*víš...
*jednou není to tak dávno...
*políbil jsi mě a já se naokamžik citila...
*jakobych se vznášela:)...
*Nebyl to jen polibek...
*Byl to polibek od Tebe...
*Nezapomenutelný okamžik...
*Byla to snad ta chvíle...
*Na kterou obvykle člověk stále čeká...
*a stále se mu zdá, žhe to snad nikdy nepřijde?...
*Jáá vždycky věřila...
*Možná je to právě ted ta chvíle...
*Snad už jsem našla...
*Myslím na Tebe každou chviličku...
*Něco co je v tobě...mě zahřívá na srdíčku...:)

V noci, kdy ulehám pod perinu...nechavam se unaset do zeme tech nejpuvabnejsich koutů  země svých snů...
Putuji dlouhými zelenými ulickami....ktere jsou bez konce...Po krajích se rozkládá velká zahrada, kde rostou ty nejkrastnejsi růže a to nejzdravejsi ovoce...(Nechce se mi odejit, proto dal spim)...Prochazim se krajinou, kde lidé štastní se radují....kde bolest, smutek, zal...nema u nich své misto...Jen radost vsude zde nad vsemi a vsim vládne..Blízim se k velkemu mestu, tam vetsinou plno zla je...(krcim se pod perinou a venku vitr vlaje)...Jsem tam... hned pri prvnim kroku branou...pocituji jen samé štěstí...velkou radost ze zivota...cítím Lásku,( která mi ted schází)...Vydim vedle sebe stojící bytosti...zdá se mi, žhe ta jedna je zamilovana...druhá stastná...ta tretí se raduje...Proc jen v mych snech...potkavam tyhle vsechny pocity, ktere bych chtela prozivat v mem bezesnem zivote?...Stále se pokousím doufat...verit...nikdy to nehcci vzdat....nechci se jen divat a stesti nechat utikat....Sen končí...ale zivot nastesti ne...

Proč zdá se mi, žhe jiná jsem?
Né v tom, žhe věřím  v nový den, žhe každy člověk je malo kdy spokojen, taky ne v tom, žhe se neplní každy krásný sen....
Pomalu já nalézám odpovědi na otázku, a nenechávám svůj život jen tak nikdy v sázku...
Proč stále ptám se sama sebe, když je nejhůř, kde se starací nademnou to modré nebe?
Když v mých snech plno zla je, když láska dvou pomalu taje...
kde člověk má v tom nejhorším hledat ruku co podrží tě?
Mnozí z Nás by chtěli zůstat ještě jako malé dítě...
bezstarostné, usměvavé šťastné malé stvoření, teď nezbývá nic jiného než o tomhle jenom snění...

Jsem mlha a rozpouštím se nad všemi místy světa,
jsem slunce a pokaždé mě zastaví jedna malá meta,
jsem vzduch, který každý dýchá,
jsem večerní obloha, ve které je jen pýcha!
Jsem budoucnost , ve kterou každý doufá,
jsem místnost, kde si každý jen zoufá!
Jsem jeden malý človíček na této velké zemi...
a jen tobě se můžu svěřit se svými potížemi...
*-*By Bonny*-*

Kdysi....není to tak dávno jsem poznala osobu, která mi dala štěstí, úsměv a bezstarostné dny plné lásky!Jenže mé srdíčko to nevydrželo a chtělo být zase jěště více šťastnější!To byla chyba, protože se spálilo a pořád hoří!Chtěla jsem zase něco víc, ale proč?ptám se teď?Když jsem měla vše...proč mi nestačilo mít to nejkrásnější co jsem si kdy přála?teď to zůstává pořád jen otázkou...ale bez odpovědi!Někdy jsou věci, kterým člověk nikdy neporozumí...já osobně nerozumím proč tohle zůstává pořád jen otázkou...a proč na to stále myslím a zabívam se tím?Možná hledám odpověd...bohužel odpovědět si musím najít sama u sebe!Čím je člověk starší, tím má stále více otázek...některé nikdy nebudou mít svou odpověď!Pokuď se někdo rozhodl číst můj článek, nepotřebuji komentář, odpověd...ale přála bych si, aby se každý nad svými otázkami...proč?!....zamyslel a pokuď nezná odpověd ať jí nehledá jinde...ale u sebe!Protože jen srdce a rozum zná a ví VŠE!

Jsi pro mě vším, co já mohu si přát,
jsi pro mě víc než jen pouhý kamarád.
Jsi pro mě sluníčko, které teplo mi dává,
jsi pro mě hvězdička, která touhu rozdává.
Jsi pro mě láska, které já nechci se vzdát,
doufám, že začneš mě mít  také tak rád!!

Štěstí by nemělo samo pobíhat jen tak po světě,
štěstí by mělo mít u sebe lásku a rozdávat jí po celém světě!
Štěstí by nemělo mít čas na odpočinek,
Láska by neměla zustávat bez krásných vzpomínek!
Každý den by měl být plný štěstíčka
a smutku ani malinkatá chvilička.
Každý človíček na této zemi,
by se pak nemusel svěřovat s potížemi!

Jednou jsem tě mohla u sebe mít...jednou jsem tě mohla políbil, jednou jsem se mohla do tvých očí dívat a svět přitom nevnímat...Jednou jsem se s  tebou mohla smát a věděla jsem, že máš mě opravdu moc rád...Jednou jsem mohla s tebou usínat na tohle krásné budu vždy ráda vzpomínat!!Ale ted se vzdávám lásky krásné...skončí navždy až poslední hvězda zhasne...Už se jen nechci trápit...asi to tak má být...

Jak je psáno jen čas ví jak je láska v životě důležitá...Mno je to opravdu tak..!!alespon já s tímto souhlasím...!!čekání je někdy ale opravdu nepříjemné a zoufalé...já čekám stále..čekám pořád na to co mě v životě bude těšit pokaždé, když se toho dočkám...pokaždé, když to budu mít u sebe...pokaždé když se mne to bude dotýkat...pokaždé, když se to na mě usměje a pokaždé...když bude odchazet slíbí mi to, že brzy zase bude semnou a stále mne líbat!!chci mít u sebe človíčka, se kterým sem prožila několik krásnych dnu v mem životě, na ktere se jen tak nezapomíná....UŽ JE TO DOBA CO JSEM TĚ NEPOLÍBILA....A MÉ RTY JSOU ZOUFALÉ...MÉ OČI UPLAKANÉ A MÉ RUCE SAMOTNÉ...

stále tě miluji...nejde se toho jen tak zbavit..ikdyž by to mnohé vyřešilo!!Já bych se možná tolik netrápila...vím...že budeme zase někdy spolu,ale bojím se, a vím, že mi to nebude stačit...co bude potom?Zase jen pláč...!!Nefím je mi smutno, strašně smutno ...a bude ještě víc...