John_De_Bil

Tak jsem si tak říkal, že je tu nějaká nuda a že pořád nemám co psát. Ono psát dokola dneska jsem vstal,šel do hotelu, pak přišel domů, něco snědl, dal si siestu, šel do steaku tam v noci skončil a jel domů spát, není příliš zajímavé jak pro mě tak určo pro Vás Tentokrát jsme ani ve dnech volna nic zajimavého nepodnikli. Neboť jak říkájí Murphyho zákony, v Red lodge prší pouze v pondělí a úterý kdy máme volno A tak jsme si na pondělí naplánovali opět výlet do Billings. Tíživý pocit spousty dolarů v peneženkách nás zavedl pro změnu zase do Rimrock mall A tak jsme strávili krásné odpoledne (vyrazili jsme v 11 a v 10 byli zpátky) nakupováním. Nebudu snad ani říkat že všechny ušetřené dýška padly za vlast. To je snad každému jasné:) Prostě krásné odpodledne, až na to vedro. No jo vedro. V pondělí neuvěřitelné. A tak se nemohlo státi jinak než, že v úterý kdy jsme chtěli jet do hor pršelo. Jenže na to my jsme už zvyklí a tak jsme strávili celý den spánkem, čtením nového Harryho Pottera a tak celkově nic neděláním. Jediná aktivita kterou jsem zvládl byla, že jsme zajeli s Mírou do obchodu, protože jsem neměl nic na jídlo A tak jsem sjel aspon pro stejčky i když jsme teda zmokli cestou zpátky

A tak tedy dneska jsem šel zase do práce. Hotel klasika, nuda jak cyp, pokojů jak sraček, no stálo to jako vždy za... A tak jsem se i těšil do steaku. Fajně si nachystal ingrdience jak vždycky a očekával nápor hostů. Jenže tentokráte jsem to nějak nevychytal. Lidí bylo nějak přespříliš. Navíc jsme neměli dishwashera, takže nebylo na nic čas a najednou jsem sledoval že mi všechno dochází a objednávky se jen hrnou. A tak mi nezbylo nic jiného než nakrájet více salátu. A hopla. Samozřejmě šikovný Jirka chtěl stíhat všechno tak krájel jak drak, až zapomněl prst pod nožem a sranda byla na světe. Krve jak z podsvinčete , nehet na palci na půl. No krása. A tak jsem to rychle umýval ale krve neubývalo. A pak ještě přišla šéfová  a začla stresovat něco s nemocnicí. Takže mi ještě dalo zabrat ji vysvětlit že je to jen prst a že mám ještě další devět. A tak se teda nakonec nechala přemluvit a jenom mi to tak na desetkrát zavázala a já se vrátil zase na své místo saláta. A jak to tak bývá, tak ten druh těch salátů na které jsem krájel ten salát šlo už jen asi pět. Takže to byla ještě celkem zbytečná práce, no krása. Takže zítra pry sepíšeme nějaký úrazový lístek. Ale myslim že to není nijak hrozné. Naštěstí to zastavil ten nehet no. Takže vlastně i štěstí jak jsem to trefil. A z toho plyne ponaučení: ,,Spěchej pomalu:)"