Druhý den ráno
18.Září 2007Vidím, že rádi navštěvujete můj weblog a jsem rád, avšak mohli by jste mi třeba něco napisat, třeba se o něco podělit, cokoli. Dnes je úterý 18.9.2007, proč píši datum? Asi proto, abych vzpomínal na tento den. Uvědomil jsem si, že člověk, co toto všechno dokáže udělat, mi nestojí za ztrátu všeho, že ráno se probudím a bude krásně, a že snad budu mít krásně i v duši a že to ona jednou pozná o co přišla, že možná i ona bude trpět jako já teď a opět vám píši. A víte vy co je krásné? Že dnes zase svítí slunce, je teploučko, poznal jsem úžasného člověka a cítím, že jsem tady nebyl jen pro jednu osobu, ale byl a stále ještě jsem tady pro mou rodinu, lidi i z její rodiny, mou milovanou sestru, přátele i lidičky z mé minulosti, dokonce i některé z vás, uvědomil jsem si, že i přes tu samotu miluji když píši, vylívám své srdce a emoce a ať už to kdykoli někdo použije proti mně či nikoli, chci být ten upřímný člověk, u kterého si člověk přečte kus jeho duše, ne přetvářku či lež, jakousi vstřebatelnou polopravdu. Dnes jsem nabral sílu přečíst si celý můj weblog, vymazat poslední hmotné vzpomínky a snad nebude trvat dlouho, kdy ty nehmotné, ty hluboko v mé mysli, budou nahrazeny novými, krásnějšími. Moc děkuju zvláště tobě (osoba, která ví). Mám teď velikánský hlad, takže se loučím a možná odpoledne něco hezkého přibude.
napsal/a: HonzikLST 12:31 LinkKomentáře
bisonka 18.09.2007 17:04:37
Honzíku život je moc krátký nemaž fotky a nenič vzpomínky časem budeš mít sílu podívat se zpět a vzpomínat jenom na to hezké to ti přeju z celého svého zlomeného srdíčka
