Zde najdete některé tradiční způsoby zabíjeníupírů a několik dalších praktik, které těmto tvorům zabraňují povstat aubližovat živým.

DŘEVĚNÝ KŮL:

V evropské realitě se jednalo o nejoblíbenějšízpůsob zneškodnění upíra. Tehdejší "lovci upírů" se pravděpodobnědomnívali, že moc této praktiky nevychází z kůlu samotného, nýbrž zezemě. Prohnáním dřeva skrze tělo a skrze dno rakve do země mohl lovecúčinně spojit nemrtvého opět se zemí, a tak přivodit rozklad upíra.Jednodušší verze tohoto vysvětlení říká, že kůl neměl jiný význam neždržet upíra na jednom místě tak, aby nemohl vstát. I tady však bylotřeba, aby byl kůl prohnán přímo skrze tělo a rakev do země.

ODSEKNUTÍ HLAVY:

Ti, kteří upírům v minulosti stínali hlavy, činilitak na základě představy, že tento akt zajistí, aby již upír nevstal zhrobu. I kdyby stětí hlavy upíra nezabilo, nemohl už být tento tvordále schopen pronásledovat člověka. Z tohoto důvodu bývala hlava častopokládána k nohám nemrtvého, čímž mu mělo být znemožněno, aby si jiznovu nasadil. Pro úplnou jistotu však mnoho lovců podnikalo jednoopatření. Spálení.

Upíři bývali často pokládáni za mrtvoly oživenézlou mocí. Spálení těla nemrtvého by se tedy v takovémto případě jevilojako logický krok. Ostatky ze spáleného těla byly často odděleny apochovány, případně také odevzdány proudu řeky, aby nezůstalo žádnétělo, které by zlá moc mohla znovuoživit.

VYJMUTÍ SRDCE:

Tato technika není tak rozšířená, přesto však býváobčas používána, neboť představuje do jisté míry alternativu kprobodnutí kůlem či odseknutí hlavy. Kultury, které odstraňují nemrtvým srdce, zřejmě věří, že srdce pumpující krev udržuje upíra přiživotě. Tím, že bylo srdce vyjmuto, již nemohla zapříčinit upírovoznovuoživení.

SVATÉ ČI POSVĚCENÉ ZBRANĚ:

Ve folklóru se můžeme setkat s několika nejasnýmiodkazy na používaní jistých posvěcených předmětů. Ve východní Evropěmohla například upíra zabít do rakve vstřelená posvěcená kulka. Zbraňvšak musela být posvěcena způsobem, který je v souladu s náboženskýmpřesvědčením lovce upírů. Lovcova víra v náboženskou moc tohotopředmětu by tak vlastně byla prodloužením lovcovy vůle.

VKLÁDÁNÍ SVATÝCH PĚDMĚTŮ DO RAKVE:

V Evropě, obzvláště pak v ortodoxních křesťanskýchzemích, je běžným zvykem pohřbívat mrtvého buďto se svatým obrázkem,nebo s křížkem, nebo s obojím. Původním smyslem tohoto zvyku byloposvěcení mrtvoly tak, aby do ní nemohl vstoupit zlý duch. Ale stejnětak mohl spolu s tělem pohřbený svatý předmět fungovat jako překážkanedovolující mrtvému opustit rakev.

VKLÁDÁNÍ NEPOSVĚCENÝCH PŘEDMĚTŮ DO RAKVE:

V Evropě bývala těla často pohřbívána s předmětynacpanými do jejich úst. Mělo se za to, že tyto věci - počínaječesnekem a konče vejci - jsou schopny odvrátit zlé duchy. Někdy všakbývaly věci vkládány mrtvole do úst naopak proto, aby duše zemřeléhonemohla uniknout. To v případě, že by jejich duše měla jiné záměry,jako např. zdržovat se v okolí a trýznit živé. Hlava se svými otvory (znichž nejdůležitějším byla ústa) byla pokládána za pojítko k duši skrzekterou mohli duchové do těla vstupovat anebo je opouštět.