Lenka 15:

Od malička sem byla mezi svými vrstevníky populárnía oblíbená, taková ta dětská hvězdička co pořád září a je s ní sranda akaždý s ní chce kamarádit. Byla jsem jedináček a tak sem byla zvyklá nato, že mi rodiče věnují maximální pozornost. Byla jsem jedničkářka avšechno mi šlo až do 7. třídy.

Tou dobou se naši pořád hádali amě si skoro už nevšímali... to samí ve škole ostatní sem už nějak.....,,omrzela" a udělali si svoje partičky a na svojí ex-kamarádku kašlali,je teda pravda, že sem s nima neměla nějak pevnej vztah a byla jsemzvyklá na to, že ke mně vždy vzhlíželi...atd..

Asitak po vánocích sem si četla časák, ve kterém nějaká holka popisovalajak byla anorektička a její rodiče si toho všimli a začali s ní lítat apodrželi jí.... To je nápad a hnedka druhý den jsem se vrhla nadrastickou dietu po tejdnu jsem to ale nevydržela a rozhodla sem se nato jít jinak.

Večer jsem se ve vaně máchala naštvaná a při tom seřízla žiletko a musim říct, že mě to ukludnilo... pak jsem to dělalapořád řezala jsem se do zápěstí do nohou a tak různě, začala jsem nositdlouhý rukávi abych to zamaskovala a naprosto jsem se uzavřela do sebe.

Doufalajsem, že si toho někdo všimne... později jsem to přestala brát jakoakci na na získání pozornosti a brala jsem to spíš jenom jako mojízáležitost při který se uvolnim a uklidnim.

Postupně mi nestačilovidět jen to, jak mi z jakéhosi řezance na paži teče krev, chtěla jsemvíc... po jednom snu kde se mi zdálo, že mě mučej a trhaj mi nehty narukou sem se rozhodla udělat si to sama.

Vzala jsem kleštičky a..... o minutu později mi tekla hodně krev a nehet byl venku, brečela jsem ale zárověň se mi ulevilo.

Jednoukdyž jsem se takhle znova řezala žiletkou( byla to pro mě užstereotipní záležitost) sem to přepískla a prostě si podřezalažíly...pak už bylo všude jen černo...

Máma s tátou si vyčítali, že si toho nevšimli a pomohli se mi z toho o dva roky později dostat úplně

Konečně se mi dostalo pozornosti... stálo to však za to???

Komentáře

« Domů | Přidej komentář