Je krasný slunný den a lidi co maj tak leto rádi se raduji že konečně mohou vyjit na mestské koupalište, užít si toho teplého dne... Raduji se děti ,dospělí i starší lide a najednou se zda že svet je plný radosti a štestí... až na divku která si slunce nemuže užít.. Spálilo by ji a zabilo.... Ona si nikdy nemohla dopřát slunečního dne... a Proto vždy, když bylo takové počasí, tak ona seděla ve tmavem pokoji a plakala, proč zrovna ona ma takovou smulu.. Neměla nikoho, nikoho aby s ni byl a travil čas v tomhle ohavnem a tmavem pokoji... Každy se radši potacel venku a užíval si... Pro ni to bylo velice težké a nikdo ji nemohl pomoct... Chtela být slepá, chtela být chluchá, chtěla být němá...nechtěla už žit...tohle trapeni nedokazala už dal snášet... A proto se rozhodla že se poprve a taky naposled podiva ven....veděla že zemře ale stalo ji to za tu boles stalo ji to za to, pocitit co je to radost..a tak vyšla ven , rozzářila se a štěsím se rozbehla...Videla vše o čem předtím mohla jen snít....pak, po chvili ji začalo palit celé tělo, veděla že brzy zemře ale nepoddávala se tomu chtěla si to užít do poslední setiny.... A jedno věděla jiste,,, že bude umírat s usměvem na tváři...