O autorovi
Autor blogu
Jméno: Jellee
Region: Zbytek světa
O mně: **Někteří lidé vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou. Někteří v něm nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích. My už pak nikdy nejsme stejní.**
Můj profil


Návštěvy
12.Srpen 2007

5

Všechno to začalo před pul rokem,kdy sem začala depkovat a uvažovat nad svou nedokonalostí a vubec nad životen.Vždycky sem byla děsnej nervák a i když se nezdálo tak hodně zranitelnáa většinou mě každá blbost dokázala rozhodit.Na venek sem se prezantovala jako velká drsnačka a pro rodinu sem byla prolhaná mrcha.Ale uvnitř mě byl naprostej opak.Nikdo nepoznal moje vnitřní já,protože sem ho vždy skrývala a prostě se přetvařovala.Mé psychycké deprese vzrustali a já už nad nimi přestávala mít naprostou kontrolu.Pocity bezmoci,nepochopení a odmítání mě doháněli k šílenství.Nekteří lidé se mi snažili pomoct, ale bylo to marné.Až jednou sem se zamilovala snad do nejužasnějšího kluka na světě který ve mě měl naprosté pochopení a díky jeho lásce sem se vyhrabala ze všech depresí.Ukázal mi krásy a smysl života.Hluboko v mém sdrci si vybudoval své místo a já v jeho také.Byla sem s ním nesmírně štastní.Znamenal pro mě všechno a byl mi vzácnější než muj vlastní život.Po pěti měsících mě však porazil nečekaný šok a s ním to nejhorší...

Probudím se na nepohodlném lužku,všude kolom je tma.Místnost v které se nacházím mi není niak známá.Okno přímo na proti mě je zabezpečeno tlustýma mřížema.Zdi sou oloupané a v prostoru se line vlhký vzduch.Není zde stůl,řidle,skřín ani žádný jiný nábytek.Cítím se jak čersvě vymačkanej pomeranč.Hlavou mi běhají děsivé myšlenky a bolí mě jak kdybych v ní měla zabodnutých tisíce střepu.Ze zimy se mi dělá husina a strachy mě přebýhá mráz po zádech.CHvíli se snažím soustředit a přijít na to co se stalo a proč sem na neznámém méstě. A pak mi to všechno dojde... Začnu ječet!!!

*Když sem se dozvěděla že mám rakovinu,nedokázala sem s tím smířit,měla sem chut vzít si život než čekat,trápit se a přitom doufat že mám ještě hodně času.a tak sem sáhla na prášky abych se jimi předávkovala.*

Po chvíli se rozletí dveře a vyděšeně ke mě přiběhne paní středního věku s blond vlasy seplé v culíku a vysačkou se jménem:Marta. Po minutce se uklidnim.Ona se na mě zachmuřele zadívá a starostlivím hlasem řekne: ASI BYS MĚLA NĚCO VĚDĚT! Já se na ni něchápavě zadívám,ona jen sklopí oči a z kapsy vytáhne dopis a podá mi ho k přečtení.Já ho uchopím a pomalu otevřu.Nadechnu se a vpíjím se do písmenek co mi mají oznámit zprávu.Když ho dočtu ,nemužu uvěřit vlasním očím.Zděšeně se podívám na sestřičku co mi sedí u nohou na kraji postele.Vhrnou se mi slzy do očí a nevěřícně kývám hlavou.Ona mě jen pohladí a odejde.Já ještě dlouho sedím a hyptnotizuju dopis jehož omývaj moje slzy a pořát tomu nemohu uvěřit...

V dopise je napsáno že prášky které sem spolykala mi zpusobyli těžké poškození mozku a zítra budu převezena do psychyatrické léčebny.A ke vší hruze přidáno,že muj milovaný přítelse dozvěděl že sem se předávkovala a tak se zamnou rozjel do nemocnice.Cestou ho srazil automobil který řídil opilý řidič a že nehodu nepřežil...

 

 

vložil: Jellee ¤