Vzpomínáš... kolikrát denně jsme se vídali,
jak u srdce v tu chvíli temnoty povstali
a každý z nás věděl, že není sám,
štěstí nám přálo v tom jinak to vidívám,
Vpomínáš... jak nás strašně bavil svět,
tys byl mým sluncem a já nebe,
nechtěli jsme vůbec dospět,
stačilo, že měli jsme navzájem sebe.
Vzpomínáš... na to co si mi říkával,
jak za ruku ses se mnou vodil,
lásku si mi dokazoval,
byl na mě hodny a někdy ses zlobil.
Vzpomínáš... na ty dvě slůvka lásky,
obrovské ticho a vůně lesu všude kolem nás,
na ty noční hvězdy - krásky,
jak rychle nám plynul čas.
Vzpomínám... bolí to snad ještě víc,
po tom všem nestačí, že lituji,
krom tvé lásky nechci nic,
snad abys věděl... STÁLE TĚ MILUJI!
01.06.2007 21:27:28, Johy
berunkoteďka brečim nebuĎ už kvůli němu smutná vím že nedokážeš zapomenout ale bolí mě když se trápíš