ne tome já tě mám ráda...a možná o to víc mě bolí všechno to co se ted děje!! to že ted věříš víc ostatním to že mi nerozumíš.....dřív to bývalo uplně jinak já ti mohla všechno říct a ty si mi s tím pomohl.....ale ted,? stratil si ke mě duvěru ....
když si píšeme hrozně trpím protože mě všechny ty slova bolí...je to proto že vím že ja už nejsem ta z které máš rados když mě uvidíš...už nejsme ta co ti dá usměv do tváře... tet už mě přijde že sme si dál a dál a ne blíž a blíž...možná myslíš že ti vrážim kudlu do zad ale není to tak protože kyž se pořádně neohlídneš nedozvíš se že ten kdo ti ¨vráží kudlu do zad nejsem já ale něco co je v tobě....pocit bo něco co tě donucuje si tohle myslet....dřív si byl rád když sem ti dělala společnost a já sem zase za tebou ráda chodla a trávila s tebou večery třeba až do 10 večer i když sem vědela že pak z toho budu mít doma problémy...bylo mě cenější tam být s tebou a dostat za to že chodím pozdě dom než tam s tebou nebýt a zas nemít problémy s rodinou.... tys byl člověk který mě dokázal rozesmát a ty sám víš že to v některých chvílách bylo težký...jak sme hrávali na tu hypnozu s očima vždycky mě to nakonec donutilo k usměvu...vrážels do mě to co sem postrádala....tys vždycky vědel nejdřív ze všeech , co mě přibylo a pak si za to byl na mě naštvanej a pomalu sem s tím přestávala a ty víš že to bylo hodně težký ...ale dopracovala sem se k tomu abych si neubližovala za druhý.....dokázala sem to ...ale zatím sem se ještě nedokázala srovnat s významen života..a nenaučila se život žít a brát ho se všema chybyma .... když sme se pohádali byla sem z toho smutná bylo mě ze všeho na nic ..pže sem zase něco pokazila a udělal to co sem vubec neměla v umyslu....pokazila sem to..... poslední dobou si věci vysvětluju jinak než mě je naznačuješ.... ale není to že bych to ignorovala ...prostě si to jen jinak vysvětlím..prostě to citím jinak!!nechcu ti něak ubližovat a to že na tebe seru tak taky není..... musí mě to všechno pomalu dojít abych si uvědomila toho že by to zase mohlo být tak jak dřív...mrzí mě to že už prostě nevěřím tomu co mě píšeš protože bych tomu ráda všřila......já jen prostě nerozumím sama sobe nerozumím tomu jak ty vecy beru ..chtěla bych vubec svět vnimat jiným pohledme než vnímá!! pakatuješ jak si mi psal že mi jednou ukážeš že to tady není zas tak špatný že sou i věci pro který je duvod mát chut do života!!Osud začíná chybymi pokračuje slzami a končí sebestracením .......Vím že tě takovíma řečima hodně štvu ,ale sou chvíle kdy si něco takovího říct prostě nemužu odpustit..... omlouvám se ti za své chování,hodně lidí si jím strácím a taky stratila...dělám tolik chyb že to ani možný není ...pak když to za sebou všechno vidím tak bych nejrači nebyla...já nerada ubližuji lidem ale hold se mě tyhle situace stávají moc často a nejde tomu zabránit...řítím se z maléru do maléru...kolikrát si mě už říkal at si nezahrávám...já vím!!! zase sem tě neposlechla...já nejsu normální a dokážu si to přiznat....a hodně mě to štve hlavně to že zkazím to co čeho si hodně vážím...podívej se na fotky kde sme spolu kde sme si ještě rozuměli...vzpomen si na to jak sem blbli v a byla sranda....na to jak sem ti mohla říct o všech problémech a na to jak si byl naštvanj že sem odešla z Taneční konzervatože...a říkal mě že toho budu litovat...lituju to jo ale nemohla sem tam zustat...sám víš že sme si prostě hodně rozumeli....a byla bych ráda kdyby to tak zase bylo...mám te moc ráda ......