Vlastně bych se ráda vrátila k tomu salátu... Naše maminka je dnes na denní v práci (od 7:00 do 19:00) a my s tatínkem jsme dostali za úkol uvařit brambory a vejce na bramborový salát. Každoročně sice připravuje salát táta, ale základní příprava jednotlivých surovin zůstává na křehčí části rodiny :-D No a tak to začalo...
Řikám na tátu: "Mám vzít ty brambory co jsou na půdě? A do jakýho hrnce je mám dát? A kolik jich chceš uvařit?" Odpověď: "Já vůbec nevím, počkej zavolám mamince!" Takže jsem se dozvěděla, že ano, ty brambory na půdě, buď dva malé hrnce, ale lepší je dojít do špajzky pro větší a kolik? No přece tak akorát ne? Tak jsem došla do špajzky pro hrnec... Bo tam byli dva, jeden ne moc velký, hnědý a jeden asi půlmetrový v průměru. Tak jsem vzala ten menší. Jdu si nandat brambory do hrnce, abych je mohla umýt a dát vařit: "Myslíš tyhle hnusný a prťavý brambory?" "Hmm, ty jsou ale viď. No počkej, tak to budeme muset probrat... A není ten hrnec nějakej malej??? Počkej, já zavolám mamince..." Hrnec nebyl malej a podle matky rodu ani brambory hnusný. Tak jsem si šla pro gumové rukavice, abych se neštítila té černé plísně, co na některých tzv. bramborách lpěla :-D Když mě táta viděl, povídá: "Počkej, já Ti to vezmu vem a proberem to!" Takže on chytl kýbl z půdy, já svůj malý-velký hrnec a následovala jsem ho ven: "To to mám jako přebírat jak Popelka?" "Přesně tak" Přišli jsme na dvůr, táta vysypal brambory na zem a začli jsme přebírat! Krásný velký brambory do hrnce, malý dobrý brambory zpátky do kýble a hnusný brambory vyhodit... Na 23. prosince to není špatný :-D Asi to nezní tak vtipně, ale v tu chvíli to opravdu docela vtipně vypadalo... Nejlépe asi se všemi těmi přestávkami, kdy radši volal mamince, aby náhodou nebylo něco špatně! Ve finále jsem se ho zeptala: "Ty nevíš, jak dvacet let vaříte brambory na Vánoční salát???" "Ne, proč?"
