Okamžik, jenž otřásá mou planetou,
jak cit, vulkán rozechvívající.
Zaplavuje srdce vodou staletou,
v zahradě mé lásky vzlínající.
Být přílivem nedosažitelné touhy,
ty vlhké rty neopouštějící.
Jen svléknout studný háv dlouhý,
k naplnění chtíče rudých lící.
V myšlenkách vzkvétá modrý květ,
zaléván konví radosti.
Cítím, jak točí se mi svět,
bez bolesti a úzkosti.
Neskonči něžné políbení,
našla jsem v tobě zalíbení!
jak cit, vulkán rozechvívající.
Zaplavuje srdce vodou staletou,
v zahradě mé lásky vzlínající.
Být přílivem nedosažitelné touhy,
ty vlhké rty neopouštějící.
Jen svléknout studný háv dlouhý,
k naplnění chtíče rudých lící.
V myšlenkách vzkvétá modrý květ,
zaléván konví radosti.
Cítím, jak točí se mi svět,
bez bolesti a úzkosti.
Neskonči něžné políbení,
našla jsem v tobě zalíbení!