Následující je prosím pouze pro chápavé lidičky a vůbec dobré lidi, co se v tomto našem virtuálním světě pohybují, pokud budete mít zájem, čtěte si následující články zespodu nahoru dle dat vkládání a dostanete možnost nahlédnout do jedné osobnosti jednoho obyčejného člověka a vůbec možná poznat i sami sebe
Druhý den ráno - přichází večer
18.Září 2007Takže je večer a trošku jsem se zpozdil s tím pokračováním. A jak že jsem se to měl dnes odpoledne? Měl jsem veliký hlad, ale nedokázal jíst, asi to někteří chápou, takže jsem jedl až před chvíli. Zrovna je osm večer a říkám si, jak jsem unavený. Víte ale co mě dnes odpoledne zamrzelo? Že začalo pršet, zatáhlo se a je škaredě stále. Jako jsem napsal jedné osůbce, „ten nahoře vůbec netuší, jak je pro nás v těchto chvílích důležité sluníčko“, nebo nějak podobně to bylo. Celé odpoledne poslouchám hudbu, hraje už asi stý kousek, vesměs ploužáky, což moc síly člověku nedá, avšak je mi lépe než včera a věřím, že bude zítra ještě lépe než dnes. A kdyby náhodou ne, tak si to aspoň budu muset myslet. Dnes odpoledne mě potěšila spousta lidiček, především z libimseti, psali jste mi hezké ohlasy a přáli štěstí, dokonce jeden človíček, mám-li být konkrétní, bývalá přítelkyně, se kterou jsme byli však jen pár týdnů, mě moc potěšila a napsala snad po více jak roce nějaký vzkaz a hned tak chválící a hezký, pak nesmím zapomenout na mou spřízněnou dušičku, ona ví, která mi prosvítila odpoledne, pak také kamarádku, která mě rozveselila…i když bohužel i jeden človíček se snažil mě rozesmutnit a opět ublížit, ale díky Vám jsem silnější, a i když se stále cítím trpce a pláč zadržuji jak jen mohu, myslím si, že to dokážu překonat. Mějte dobrou noc a hezký nový den, a pokud nebude venku ráno či během dne sluníčko tak vězte, že minimálně ti z vás, co mi trošku rozumí, mají to sluníčko v sobě. Být vás více tak je hned krásněji na světě.
Vidím, že rádi navštěvujete můj weblog a jsem rád, avšak mohli by jste mi třeba něco napisat, třeba se o něco podělit, cokoli. Dnes je úterý 18.9.2007, proč píši datum? Asi proto, abych vzpomínal na tento den. Uvědomil jsem si, že člověk, co toto všechno dokáže udělat, mi nestojí za ztrátu všeho, že ráno se probudím a bude krásně, a že snad budu mít krásně i v duši a že to ona jednou pozná o co přišla, že možná i ona bude trpět jako já teď a opět vám píši. A víte vy co je krásné? Že dnes zase svítí slunce, je teploučko, poznal jsem úžasného člověka a cítím, že jsem tady nebyl jen pro jednu osobu, ale byl a stále ještě jsem tady pro mou rodinu, lidi i z její rodiny, mou milovanou sestru, přátele i lidičky z mé minulosti, dokonce i některé z vás, uvědomil jsem si, že i přes tu samotu miluji když píši, vylívám své srdce a emoce a ať už to kdykoli někdo použije proti mně či nikoli, chci být ten upřímný člověk, u kterého si člověk přečte kus jeho duše, ne přetvářku či lež, jakousi vstřebatelnou polopravdu. Dnes jsem nabral sílu přečíst si celý můj weblog, vymazat poslední hmotné vzpomínky a snad nebude trvat dlouho, kdy ty nehmotné, ty hluboko v mé mysli, budou nahrazeny novými, krásnějšími. Moc děkuju zvláště tobě (osoba, která ví). Mám teď velikánský hlad, takže se loučím a možná odpoledne něco hezkého přibude.
napsal/a: HonzikLST 12:31 Link komentáře (1)Můj život a konec jednoho dlouhého milování
17.Září 2007Jak se dnes máte? Jste šťastní? Sedí se vám dobře uobrazovky? Nezvoní vám telefon? Neslyšíte pípnutí esemesky? Venku svítí slunce, prý je to to babí léto, ano je dnes krásně. Byl jsem se projet autem do města něco si zařídit. Miluju, když přes čelní sklo vás paprsky slunce oslepují a zároveň vám tak krásně pálí na pokožku, všechno kolem je tak hezké, spousty lidí, vesměs nikam nespěchají a vychutnávají si poslední paprsky sluníčka a tepla kolem, všechno září jako mávnutím kouzelného proutku. Ano již za pár dní má být zima a asi opět vytáhneme kožichy a zimní bundy. Nemám rád zimu. Ale odcházím od tématu, taky máte rádi sluníčko a teplo vůbec? Řídíte auto? Máte hezké auto? A máte hezkou zimní bundu? Já ano, rád se hezky oblékám a mám hezké auto, ale to vše jen proto, že se rád sám sobě líbím a mé záliby zkrátka jsou starání se o své autíčko a hezky se oblékat. Spousty lidí mě nemají rádi, myslí si, že jsem namyšlený syn zbohatlíka či co já vím za další výmysly, ale nikoho nezajímá, že to je vše z mé iniciativy, že nejsem frajer co jen se chce ukazovat a už vůbec nikoho nezajímá, jaký člověk je vevnitř. S přítelkyní jsme byli již na spoustě výletů automobilem, je to úžasný free dopravní prostředek, projeli jsme Moravu, byli dokonce i v Chorvatsku a bylo nádherně a máme spousty překrásných zážitků. A co vy? Byli jste někde se svými partnery? I když miluju cestování po světě, tak je zvláštní, že se nerad koupu v moři, možná proto, že si někdy říkám, že nejsem tak fyzicky krásný jako ti opálení svalnatí kolem, i když se snad nemám za co moc stydět, možná i proto, že se ne zrovna nejlépe opaluju. A vy máte rádi moře a koupání? Až na této naší dovolené mě přítelkyně přemluvila, aťjsem sám sebou a byl v moři neustále, překrásná dovolená, po večerech jsme jezdili na pizzu, smáli se a zkrátka si to užívali. Cesta byla sice pro mě únavná, přeci jen pořád řídit a takovou dálku dá zabrat, ale s vidinou toho, že tam jedu s milovaným člověkem a při každém kouknutí na vedlejší sedačku, když jsem viděl její bloumající očička, mě to naplňovalo energii. Stále vám nezvoní telefon a ani nepípá sms zpráva na displeji? Je půl páté odpoledne a netuším co budu dělat, mám nějakou práci tak se jí asi chytnu, je to jen o vyplňování pár údajů, takový dotazník, pak si musím uklidit v pokoji, jsem hodně čistotný člověk, ale někdy dokážu udělat nepořádek za pár minut. A co vy? Jste čistotní? Máte práci nebo studujete? Já studoval, bohužel dvakrát jsem to neúspěšně zkoušel na VŠ a teď již zkrátka musím pracovat sám za sebe, ne že bych to nikdy nedělal, ale pocit je to jiný, když v září člověk po tolika letech nejde do papírnictví pro sešity a psací potřeby. A proč že už nestuduji? Spousty lidí o mě tvrdí, že jsem člověk, co v životě hodně dokáže, že mám neskutečnou schopnost empatie, že chytrost, kterou je člověk nucen ukazovat ve škole, zdaleka nedosahuje lidské zkušenosti a intelektu, kterého prý mám ke svému věku velmi moc. Otázkou ale je,jaký je vztah mezi chytrostí a intelektem, případně mezi intelektem získaným a přirozeným. Ale proč tedy nestuduji? Asi jsem si chtěl vydělávat peníze, před rokem jsem potkal svou přítelkyni a myslel jsem, že to zkombinuji, avšak už předtím jsem žil nákladným životem a tíhl jsem k individualitě, ne kolektivní práci ve třídě. Teď od září jsme získal výhodnou práci, bude to trošku trvat, ale finančně to je výhodné zaměstnání, snad bude má přítelkyně ráda, když ji budu moct kupovat dárečky, které má tak ráda a když ji budu moct v zimě pozvat někam za sluníčkem daleko do zahraničí. A co vy? Jste spokojení v práci? Nebo studujete rádi? A co váš partner, drží vás a pomáhá? Stále vám nezvoní telefon? Ani neslyšíte to pípnutí sms zprávy? Dotkl jsme se na začátku toho, že lidé hodnotí ostatní podle toho, jak se jím na zevnějšek líbí či nikoli. Ano taky si občas řeknu něco nelichotivého, ale zkrátka jsem člověk co nesnáší machrování a různé frajírky, ale když mi i tito lidé dají možnost poznat je, dokážu změnit názor. Třeba dnes na libimseti jsem si psal s pár lidmi, kteří jsou velmi zvláštní a nikdy předtím jsme se neviděli ani neslyšeli, ale i přesto si jsme velmi podobní, dvě podvedené slečny a jeden podvedený kluk. Přitom mě jako kluka podvedla slečna a spousty krát, že mi je z toho ještě více úzko než tehdy….proč se tedy vůbec všichni podvádějí? Tedy takřka všichni. Možná bych to pochopil v tom, že já osobně miluju poznávání, ať už míst na Zemi, jiných kultur, jiných lidí, situací, tak někdo zkrátka chce poznávat nové milence, nové partnery…Takhle to já chápu, ale proč mě píchá na srdci? Ano taky jsem byl takový, před 2 lety hodně ubližoval a nedokážu se ospravedlnit, ale dokážu jen říci, že jsem si tím prošel a již velmi dlouho jsem naprosto jiný člověk. Možná i díky těmto situacím kdy já sám jsem byl ten špatný. A co vy? Taky lidi odsuzujete na první pohled? Taky jim dáváte hodnocení 1, když má na profilu škaredou fotku? Už jste taky podvedli či jste byli podváděni? Vážně vám ještě nezvoní telefon či nepřišla sms?
Koukněte se…nebo snad raději ne, vypněte si telefon máte-li pochyby o vašich partnerech a žijte v opojení láskou, žijte v plánování budoucnosti a radujte se, že se s někým milujete. Bohužel já si tu sms přečetl, i ten vzkaz na libimseti, a přišel jsem o tu radost, nemám pro koho vydělávat penízky, už mě nedrží, i když asi nikdy nedržela, už spolu nepojedeme nikam autem na výlet, můžu jedině mazat naše společné fotky, zničit vše společné a zapomenout a co nejvíce si namlouvat a říkat si, že existuje lepší člověk, který si mou lásku zaslouží, i když ještě pořád klíč od mého srdce má ona a na výměnu zámku ještě nemám sílu…A jste tedy šťastní? Jaké máte pocity z toho co jsem napsal? Odsuďte mě, alevyzpovídat se je nejlepší a nejzdravější řešení, a pokud po boku není kamarád, pak jedině dopisní papír v aplikaci Word. Pokud jste vážně šťastní, upřímně vám přeji ať takoví zůstanete, přeji vám ať se pochybnosti i lidé, co vám to budou chtít zkazit, obloukem vyhýbají, ať máte svůj sen a jdete tou cestou životem bok po boku s člověkem, se kterým si ten sen chcete splnit…
... a pokud šťastní nejste a trápíte se, vězte, že v tom nejste sami, a i když jsem asi tímto moc optimismu nikomu nepřidal, tak věřte. Všichni, co jsme zklamaní, jsme v něco moc věřili, někoho moc milovali a byli schopni hodně obětovat a i když ten člověk tímto pohrdl, najde se další a lepší. A hlavně jak já tvrdím, každý na světě má svůj protějšek, někdo jej míjí denně v práci, na ulici, jezdí s nim ve stejném vlaku, možná je to váš soused/ka, možná i kamarád/ka. Slzy sice stále se blyští ve vašich očích, ale přijde doba kdy budete plakat ne bolestí, ale štěstím...
napsal/a: HonzikLST 17:10 Link komentáře (0)
Pokud sem někdo zabrouzdá, tak nejsem básník, toto jsou jen texty vytvořené v pohnutkách mysli a nebudu se přiřazovat k těm, co dokáží napsat text, který se dotkne nejen mých myšlenek, ale i srdce...Takže berte to jako takový úvodní profil do mého nitra na rozdíl od profilu libimseti, které zobrazuje můj zevnějšek :
---Láska v zimě---
Láska je sen, ze kterého nechce se probudit jen,
Láska je cit, co každý chce mít.
Láska je vášeň, co spaluje nás zevnitř,
Láska je touha, pro níž chce se i zemřít.
Láska je jaro, všechno kolem kvete a voní,
Láska je léto, to teplo a slunce!
Láska je podzim, tolik krásných barev má,
Láska je však i zima, kdy chlad nás omrzá.
Ptáte se "to je pro ní?"
"Ano", odpovím směle.
Ty slova jdou zevnitř, duše i srdce,
Však také z rozumu, lásky i smutku.
Zrovna je pondělí, 15.09h,
Kouknu se na mobil a čtu tvou sms.
Píšeš mi "láska je jaro, s tebou se raduji jako s žádným jiným",
Já ti však odpovím "takhle to není, to ti já tvrdím!"
Zdaleka to není ani to léto,
Plody jsou sklizeny, slunce již zapadlo,
Příroda usíná a mé srdce pro tebe pomalu umírá.
---Na koho myslím?---
Ty to nejsi, s největší pravděpodobností ne.
Je to ta druhá, ta tam v mé mysli.
Zrovna někde sedí, kouká a čte si,
Možná si zpívá a myslí na mě přeci.
Již jsem jí viděl, slyšel i cítil,
Již jsem jí měl a pak také ztratil.
---dodatek O osudu---
Věřím však v osud, v náhodná setkání,
Ať znova pocítíš to jaro mezi námi.
To je to ze všech mých, to největší přání.
---Co zabíjí?---
Zabíjí agrese, zabíjí války,
Zabíjí emoce, zabíjí lásky.
Zabíjí ruce, nože i pistole,
Zabíjí prudce, tiše i zdánlivě.
Zabíjí z touhy, zlosti či nenávisti,
Zabíjí proto, aby se pochopili.
Proč vůbec žijí, a proč vůbec zabili.
---Sedím a koukám---
Sedím a koukám, na monitor ťukám a ptám se, kde jsi?
Zavíráš očka a usínáš, do Říše snů se vydáváš.
Na velkém mráčku pluješ tou tmou, jen měsíc svítí na cestičku tvou.
Sedím a koukám, nad životem bloumám, ptám se, proč jsou na světě smutní lidé?
Chodí všude kolem, míhají se davem, slzy jim stékají a nikdo nic nevidí.
Pod rouškou úsměvů, srdce jen bolí,
Ptají se sami sebe, zdalipak jim to za to stojí.
Sedím a koukám, nad láskou přemýšlím, ptám se, kdepak jsi?
Láska je vůně, všude kolem nás,
Láska je sen, který chceme nechávat si zdát každý den.
Láska je pocit, když tě slunce políbí,
Hluboko vevnitř, přímo tam na srdci.
Láska je hlas, všude kolem nás, stačí jen zavřít očka a těm slůvkům naslouchat
Sedím a koukám, noc bude dlouhá, ostatně jako každá, strávená tak osamělá...
Ležím a koukám, však už se neptám...
Neptám protože už vím, ty jsi má láska, ty jsi to, proč bdím.
Ty jsi mé štěstí, jsi tím snem, jsi dotekem slunce i kouzelnou vůní.
Zavírám oči a slyším tvůj hlas...usínám…
---Co je "člověk?"---
Člověk, kdopak to je? Zrno v poli, smítko na zemi, tečka ve vesmíru či nic v jeho víru?
Dneska je 3.prosinec, 3.12. - to je čtyři...pořád přemýšlím, čím je toto datum zvláštní. Ale zvláštní přeci jen je, což vím jen já a ještě jedna osoba. Někdy si říkám, že nechci ať je zítřek. Nejsem pesimista, miluju život a optimismus, ale prostě každým dnem je člověk starší a dál v té své cestě životem, jenže já se chci zastavit. Sednout si a nějakou dobu ležet a válet se.Kdyby tak nebyla zima, bral bych takovej začátek července, nechat doma auto, vzít si obyčejný kolo a zajet někam...jsem dnes zmatený a smutný, ale možná i spokojený, nevím, pokud vás někoho něco napadne ... mějte se
15.Listopad 2006
Osudy lidí jsou stejně velmi zvláštní, znáte mladého kluka co si pomalu plní sny a jednoho dne vezme svou hloupostí život jinému, říkám si, tak toto je osud? Pokud ano, tak nechci ať existuje. Dnes ke mě přišel pán v ošumtělém kabátě s rozvázanou tkaničkou a špinavými tvářemi a poprosil mě o cigaretu, měl jsem poslední ale dal jsem mu ji, zatímco vedle stojící hoši se jen ušklíbli. Vím, že touto cigaretou jsem mu vzal zlomek zlomku jeho chatrného života, ale nejspíš to byla jedna z těch věcí, co on má, tak jako má někdo majetek, někdo lásku, někdo zdraví, někdo to vše dohromady, tak někdo má třeba jen ten kabát, tkaničku a cigaretu.
Během následující 20ti minutové jízdy trolejbusem jsem si připadal jako tehdy vtom vlaku na nádraží. Koukal kolem a hlavně poslouchal, vedle mě si přisedla velmi mohutná romská paní s dítětem a hovořila s vedle přes uličku sedící romskou kamarádkou taky s dítětem. Hovořily o tom, že jejich babičky měly
Teď tady tak sedím a přemýšlím, co vše jsem za dnešek zažil, byl to můj první den, kdy jsem jel namísto svým autem do školy vlakem. A uvědomil jsem si, že studuji vlastně dvě školy, jednu hmotnou, a tu druhou nehmotnou a to je škola života, kterou tak často vidím jen v rychlosti a pohodlí svého vozu
5.2.2007
Někdy chceš vrátit čas, ono to nejde.
Jindy zas doufáš, ať vše rychle přejde.
Největší chyba je dát někomu ten největší dar.
Své tělo, svou duši, své naděje co snad ona vyslyší.
Svůj život svou duši a doufat, že to tuší.
Jenže ona zklame, propíchne tě mečem
Tak nemilosrdně, že ti krev stále jen teče.
Nejde to zastavit, křičíš a prosíš.
Ona tě ale neslyší, zrovna si vlasy suší.
Kouká do zrcadla a vidí svou krásu,
Maluje obličej, kreslí si linky,
„budou mi slušet ty mé nové oční stíny“?
Ty se tam zezdola jen skomíravým hlasem zeptáš,
ukane ji aspoň ta slza pro tebe?
