Nikdo se nás neptal jestli se vůbec chceme narodit,ale každej nám říká jak ten život máme žít.Nikdo se nás neptal jestli chceme na tenhle svět,ale každej nám pořád něco přikazuje,radí nám...Každej má problémy někdo menši někdo větší...Někdo to na sobě nedává znát a užírá se vevnitř,přetvařuje se před ostatníma a dává najevo,že je v pohodě.Ale někdo to prostě nedokáže skrývat,užírá se vevnitř,ale i zvenku...Obě ,,skupiny" čas od času napadnou myšlenky o sebevraždě.Někdo nad tim ,,jen"přemejšlí,ale někdo je to schopen udělat.Ti nejbližší lidi se snaží toho člověka zastavit,říkají mu věci typu,,že to není řešení,že to dělaj jen slaboši..." atd.Ale má to cenu se jen trápit,lítat pořád v depresích,užírat se???Jasně,určitě jsou i světlý stránky,ale vždycky se něco pokazí a všechno začína od znovu...Pořád ten samej kolotoč...