JER.SEY

Když si myslíte,že máte přítele s velkým "P" (prosím,nedoplňujte za toto písmeno žádná další,děkuji ).. milujete ho celým svým srdíčkem,snažíte se mu stát po boku kdykoli potřebuje ,učíte ho a pomáháte mu až do vyčerpání,jste šťastní,že to samé dělá on pro vás..
   Jenže jakmile zjsitíte,že je to člověk,kterému nedělá problém vám lhát a nedělá mu problém se na vás vykašlat,když jej nejvíc potřebujete a taky si z ničeho nic začne strašně rozumět lidmi,kteří vám v životě vzali už dost To se pak váš kolotoč zastaví a zůstanete stát na místě,protože nemůžete popadnout dech..Říkáte si,jak jste se mohli tolik splést?Nebo proč tahle změna?
A jediné,co vám po příteli zůstane,jsou fotky (o kterých uvažujete,jestli je na nich jeho úsměv vůbec ještě možný... )slzy,které pálí,obrovský knedlík v krku při vzpomínkách a bolest..
  Za tyto pocity teda děkuji člověku,o kterém jsem si myslela,že je PŘÍTEL.. Byla mou oporou,mým vším..
a jediný,co mi teď zbylo,je telefonní číslo ...