Viděla je.Byli všude okolo ní. Co po ní chtějí?Proč ji volají?Inka vtom měla zmatek.Bála se jich,ale zároveň ji k nim cosipřitahovalo.Zvědavost?Dost možná.Zvedla se ze židle a přešla kzrcadlu.Zkoumavě se do něj zadívala.Ano,byla jiná než jejívrstevníci;diskotéky, pomluvy a nekonečné tlachání o make-upu jí bylycizí.Měla ráda samotu,ráda utíkala od kolovrátku přízemníchudálostí.Také tu byli oni.Duše,které si ji našly.Nerozuměla tomu. Pročzrovna ona?! Prohlížela si svůj matný odraz-dlouhé černé vlasy,sepjatédo prostého copu, porcelánově bledou pleť,světle modré oči odrážejícítemnotu…Na chvíli zavřela oči.Odněkud zdáli se ozýval melodický hlasmalého děvčátka.Zpívalo si nějakou písničku,která byla Incepovědomá.Šla za tím hlasem,až se dostala k nedalekému polorozpadlémukostelíku.Před ním seděla asi sedmiletá holčička,v rukou svírajícíkříž.Nikdo o ni nezavadil pohledem,ale Inka z ní nemohla spustitzrak.Děvče si pořád zpívalo,ale najednou se zastavilo a zpozorovaloInku.Její oči byly prázdné,bez výrazu.Vstalo a pomalým krokem seblížilo k Ince.Beze slova jí podalo onen kříž.Inka překonala svůjstrach,a pohlédla na něj.Byl to vcelku obyčejný malý křížek o velikostilidské dlaně,ale něčím přece jen upoutal její pozornost-Ozdobným písmemna něm bylo vyryto její jméno.Dívka se na ni tajemně usmála aodešla.Inka usedla pod sochu anděla s rozepjatými křídly,stojící hnedvedle vchodových dveří do kostela.Rozbrečela se. Slzy,slzy plnébolesti,smutku,ale zároveň i radosti jí stékaly po tvářích.Schoulila sedo andělova náručí a plakala.Věžní hodiny odbíjely půlnoc.Inka zavřelaoči,pomalu jí ubývaly síly.Věděla,že jednou přijde.Věděla,že jivysvobodí.Přála si to.Nastal její čas.Ta dívka to věděla.Ta dívka-odrazjejího života…

Komentáře

« Domů | Přidej komentář