Nevím proč, ale takhle ležím v posteli a najednou si vzpomenu na krtečka. Nemám teď na mysli skoro slepého živočicha, co nám dělá hromádky na zahrádce. Ale toho opravdivýho krtečka, v kalhotkách. Nevím, jestli k němu nám nějaké osobní pouto nebo to možná bude jen tím, že mám teď 21 měsíční sestřenici a ta zná krtečka nazpaměť :-D. Ale vzpomněla jsem si na jeden díl, ve kterém krteček rodil zaječici... Zní to divně co? Ale tam prostě zaječice ležela a svíjela se bolestma. Najednou však přiběh krteček, dvakrát jí zatlačil na bříško... Dole pod nožičkama se jí otevřel kruhový otvor (!Ano skutečně to tam bylo takto vyzobrazeno do detailů!) a ze zmíněného otvoru se vykutálel malinkej zajíček... Takhle se vykutáli asi 4 malí zajíčci do řady, pokaždé, když krteček zatlačil na bříško...
V tu chvíli mi to přišlo spíš úsměvné. Ale přeci jenom... Krteček je pohádka, ve které se téměř nemluví, tudíž je určená pro ty úplně nejmenší dětičky. A porod v přímém přenosu je asi sice dost poučný a ačkoli to ty dětičky asi nemusejí moc chápat, příde mi to spíš divný... Když si představím, že by se takhle najednou měl svalit Picachu a ten jeho klučina mu zatlačil na bříško a z kulatého otvoru mezi nožičkama se mu vyvylili malý Picachuátka, ....
No, ale proti výuce a vysvětlování pohádek o kytičce a o motýlkovi je tohle vcelku zaručený materiál. Takže jestli se Vás někdy nějaké dítě zeptá: "A odkud se tady berou děti?" Tak mu pusťte krtečka a máte vyhráno...
Jen pořád ještě nevím, proč mě to v tý posteli vlastně napadlo...