Zrcadlo

Ukazuje mě v jiném pohledu.
V pohledu plného studena,
v pohledu lesku a tajemna...

V pohledu očích mých,
jak civím na sebe já...
Já masku sundat chci,
před rámem dřevěným,
sklem vyplněným.

 Poznat své dvojče,

druhou tvář, kterou skrývám...

přede všemi, světem i dobrými přáteli.

Rodinou blízkou

i přede mnou samotnou.
Mám strach pohlednout do očí,
modrých, tajuplných prostě těch mých...

Mám strach, že uvidím stvůru,
tu nejhorší na celém světě...
Mám strach z toho že uvidím sama sebe.
V zrcadle života a ne jenom ve skle!

Slepota

Nevidím nebe,

zrovna tak tebe...

Záři hvězd – vzpomínám matně,

když naposled pro život tento viděla jsem krátce.

Jako světlušku, kterou chytíš a zhasne.

Jako hvězdy, když noc mizí v dálce.

Když se sluncem mění stráž,

aby všechny ozářilo-to teplo a zář.

Vzpomínám, na dobu,

kdy vidět tě mohu.

Na očí tvých zář,

když viděla jsem, jak hladí mojí tvář.

Však lesk už zmizel kdesi,

někde mezi tajemnými lesy.

Ani světluška tu není,

není tu světlo, není tu dění...

Jenom černá tma,

co oči moje ovládá...

Jako šátek černý,

hrubý a neprůhledný...

Ventilátor

Obětí tvé poslední, nepatřilo mně, ale smrti.
Tvé ruce již nehladily mě,
ani nepokoušely se mě svést,
spadly a život v nich skončil.

Ani oči tvé, co viděli mi do duše,
už neměly více tu jiskru.
Už nikdy víc nepohlédly na mě
aniž by byly plné citu.

Už není tělo, které bych milovala,
změnilo se v kosti, které zapálit jsem dala...
Změnily svůj tvar... v prach se proměnily...
Já v domnění, že bude z tebe pták,
poslala jsem větru ten prach.

Však vím, že zemřel jsi
a budeš mě pronásledovat už jen ve snu!
Ve snu krásném, snad nebude to múra noční!
Snad bude to sen, kde mi dojde, že všechno končí!
Přála jsem si, abys zemřel v tichu i po tom, co se stalo nám...
Nechtěla jsem, abys skončil v bolesti a na ventilátoru...
Ten pohled byl strašny, byl jsi tam
a přece nemluvil - ani se mnou...
Díval ses a pohled to nebyl tvůj.
Jenom tělo, které mělo tvoje oči, tvé ruce i rty...

Nezlob se na mě, ale nemůžu to takhle nechat být,
čas plyne a tělo tvé není to, co bývalo,
nohy i ruce, to všechno se amputovalo!
Nesnáším pohled, kdy objeví se modřiny - zasrané proleženiny!
Já nechci, aby to šlo s tebou takhle dál,
nezlob se na mě, ale ventilátor ti zkolaboval!