí.
Někdy si říkám jak by to dopadlo, kdybych neudělal co jsem udělal, bylo by to krásné nebo nám bylo souzeno se rozejít? Asi vše mělo být tak jak se stalo. Já vím, že až jednou půjdu ztracený po ulici a někdo mi pomůže nalézt cestu, nikdy nedopustím co se stalo a o to více si budu vážït toho, že na mě někdo myslí, že se budu mít za kým vracet a že někoho udělám šťastného.
Lidé se narodí a jednou potkají člověka, po jehož boku budou chtít jít pořád. Šli jsme vedle sebe dlouhou dobu a asi věděli sami, že to jednou skončí, jednoho to může mrzet, druhý je šťastný, ale oba mají před sebou nový život, nové hledání, snad se oba ponaučí a kdo ví, možná se jednou potkáme, oba o berličce v obchodě, kde budeme kupovat vnoučatům dárky a usmějeme se na sebe a vzpomeneme... napsal/a: HonzikLST 23:14 Link komentáře (1)



Písmena H N L - poslední pro tebe

25.Duben 2009

Písmeno L

L ,je první písmeno

L ,kvůli nějž je toto psáno

L ,je součástí slova

L ,jako vševědoucí sova

L ,začíná slovo láska

L ,končí ta životní sázka

L ,jako lež

L ,tak jdi si kam chceš

L ,jako louč co neseme v ruce

L ,jako lidé pro než ona svítí přece

L ,jako liduprázdno

L ,jako to v čemž není žít snadno

L ,jako kolemjdoucí liberál

L ,jakožto chybějící svatý grál

L ,čímž ta láska končí

L ,jako to co mám v srdci

L ,jako to v duši prázdno

L ,jako to čemu vyhnout nemůžu se snadno

 

Písmeno N

N ,jako ta temná noc

N ,jako to volání o pomoc

N ,jako nic co mám v sobě

N ,jako nenávist když na vás někdo lže

N ,jako nemoc co sežírá vám srdce

N ,jako smutek který držíte v sobě

N ,je součástí abecedy

N ,bylo jméno jež bylo mou součástí

N ,je ta osoba pro kterou to vše píši

N ,byla Natálka se kterou už však nežiji

 

Písmeno H

H ,jako mé jméno

H ,jako to co mi je pro život dáno

H ,jako ty hrozné chvíle

H ,jako opakující se noci bezesné

H ,jako hologram co vidím každý večer

H ,jako hlas co už neslýchávám každý den

H ,jako slovo strachu hrůza

H ,co když budu ta lůza ?

H ,je písmeno před Ch

H ,je to proč nemohu dýchat

H ,jako písmeno s nímž budu celý život žít

H ,jemuž to písmeno N z celého srdce chybí  …

 

Tohle byla poslední věc pro tebe a jediná kterou nemůžešspálit ani vyhodit, buď s ním šťastná, já budu jednou taky

napsal/a: HonzikLST 20:18 Link komentáře (0)



Smrt .

20.Duben 2009

Lepí to jako lepidlo z obchoďáku
Studí to jako led z mrazícího sáčku
Stéká po těle a klesá směrem k zemi
Prosakuje tričkem skvěle
Rychle se barví její rudou esencí
A tmavne, "mami, půjde to ještě vyprat?"
Šíří se prostorem
Od ramene k zápěstí
Tiše jako temno nocí
Klepe na dveře a ona křičí "neotvírej!"
Pronikavě a dlouze až husí kůže na zádech kouše
Slyšíš ten křik a dech tě popadá
Pomalu jí otvírám a na nic se dál neptám
Večeře je přichystaná stačí jen prostřít
Příbor je však jen jeden, stačí jen za sebou zavřít!
Bouchnu tou klikou, připraven ke všemu
Sedám si na zem a pomalu uléhám
Zavírám oči a ... smrt k sobě vítám napsal/a: HonzikLST 23:02 Link komentáře (0)



Se*u na to !


Fuck the world
Seru na vás
Seru na tenhle posranej život
Seru na ten pocit
Seru na svůj cit
Všechno jde ke dnu
A já se potápím k němu
Topím a křičím
Zalykám a umírám
Kapka po kapce až se dech ztrácí
Zalykám se a duše se vytrácí
Vzdaluje se daleko ode mě
Stoupá k nebi a já ji vidím
Nechci ale ať se cokoli změní!
Tenhle posranej život
Denní svinstvo kolem nás
Fuck the love in us
Bodám se nožem
Dusím se prášky
Čumím na vás a všechno je na sračky
Křičím až mi krev z těla teče
To nic, to se ti určitě jen zdá
Ležíš v kaluži ale chyba, nic se ti nezdá!
Tohle je život, seru na něj
Tak jak vy na mě, tak i já na sebe napsal/a: HonzikLST 21:58 Link komentáře (1)



Chtěl jsem ...

19.Duben 2009

Slunce upadá daleko za obzor
Kolem krajina jen utíká a běží
Vy zpoza okna na ní koukáte a slzy se vám lesknou na tváři
V myšlenkách se vracíte do doby kdy jste tudy spolu projížděli
Procházíte místem kde jste tehdy stáli
Pláčete tam, kde jste se tehdy smáli
Je to rok, dva či tři?
Nebo minuta, sekunda či snad jen jeden nádech?
Jedno bouchnutí srdce, jedno otočení na její zavolání
Můžete se točit jakkoli chcete, můžete zrychlovat
Můžete stát či utíkat
Nebo jen ležet a poslouchat
Ležíte tam kde jste se tehdy milovali
Sedíte tam, kde jste se hádali
Koukáte na ní...Ona tady však již není napsal/a: HonzikLST 18:58 Link komentáře (0)



Neděle


Co sem napsat, kdysi jsem psal moc hezký věci, i když hodně pesimistický, ale víte co je paradox? Že jsem takřka k pesimismu neměl důvod, nebo jinak, měl, ale asi jako každej z vás, jsou chvíle kdy se cítíte slabí, chvilky kdy vám někdo ublíží nebo i vy někomu...ale vše se napravilo. A ja po dlouhé době si přečetl blog a zjistil, že jsem nikdy nenapsal něco pěkného když mi bylo krásně. Měl jsem vše, hodněkrát to proklínal protože věděl, že o to pořád budu přicházet, ale vždy se to vrátilo zpět a stálo to za to. Až když je chvíle jako tato, pak si člověk uvědomí spousty věcí a začne být bezbranný když zjistí, co sám provedl. Řeknu vám, že já být dívka, nikdy bych sám sebe nechtěl potkat. Kdybych tady napsal vše, styděl bych se. Můžu se snažit ospravedlnit ve smyslu, že jsem nikdy nechtěl nikomu ublížit, ale nedokázal jsem si držet odstup a nerespektoval hranice mezi svobodou a partnerským vztahem.
Jedno si ale kdokoli pamatujte, jakákoli lež a bolest kterou někomu způsobíte, se vám mnohonásobně vrátí, i když se zdá, že toto není možné, příjde chvíle, kdy klamem či další lží ta vaše z minulosti vyjde na povrch a můžete komukoli tvrdit, že i za rok se člověk dokáže změnit, můžete tisíckrát říci jak milujete či si něčeho vážíte, že jste prozřeli a víte co pro vás má cenu, ale nikdo vám nebude věřit a nakonec zůstanete sami... napsal/a: HonzikLST 18:38 Link komentáře (0)



Jaké to je ?

25.Říjen 2008

Jaké to je?
Sedíte doma, zlomený a v nesnázích
Vaše láska je s jiným v extázi
Miluje se s ním a líbá se
Vy jen doma do stěn koukáte
Umíráte touhou být jen s ní
Ona si však vybrala, je s ním
Máte v sobě alkohol, nevíte kudy kam
Zjišťujete, že vlastně sám život je jen velký klam
Je půl druhé ráno, venku je temno
Zavřete oči a v duši šero ...

5beer, 3tequilas and 1 broken night napsal/a: HonzikLST 01:32 Link komentáře (2)



Báseň v říjnu


Prožil jsem 3 dny, které by málokdo z vás pochopil…

 

 

Vždy jednou vše skončí,

Ale před tím než to nastane…

 

Vše začíná láskou

Zamilujete se a jdete cestou společnou

Přeskakujete potoky, bortíte hradby

Občas prší a vy moknete, ale ona vám deštník vždy přinese

Stojíte v dešti a nemáte si co říci

Tohle je, když zamilování zmizí

Každá kapka je slza, každá slza je vzpomínka

Každá vzpomínka je bolest, každá bolest je trápení

 

...Pokračuje trápením

Chodíte do práce či se ve škole vzděláváte

Ráno se probudíte a celý den pak přemýšlíte

Ve dne jen bloumáte a večer

… to pak s těmi kapkami usínáte

V noci se vzbudíte a stále vedle sebe někoho hledáte

Pondělí jako neděle, noc jako den

Málo co se vám daří, nedá se věřit v ten sen

Pokládáte si otázku a neznáte odpověď,

Jedno si ale uvědomujete …

Že můžete milovat, ale umíte naslouchat?

 

Láska je pryč, veliká bolest

Do řek skáču a chci se utopit

Do hradeb narážím a snažím si ublížit

Stojím v dešti a vím, že mě nikdo už před kapkami neochrání

Ráno vstanete a oblečete se, kouknete na sebe a odcházíte

Potkáte spousty lidí, podáte s nimi ruce

Usmíváte se a večer přejete, ať už to ráno nikdy zase nenastane

Posloucháte hudbu, stále ty stejné tóny

Čtete v myšlenkách stále ty samé články

Koukáte kolem sebe a vidíte to co není

Vnímáte tu vůni, která kolem mizí

Prší vám do bytu a nemáte se kam schovat

To už ale není déšť, to vaše srdce

…a vy pláčete, zas a zas

 

Když někoho ztratíte, pak pochopíte …

napsal/a: HonzikLST 01:25 Link komentáře (0)



Jeden zvláštní člověk a jeden smutný víkend…

20.Duben 2008

Sedím za počítačem a poslouchám Once, mé oblíbené songy, zrovna teďkom The Hill, kdo poslouchal, zná a ví kdy je nejlepší toto poslouchat. Dočetli jste se spousty věcí, dozvěděli jste se, že občas píšu básně, že jako spousty z vás mám problémy a nebojím se je řešit veřejně, pomluvy a posměšky jsou slabost a mi neublíží. Vesměs jsem se ukazoval v dobrém světle, ten ublížený člověk a ano, spousty krát mi bylo ublíženo. Jsem vnímavý, empatický, introvert v těle extroverta, bavím se, směji, stovkám lidem přináším dobrou náladu, ale vevnitř jsem uzamčený člověk, jsem popudlivý, egoistický, naivní. Nedokončil jsem školu, netrápí mě to. Lžu. Mám lukrativní práci, ale egoisticky jsem viděl pouze to hmotno kolem, odměnu za mou práci, ale zapomněl na to nejdůležitější. A víte co to je? Čím dokážete vyvážit tunu všeho kolem sebe? Slibem. Dal jsem slib, že nikdy neopustím, a kdyby to jinak nešlo, budu se z celého srdce snažit to omezit na co nejkratší dobu. Ano slíbil jsem, že už nikdy neopustím toho, koho miluji. Tento slib jsem dal v lednu a dnes je duben, 3 měsíce kdy jsem strávil týdny a týdny v místech po celé republice. Také jsem přijal nabídku na průvodcování do Černé hory, opět každý víkend pryč jako minulé léto, možná pojedu pracovně i do Rakouska, možná i dále. Jeden by řekl, že to je fajn, miluji poznávání nových míst a lidí, k tomu finanční ohodnocení. Jenže zjistil jsem, že se odcizuji, kdysi jsem toto nepocítil a ztratil milovaného člověka. Mohu mu pořád vyčítat, že mě podvedla, že já pracoval a ona nečekala. Ale dokázal bych já čekat? Vy? Vědět, že s tím druhým člověkem budete jen pár okamžiků, že budete muset každou minutu prožít jako hodinu, každou hodinu jako den. Ale když ten moment příjde, cítíte, že něco je pryč. Ve mně to byla nedůvěra, sebestřednost a obrovský egoismus. Teďse dostávám k podstatě tohoto dopisu. Přijel jsme ze služební týdenní cesty a s člověkem, na kterého jsem se tak těšil, jsem se dokázal pohádat, takřka okamžitě a důvod? Má nedůvěra. Omluvil jsme se a bylo vše pořádku. Včera jsme byli spolu na diskotéce a pili víno za vínem, tančili, bavili se…A pak to přišlo, ten nával nejistoty, výčitek a alkoholu v krvi a bylo po všem. Víkend na který jsem se tak těšil se rozplynul, seděl jsem náhle u stolu sám…Tak jako dnes večer. Tak jako spousty času mého života. Řekla mi, „dal jsi mi kdysislib, že mě neopustíš“, a já zítra zase odjíždím pryč. Cítím, že se blíží chvíle kdy mě opustí a já budu opět tělo bez duše a budu si za to moci sám. To co se stalo včera, ty hloupé výčitky až agrese, omlouvám se nejen jí, ale i těm dvěma klukům co byli kolem, číší ze strachu. Strachu, že o tebe příjdu, že jsem porušil ten slib a že já vím, že jsem v kruhu. Co ti jen říci? Neodpouštěj mi, ale miluj mě pokud to cítíš zevnitř, já jsem sice daleko, ale tebe mám stále u sebe v srdci. A vy ostatní, neslibujte a sakra si važte toho, co máte, pokud víte, že máte toho nejúžasnějšího člověka po svém boku, který se o vás stará, dokáže rozesmát, ale i rozplakat, a to vše z lásky. A ty HonzikuLST, ty víš co máš udělat …

napsal/a: HonzikLST 20:03 Link komentáře (1)



Třetí den

19.Září 2007

Třetí a konečný den mého psaníčka o mém trápení, jak se říká třikrát a dost, tak dnešek beru tím třetím dnem...dopoledne jsem tady měl napsáno něco jiného, teď to jen zkrátím, člověk někoho opustí, hrozným způsobem, ztratí naprostou důvěru, poníží toho druhého, působí mu bolest a vysmívá se, ale přitom jednoho dne v jeden okamžik dokáže říci, jak jej miluje, jak toho lituje, jak by to vzal zpátky, že vlastně vy jste to nejcennější co kdy dotyčný měl, ale nejde to, protože vám už ublížil moc. Jestli si to přečteš - je to pouze jedna osoba - tak ses určitě poznala. A pro vás ostatní mám jen otázku: Má smysl v tom pokračovat? Brát těch pár dnů v porovnání s dalšími 425 dny jako něco, co snad i mělo přijít, zkrátka krize? Říká se, že právě díky krizím je vztah pevnější a pevnější, dokáži-li oba tou krizí projít a společně. A kdybych já měl na mou otázku odpovědět? Smysl....má to smysl, a víte proč? Protože jen ten zlomený člověk dokáže odpustit, a proč? Protože ten druhý pro něj znamenal a stále znamená jeho život. napsal/a: HonzikLST 07:35 Link komentáře (0)


Starší články >