Hmm no na tento den jsem se dlouho psychicky připravoval protože nám stále všichni připomínali jak tento den budeme ,,bussy". Ale tak nebylo to nejhorší a celkem jsem si to užil. Sice jsem čekal nějaké ufa, útoky mimozemšťanů, Willa Smithe atd. ale ti byli asi jen ve Washingtonu tak na nás zbyl jen průvod 

Den nezávislosti, anglicky Independence day (tasy spíše ,,the Fourth" nebo ,,July Fourth") je americký státní svátek připomínající přijetí Deklarace nezávislosti USA dne 4. července 1776, kdy byla vyhlášena nezávislost na Velké Británii. Svátek vcelku významný,avšak nedokázal jsem se ubránit pocitu komerčnosti tohoto svátku.

Už dlouhou dobu před dnešním dnem jsem slyšel od dni kdy se narodila amerika v televizních reklamách, průvod který byl sice zajímavý ale vesměs spíše taky reklama místních firem to jsou hlavní faktory které mi lehce kazí  z tohoto svátku dojem ... Ale tak jsou to přeci jen USA a lidé tady ví jak vydělat na nacionálním cítění.

PRŮVOD

Na průvod jsme byli na hodinku puštěni z práce ať z toho taky něco máme. Když jsem přišli na hlavní boulevard bylo tam už mooře lidí, hlavně malých dětí s rodiči. Rodiče měli u cesty vytáhnutá skládací křesílka, na zemi jsme tam seděli jen my A děti nedočkavě poletovali kolem cesty s igelitkama v rukou. Věděl jsem že se tam nějak budou rozdávat bonbony tak ale že tolik to by mě nenapadlo  Ze začátku to byla ještě nuda. Průvod nějakých krasavic oblečených do kovbojského v barvách trikolory, které se jen usmívaly a tak nějak úchylně mávaly mě příliš nezaujal. Následovali váleční hrdinové z Vietnamu, no co na to říci... Support our troopers, tohle má tady každé druhé auto nalepené na dveřích... Ale nevím jestli to znamená podporu vojáků, nebo války takže k tomu nemám vyhraněný názor. Ale zpět k průvodu.

Po vojáčcích už následovala zábavnější část průvodu. Sice některé ,,alegorické" vozy byli čistě reklamního účelu ale pár bylo výrazbě pouze pro zabavení . Klauni v autech , dechovka na vozíku (nevím proč ale měli ceduli ,,Alte kameraden"), nové  i staré sportovní vozy, zvířátka  na to se dalo koukat. Byla strrašné vedro, jako každý den tady, takže i kropící hasičské vozy přišly vhod(hlavně když se pak svedl boj mezi malou stříkačkou a lidma s vodníma bombama na balkoně ). Všechno laděno do trikolory, všude vlajky, i my jsme nějaké dostaly,no americký svátek jak má být. A hlavně všichni po nás házeli plné hrsti sladkostí Sice jsme byli v obležení dětí předškolního věku, ale i tak toho k nám doletělo dost a navíc ještě nějaké reklamní předměty jako klíčenka, disk, skákací kuličky... A tak jsme se bavili jako za mala A odnesli si pytlík sladkostí.. Takže nakonec jsem z průvodu měl dobrý pocit. Lidé z celého okolí se sešli, bavili se, snad se nikomu nic nestalo:) Takže takhle strávená hodinka mi přišla jako dobře investovaný čas. Hlavně teda ty bonbony co máme v ledničce

RODEO

Tak tohle byla hlavní náplň všeobecných oslav. Jinak tady probíhalo tři dny rodeo, kde jsem ale z různých příčin nakonec nedorazil Jednou jsem tam byl bohužel až pozdě, pak jsem byl povolán do práce a dneska taky práce a nebyl čas. Takže tuhle americkou zábavu jsem neokusil a ač se zrovna nemusím koukat na trápící se zvířátka, je mi to trošku líto, protože už se mi nemusí taková příležitost naskytnout.

OHŇOSTROJ

Na závěr oslav byl uspořádán ohňostroj. Což sic nevím proč mě nějak extra nebere, taková dobře vystřílená římská světlice na Silvestra mi udělá větší radost,  Radovánek z letoška, Andrejka z loňska by mohli vyprávět?Však víme Ale tak, když jsem skončil v práci, čepnul si Pepsi, vzal v pizzerii kus pizzy, sedl na chodník na boulevardu. A tak jedl,popíjel, počítal dýška z pubu hrála hudba, a tak jsem odpočíval, tak mě to i celkem bavilo. A byl to výborný relax po dalším dlouhém pracovním dni.

 Město žilo čilým noční ruchem. Tak trošku jak na Silvestra u nás. Lidi byli opilí, v hospodách to žilo. A já tam tak seděl a odpočíval. Jak skončil ohnostroj přišla i moje sestřička a šly s mirrou na pívo. A tak jsem si vydal na cestu domů. A tak skončil můj první 4TH July The Day of independence

Tak zase zdarrec a nezlobte

No tak rodeo dneska nebylo. Byl jsem ráno v hotelu a zase se dojebával na té stupidní práci, ve dvě skončil a šel domů, těch 10 kroků z hotelu k nám. A těšil se na krásné slunečné odpoledne na rodeu. A tedy jsme si se sestrou udělali zase grill party, pro změnu jsme měli kuřecí, a když jsem tak fajně dojedli a těžce oddychovali po jídle začal zvonit telefon. A kdo to asi byl. Byla to Bonie ze steaku jestli bych nemohl přijít dneska do práce A jak jsem to pracovitý člověk tak jsem řekl že přijdu.

Tak jsem se tedy na chvíli ještě vyvalil na slunce a chytal nějaký ten bronz a místo na rodeo šel zase do práce... A protože jsem tam přišel poslední musel jsem dělat vy... dishwashera. No krása to jsem si zase na sebe upletl bič

Avšak i tak jsem si na tom našel nějaké pozitiva. Peníze nepočítám, protože o ty mi tolik nejde dokud je nemám v ruce. Ale první je, že na našem radiu v práci The real Billings rock radiu zahráli Sex pistols Tak jsem si aspoň zapařil u myčky jak za mlada I wannabe... A druhá že zbyli, a tedy jsem si je odnesl domů, špeciální závitky. Kreveta, cheddar sýr a obalené slaninkou. Mňami, měl jsem jich plnou krabičku, tak jsme si se sestrou dali do nosánků A tak z toho vyplývá: na všem hledej něco pozitivního...

Začalo to vlastně včera ve steaku, když se mě ptal John jestli tu mám nějaké kolo. S lehkou ironií jsem mu sdělil že kola tu sice pujčené máme, ale že nejsou zrovna z nejnovějších ani nejkvalitnějších.  A tak jsme toto téma nějak přešli a už se o kolech nebavili. Později se mě ale Ryan zeptal jestli jedu s nima zítra,tedy dneska do hor na ,,downhill". Sice mi to dalo chvíli se rozmyslet, ne že by se mi nechtělo, ale představa jak si polámu obě ruce na těch šrotech co tu máme mě trošku nechávala na vážkách. Ale tak stejně mi to nedalo a rozhodl jsem se, že když už mám to volno takl že  pojedu s klukama. Domluvili jsme se že mě dnes brzo ráno,asi tak v 9, vyzvednou doma.

A tak jsem tedy dneska ráno vstal jako rybička. Představa že holky budou stlát postele a já řádit na kole někde v lese mě probudila ja nikdy Rychle jsem se umyl a naběhnul že trošku dám do kupy jedno z kol. Našel jsem ale bohužel jen olej, Tak jsem to aspoň máznul, protože jsem myslel že budem i trochu jezdit do kopce. Nářadí žádné takže jsem musel ty skoro nebrzdící brzdy,všechny možné vůle nechat tak. Rychle jsem ještě do sebe něco hodil a už klepal John na dveře s jeho klasickým ,,hey george" Když jsem vyšel ven nestačil jsem se divit. Jedno auto s korbou kde byla naložena všechna kola,bágly a helmy,naštěstí i pro mě ve kterém jeli Ryan a Andy. A druhé, takový old van. Celkem dost veliký tak pro 8 lidí , ve kterém jsme jeli já a John. Ten se hned rozpovídal že má to auto strašně dlouho a že je uplně super a že je z roku 74 a za chvíli jsme už zastavovali v lese na parkovišti. Za chvíli dorazili i kluci s truckem,  tak jsme s Johnem vyskočili na korbu  a jeli několik kiláků do hor kde jsme zastavili na dalším parkovišti

Tam jsme dali session, nasadili helmy a vyrazili ještě kousíček do kopce Tam jsme se počkali a odtud už jeli jen z kopce. Bylo to šíílenéé. Kličkovat mezi šutry, kluci kteří měli krapétek lepší stroje po nich skákali. Pak tam byl napůl zbořený mostek přes potůček který se dal přejet jen středem jinak šup do vody, naštěstí jsme to zvládli všichni Pár brodů kde jsme se celí zamokřili. Táhlé sjezdy po loukách no prostě bomba.

Dolů k vanu jsme dojeli živí a zdraví. Teda až na to že mě bolely ruce jak cyp z toho mojeho kolaChvíli poseděli u potůčku, kluci chvíli blbli na parkovišti na kolech a už jsme zase jeli nahoru. Ale protože jsme potřebovali dostat jedno auto dolů,přece tam nepojedem na kolech, naložili jsme můj stroj a hodný John jel dolů autem a pujčil mi jeho bike.To už bylo jiná jízda, sice jsem se trošku bál abych mu to nerozbil tak jsem moc neblbnul ale i tak to byla pecka.

Kluci pak jeli dolů autem,což jsem s díky odmítnul, protože jsem to měl domů jen z kopce tak proč se nesvést a doma jsem se uložil s ještě si schrupnul  Pak přišly holky z práce a segra měla odpo volno tak jsme vyrazili do města. Tam jsme nic zajímavého neobjevili tak jsme si tedy jen nakoupili zase něco k snědku a šli domů. Večer j sme se byli podívat na kopec nad RL protože tam je teď tři dny rodeo ku příležitosti Dnu nezávislosti. Ale přijeli jsme pozdě tak už tam nic nebylo jen houfy koníků, býčků a par houfů kaubojů,tak jestli zítra bude čásek tak tam mrknu přes den a udělám nějaké fotos.

Zdarrec mazec pražec Hradec palec konec

Normálně, to jsem nepochopil. Sice jsem zklamaný jak cyp,že jsem to neviděl. Ale tak si tak stelu postele v druhém patře a musím jít dolů do prádelny pro ručníky či co. Když jsem tam přišel byla tam mirka a říká: ,viděls to?". Říkam co jako? A ona toho medvěda!! To jsem zase něco prošvihl.Takže to znám jen z vyprávění sestry.

Říkala: Byla jsme v pokoji a vidím Janu venku jak nějak jančí, tak se jdu mrknout co se děje a medvěd. Tak že vyběhla jen v pyžamu s foťákem v ruce ven a fakt medvěd. Normálně před naším domečkem se procházem medvěd spíš takový méďa jenom ale fakt pravý,živýTak fotky máme jenom tři a moc tam není vidět,ale máme dlouhé video jak tu pochodoval pacholek jeden.

Jako srnky beru,ale že i medvěd nám tu bude chodit po ulicích a ješt ězrovna u nás, no to jsme nečekal. Tak už teď i schováváme jídlo a zavíráme dveřeJen mě prudí že jsem ho neviděl na vlastní očiTak snad příště

Hned ze startu se omlouvám za malé zpoždění tohoto článku,které je však způsobené více faktory Hlavní je že jsem byl velice busy protože jedna dívka z hotelu odjela na basketball camp takže nás bylo málo a měli jsme toho až nad hlavu a ve steaku bylo taky pořád co dělat. A pak běžné důvody jako session s klukama po práciA to že se taky každý den nedostanu ke compu protože máme jeden na tři lidi.

Ale dneska mám odpoledne volno tak jsem se k tomu konečně dostal a něco snad napíšu..Takže...

Na úterý jsme si naplánovali navštívit úřad Social security, v hlavním městě státu Montana, Billings. Tak teda ještě v pondělí si teda ti co neměli v úterý volno přehodili směny, půjčili si od našeho chefa Jeffa půjčili vůz a nabalili všechny papíry a byli připraveni.

V úterý v 9 ráno jsme si měli vyzvednout klíče od auto u Jeffa, ale jak se nám zase nechtělo vstávat tak jsme přišli o chvíli později Ale ta kára co nás čekala,no to jsem nečekal  GMC truck , velké jak cyp, 4x4, tři řady sedadel no mazec. A poněvadž má ctěná sestra s mirkou v noci pochlastávala usedl jsem za volant já, nedospělý anti alkoholik. Když jsem si sedl dovnitř, začal jsem hledat tu ,,řadící páku" na obvyklém místě, tam však byla jen páka na zapínání 4x4 pohonu. Tak jsem koukal a našel jsem ji pod volantem. Chvíli jsme si poseděli než jsem zjistil jak zařadít zpátečku ale za chvíli jsme už frčeli do Billings.

BILLINGS

po asi hodince cesty, kdy jsem sledoval ve zpětném zrcátku panoramata hor:) jsme dorazili na ,,předměstí" města. Scenerie trošku jako když přijíždíte do ostravy od frýdku  Továrny,sice nevím na co ale trošku jak vítkovice. Po chvíli jsme dorazili do ,,centra",zaparkovali naše mamutí auto, a šli na úřad. Tam nás kontrolovali jak na letišti, ,,reflektory" kovu, kontrola pasu a po úspšném obsolvování jsme dostali kartičku s číslem. Naštěstí oproti našemu úřady byli před námi asi dva lidi, takže jsme za chvíli byli na řadě. Paní za přepážkou byla sice trošku nervozní a moc si nevěla rady s tím,co vlastně po nás potřebuje ale za hodinku jsme byli všichni zaevidováni a vyrazili vstříc rušným ulicím velkoměsta kde jsme chtěli nakoupit nějaké hadříky a tak.

Jakože jsme byli přímo v centru. Ale bylo tam na celých ulicím tak deset lidí a jedna nějaká škola asi na výletě zrovna vycházela z Wendys fast foodu. No žádná sláva. Tak jsme se teda chvíli procházeli že kouknem po obchodech. Ku našemu překvapení však v downtownu žádné nebyliJen nějaké banky, občas restauracem,jeden obchod s bio výrobky ale to byla tak všechno.  Zamířili jsme tedy do Burger kingu na snídani. V tomto zařízení jsme byli všichni poprvé a tak jsme moc nevěděli co si dát. Zvolil jsem teda nějaké menu za 6 dolců co se podobalo cheesburgeru Míra si dala to samé. Jakože to bylo takové zajímavé, jiné než normálně. Tak jsem to zvalil a dal si ještě normálního číze. Mirce to ale vůbec nechutnalo tak, jak ji bylo blbě, na to nadávala. Moje sestra, která bylo po opičce, si dala číze a na pití Dr. peppra king sizeAle protože ji to vůbec nechutnalo,tak jsme z toho měli srandu ještě celý den. No luxusní zážitek tenhle Burger king.

Když jsme vylezli na ulici pálilo už polední slunce a tak jsme vyzvídali po domorodcích kde najdem nějaké retail park, kde by jsme zašopovali a zchladili se trochu klímou. A tak jsme se dozvěděli že když dojedem na 6 tou ulici a pak to smrknem na nějaký boulevard že dojedem do nákupní zóny. Zašli jsme tedy pro naše červené dělo a vydali se tímto směrem.

Když jsme dorazili do prvního malého centra,šli jsme pouze do food shopu. Ten byl taky bezva. Koupil jsem si dva deodoranty protože jeden měl stát 5 dolců a dva 7, pak fazole že si udělám na oběd,ty byli ve slevě a měli stát kolem dolaru a nějakou čokoládku na chuť. K mojem překvapení jsem u pokladny platil 13 dolců.Každý deodorant zvláště, fazole za dva dolce, no nepochopil jsem to. Ale nějak jsem si netroufal pouštět se do nějakých větších akcí  v angličtině, tak jsem to cvakl Pak jsme zase museli počkat na tibora protože měl nějaký špatný den a furt všude chodil pozdě a jeli dále. Našli jsme i pořádný shopping park asi tak jako dva ostravské,ale jenom velké drahé shopy. Nic moc zajímavého jsme tam nenašli, a protože bylo ještě relativně málo hodin, rozhodli jsme se ,že když máme to auto , že zajedem na přehradu Little big horn. Když jsem se pak bavil s dcerkou Jeffa, říkala že to je jediné místo z historie USA v Montaně

LITTLE BIG HORN

Greenhorns

Ami1. Tam, kde leží Little Big Horn, je indiánská zem, Dmi tam přijíždí generál Custer se svým praporem, Ami Dmi modrý kabáty jezdců, stíny dlouhejch karabin, Ami A a z indiánskejch signálů po nebi letí dým. A ER: Říkal to Jim Bridger já měl jsem v noci sen, A pod sedmou kavalerií jak krví rudne zem, A7 D kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná, E A Ami proč Custer neposlouchá ta slova varovná.2. Tam blízko Little Big Hornu šedivou prérií táhne generál Custer s sedmou kavalerií, marně mu stopař Bridger radí "Zpátky povel dej!" Jedinou možnost ještě máš, život si zachovej.R:3. Tam blízko Little Big Hornu se vznáší smrti stín, padají jezdci z koní, výstřely z karabin, límce modrejch kabátů barví krev červená, kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná.4. Pak všechno ztichlo a jen tamtam duní nad krajem, v oblacích prachu mizí Siouxů vítězný kmen, cáry vlajky hvězdnatý po kopcích vítr vál, tam uprostřed svých vojáků leží i generál.R: ... neposlouchal ta slova varovná.

Jestli chcete vědět co se tam stalo můžete mrknout na http://toulaveboty.sblog.cz/2007/02/14/27 nebo http://indiani.webpark.cz/sioux/historie/bulbh.htm, myslim že je to celkem hezký příběh který stojí za to přečíst.

Tak jsme se tedy propletli uličkama na dálnici po které jsme dva týdny předtím přijeli z Denveru. Cesta byla asi 60 mil dlouhá, takže se osazenstvo auta krom mě stihlo hezky vyspat A za dvě hodinky jsme přijeli k vesnici Forth Smith kde psali že máme zaplatit nějaký poplatek za vstup. Tak jsem šlápl na plyn a jeli jsme dále Po dlouhém stoupání se nám začali ukazovat suprové výhledy do okolní krajiny. A už jsme zase začali sjíždět k přehradě.  Ta byla úžasná, vklíněná mezi skály, zážitek. Bohužel se nedalo jet nebo jít kolem přehrady.. Takže jsme viděli jenom kousíček. Ale itak to bylo fajn. Tak jsme tam chvíli postávali a fotili se mezi rybáři a vydali se na cestu zpět. Když jsme se zase vyšplhali na kopec,rozhodli jsme se že vyzkoušíme co naše terénní auto zvládne a sjeli jsme z cesty na takovou hlíněno šutrovou cestu a to bylo pane poříděníčko Uplně jsem si to užil. Horší bylo když jsme pak na pumpě bbrali benzín, nechali jsme tam 60 dolarů což bylo pěkná spotřeba..Tak jsme se stavili ještě do mc donaldu na jídlo a jeli zpět do RL. Jo jsem si vzpomněl že ve fast foodech tady místo pití dostanete jen kelímek a můžete si čepovat kolik chcete,to samé s omáčkama. To je celkem příjemné oproti našim.

A tak jsme kolej desáté dorazili domů, já teda celkem unaven. Tak jsem si ještě hopl do bazénu a šel spinkat, a to jsem ještě nevěděl co mě čeká práce v hotelu

Po velice krátké době po kterou jsem nepřidal žádný příspěvek, jsem zase zpět. Důvod, proč jsem nepsal jsem avizoval předem a je velice jednoduchý. Nebylo co psátNeboť jsem pořád jen v práci Kdybych to měl tak shrnout co se stalo zajímavého, tak jsme zaspali do práce a to jsme ani nebyli po pařběZkrátka nějak pozlobil budík a tak jsme vstávali až nám volal zaměstnavatel kde jsme Přišli jsme sice o hodinku později ale všechno jsme stihli, takže no problem. Další co se stalo je, že jsme všichni nachlazení.. Důvodů je zřejmě více. 1) klimatizace - je všude, v tom vedru tady pořád přecházíme z klímy do vedra, což není moc příjemné když nejsme zvyklí 2) střídání teplot - přes den. když jdu do práce ,je sice veeedro jak cyp  ale když večer skončím a ještě s klukama sedíme venku tak už je kláda celkem. 3) chemie - každodení užívání chemického přípravku Lysol v hotelu, v kombinaci s klímou, to je pecka na nos. A tak si tady všichni smrkáme, kýcháme na krása. A poslední věc co mě tak napadá, že jsme byli na session v autě a to pak byl veselý večer.

Jak jsem sliboval, dneska jsem se dočkal vytouženého volna:) Vzbudil jsem se v 11:30, a napadlo mě že bych mohl zajet na kole do obchodu koupit si něco na snídani, a když už teda pojedu že vezmu foťák a udělám nějaké fotos z města.

Tak jsem tedy vzal batoh, nějaké dolce, fotoaparát a vyrazil. Bylo slunečno, jak je tady zvykem ale trošku  chladněji dnes,což mi uplně vyhovuje. Hned jak jsem vyrazil, udělal jsme pár fotek okolí, a zase zmerčil dvě srny mezi domky. Tentokrát jenom mamka srnka a malý kolouch. A ani se moc nebáli, takže když jsem si nechal dobrou vzdálenost mohl jsme si je fotit do sytosti  Po pár fotečkách mamka srnka odběhla a tak jsem taky , naladěn novými zážitky, vyrazil zase o dům dál. Další co mě zaujalo byl lutheránský kostel, teda aspoň to tak psali. V tomhle malém městečku je asi dvacet kostelů církví ol kterých jsem vůbec neslyšel. Ale vůbec nepřipomínají naše kostely. Jsou to normální baráčky, občas je tam kříž nebo tak, ale jinak kdyby to tam nebylo napsáno tak bych vůbec nepoznal že jsou to kostely.

Divokej Bill

Bohužel se tady nekonal koncert téhle české skupiny jak by mohl název napovídat, ale jak jsem byl tak na měkko z těch srnek, napadlo mě že se pojedu podívat na 6 mil vzádlené jezero jménem Wild Bill  Cesta probíhala celkem pomalu, protože jsem sebou neměl nic na pití ani na jídlo a tudíž jsem stále dřepěl u nějakého potůčku a napouštěl se místní pramenitou vodou:) Cesta byla ze začátku celkem fregventovaná  a kupodivu na mě nikdo netroubil jako u nás, všichni zpomalili a objížděli mě co největším obloukem. Protijedoucí občas i zdravili..

Když jsem dojel ke skále, kde dva kluci horolezovali, zjistil jsem že se cesta rozvětvuje na dvě a že to mám ještě tři míle. Tak jsem dlouho neotálel a fičel dál. Po chvíli jsem dojel k řece, která zřejmé protéká i red lodge, a kochal se nádhernými scenériemi divoké řeky. A tak jsem šlapal co noha nohu mine koukal na vodu a na hory kolem sebe a dojel k jezeru.

Na parkovišti jsem se dočetl že jezero vybudoval jistý William ,,Wild Bill" Kurtzer za komerčními účeli. Mělo sloužit ke koupání a rybolovu. Tak jsem vyrazil po cestičce nahoru a už koukal na nikoli velké ale krásně čisté a hezoučké jezero. Byla tam jen jedna početná rodinka, kteří tam měli nějaké malé pruty a snažili se něco chytit. Chvíli jsme odpočíval na lavičce která byla ukotvena na molu nad vodou a vyrazil že objedu jezírko dokola. Cestou jsme přejížděl i přívod vody, tak jsem se šel podívat odkud asi teče protože to vypadalo že kopec z kterého teče už má jen tak tři metry. Tak jsem tam vyšel aviděl uměle vytvořené koryto, ikdyž se mi zdálo že voda teče do kopce ale to byl zřejmě jen optický klam. A tak jsem dokončil kolečko a sjel zpět na cestu.

A poněvadž bylo pořád krásně, odložil jsem návrat a vydal si dál do hor. Na ceduli psali že za další 3 míle bude Cascade campground. A tak jsme myslel že uvidím nějaké kaskády na řece a tak, a vyjel jsem. Po chvíli se asfaltka změnila v štěrkovou cestu a napravo od cesty byl první campground. A to jsem se zase zasmál Hned nejblíže cesty byl zaparkovaný karavan a dva jeepy. Na tom by nebylo nic až tak zajímavého, ale ke karavanu byl přistaven obrovský barel vody a za ním stál výstavní televizní satelit No není nad to vyrazit do hor, koukat na telku na čerstvém vzduchu a lopat u toho městkou vodu, když celá moje cesta byla protkána čístými potůčky. No proti vkusu...

A tak jsem šlapal dál. Cesta byla příjemná. Asi tak jako když dojíždíte k nám na chalupu. Cesta se zdá celkem rovná, což je psychicky fajn a přitom šlapete na nejlehčí převod a dolů si pak jedete jako král. A tak jsem šlapal, už jen v trenkách neboť mi bylo vedro a taky jsem chtěl chytit nějaký ten bronz který v práci těžko najdua jediný koho jsem potkal byl rybář na skůtru.A když už jsem toho začínal mít vážně plný knedlík přijel jsem do Cascade campground.  Než jsem dojel k vodě minul jsem několik piknikových stolků s lávkama a grilama. Ty jsou i zřejmě i hluboko v horách Když jsem dojel k vodě trošku jsem byl zklamán, protože žádné kaskády ale prostě jen voda, nic moc. Tak jsem si udělal fotku a vydal se na cestu zpátky protože jsem už měl hládek.

Cestou dolů jsem si pořádně nešlápnul a za půl hodky byl zase v RL. Zajel jsem do obchodu koupit si steaky a jel jsem domů...

A protože jsem byl celkem unavený a venku začlo hodně foookat, zůstal jsem už doma. Udělal si steaky:) a zase se vyspal,mezitím všichni odešli někam do pubu.. Tak teď ležím v posteli, popíjím místní pivko z RLJe takové zajímavé, naše moc nepřipomíná. Ale hořké a dá se to pít:) Dojedl jsem bonbony co jsem si koupil. A poslouchám zase ranní šou:)

Dneší výlet byl fajn i když sjem se trochu přižahnul a tak to teď lehce pálí. Zítra jedeme nahlásit se  na Social security do hlavní´ho města Montany Billings. Naštěstí nám šéf z hotelu půjčil jeho auto, má jednu z těch obrovských kár:) Protože tady nejezdí ani vlaky ani busy, když nemáte auto jste ztraceni..Tak zase zítra něco napíšu .. mějte se a zdarrec

Jestli máte chuť na zajímavé stránky checkněte www.petrs.webgarden.cz Dozvíte se toho mnoho co jste ještě nevěděli

Jak naznačuje titulek, dnešní den se točil kolem jídla Ráno jsme setkali s vcelku obtížným úkolem, a to vytáhnout naše ztuhlá, na práci nezvyklá těla z postelí. Pustili jsme se do toho s vervou, takže za půl hodiny jsem byl už jednou nohou v koupelně.

Po důkladné ranní higieně jsem se vydali opět do hotelu na snídani. Sice jsme tam zatím nebyli mockrát, ale už teď tam chodíme s lehkou arogancí. Nevím jak Vám, ale nám sladké snídaně prostě nevyhovují. Je to každý den to samé,vafle, koblihy, mufiny , vše sladké... Jediná záchrana tousták už taky zmizela, takže jsem šáhl po cornflakes s jogurtem. Já nevim jak to ti amíci dělají, na každém obalu tady píšou no fat, ale všechno je to sladké až hrůza, i ty cornflaky jsou sami o sobě sladké. No škoda mluvit. Asi přestaneme šetřit a budem si kupovat snídaně protože tohle se fakt nedá..

Po ,,vydatné" snídani jsme se pustili jako vždy do úklidu pokojů, dnes jich bylo málo takže jsme to měli v jednu sfooooknoté,což mi přišlo vcelku vhod, protože jsem včera naložil steaky a těšil se až je na terase ugriluju a spapáme. Byli sice v klidu ale ta grilovací omáčka byla zase sladká, takže to bylo trošku rozporu plné. Steakové hovězí je to levné, levnější než třeba kuřecí. Tři steaky jak ruka stály 6 doláčků, třeba takový ten balený plátkový sendvičový sejra stojí 4, takže steaky vyjdou fakt za hubičku.      Po prvním obědě co jsme si udělali od té doby co pracujem jsem nemohl jinak a usnul jsem v pokojíku na zemi, protže jak je tu všechno sladké tak zase je tu všechno strašně měkké. Postele, sedačky, křesla, no hrůza. To je něco na moje celodenně ohábané záda Tak jsem si tady schrupnul na zemi, která taky není zrovna z nejtvrdších ale lepší než nic.

Když jsem se vzbudil byli 4 a tedy čas jít zase do práce. Ve steak hausu jsem už postoupil do funkce salad mana,což mi celkem vyhovuje. Práce je sice dost ale je to aspoň trošku kreativní.      Když jsem tam přišel hned mi došlo že něco nehraje. Venku bylo vedro jak cyp, ale to je tu pořád. Ale takové vedro v hospě ještě nebylo. Za chvíli jsem zjiśtil že se porouchala klííma, takže pracovní proces se o chvíli posune. Sice nevím kolik bylo stupňů , protože tady mají farenhaity, ale tipoval bych to tak na 35 celsia na slunku. A tenhle problém donutil na klímu zvyklé amíky zavřít hospodu. Jeden z číšníků se postavil před vchod a posílal hosty do jiného steak hausu ve městě, no koukal jsem jak blázen. Holt zvyk je zřejmě železná košile a bez klímy se tady prostě nepracuje

Asi po hodince to šéf ve spolupráci s našimi kuchaři který hlavní má 24 roků a druhý 20 to dali dohromady a hurá do práce. Já jsem se pustil do salátů a byla to celkem sranda takže to rychle uteklo a zarobil jsem zase z nás pracujících z čr nejvíce na dýškách No umím si vybrat job.. I když jsem si ho teda nevybral já.

Kluci kuchaři ,ako by tušili že jsem dnes poprvé obědval, věnovali mi jeden steak který stojí v hospě asi 20 doláčů. Nemohl jsem tedy odmítnout. K tomu mi dali 3 omáčky. No krása. Absolutely delicius, chválil jsem je. A vzpomněl jsem si na mého otce jak tomu by  chutnalo.. !Prostě dnes úspěšný den na všech frontách..Jen jsem se ještě nestihnul sprchnout tak jdu na to!!

mějte se fain a checkujte

Dneska jsem byl zase pro změnu celý den v prácích. Takže nic nového pod sluncem. To sice dneska pálilo jako čert ale byl jsem furt zalezlý takže jsem z něj nic neměl, ale z okna jsem ho viděl

Tak aspoň nechám plynout myšlenkám a třeba z toho něco vznikne...

hmmm¨

nooo

tak mě tak napadá že pracuju v kolektivu asi patnácti lidí a nikdo z nich není tlustý. Chlapi číšníci vypadají jakoby z televizního seriálu nebo reklamy vypadli a slečny čísšnice taky nejsou k zahození.. Takže toto mi trochu vyvrací fámu o tlustých amících..I když se trošičku divím neboť zase bez auta to jsou jako bez nohy. Když jedeme na kole , nedej bože jdeme pěšky nakupovat tak nám všichni auty projíždějící mávají,koukají na nás jako by někoho chodit pěšky nikdy neviděli Tak tu teď zase relaxuju u pc, o půl jedenácté jsem skončil v práci , je jedenáct tak poslouchám na netu ranní šou na evropě 2, protože tohle ,,noční" vysílání je mi milejší než v 6 ráno u nás

Ted jsem si vzpomněl, bylo v ve vyber si na maximum: borec říká: ahoj jano, jak daleko to máš do opavy? a borka: to vůbec nevim kde je  borec: ale říkala se že jsi z Jeseníku? borka: neee tam jsem jen na intru borec : aha, a odkud teda jsi? a borka: ze šumperka    no tomu jsem se fakt zasmál...

no nějak mě bere spaní takže mě nic nenapadá..volno mám až v pondělí tak snad napíšu něco smysluplného..

mějte se

První den v práci

Dneska ráno se nikomu nechtělo vstávat, jako ostatně asi pokaždé když je třeba něco dělat. Vstali jsme kolem osmi hodin, vystřídali se v koupelně což byl celkem problém:) a šli na snídani. To je jedna z věcí co mi tady trošku nevyhovuje. Sice doma nesnídám ale když je to zadáčo 

Snídaně

Continental breakfast je celkem slabota. Ne že bych byl vyloženě masař ale přesto cokoli nesladkého mi tam chybí. Ve nabídkové vitrínce najdete jen muffiny, americké koblihy na několik způsobů a toasták který se mi zdá taky sladký.. Pečivo doplňuje vaflovačka kde si zrobíte vlastní vafle, nějaké jogurty, džemy, cornflaky a moje jediná záchrana vařená vejce Na pití klasika kafe, čajík, džusy ale jak tvrdí sestra všechno je to nějaké sladké.

Housekeeping

Po snídani asi v 9 jsme vyrazili na recepci se přihlásit poprvé do práce. Trošku dělnická práce tenhle housekeeping, asi těžko věřit že jsme všichni vysokoškoláci když tam tlačíme ty vuzky s prádlem a leštíme toilety Hotel má dvě patra, jsme tam 4 takže pro každého tak 12 pokojů, celkem drbačka, takže s bolavými zády jsem skončil ve 14:30. Paní head housekýperka mi to všechno zkontrolovala,bylo to ok..takže jsem ještě pomohl děvčatům které z nějakého důvodu bylo lehce pomalejšíTakže ve tři jsme si dali check out a šli si na rychlo něco sníst (francouzský ,tak se jmenuje, bílý chleba s kouskem salámu co chutná jak lunchmeon meat ,neboť nás čekali ve 15:30 v další práci ve Steak housu.

Steak house

Dorazili jsme jak je u nás ve zvyku na čas. Paní v kanclíku si ofotila naše víza a dala nám vybrat naše pracovní čísla ,já jsme 707. A tak jsme vyrazili na naši druhou štaci. Já výčepem jen prošel a přihlásil se do systému, Poněvadž jsem byl přiřazen do kuchyně. Tam mě však nikdo nečekal a paní servírka mi řekla že cookers mají pauzu tak jsem čekal a čekal a přemýšlel kdo přijde. K mojem překvapení to byli tři kluci o něco málo starší než já. Jeden dredař a dva takoví asi hopeři. Od té doby tam hrál jen Bob Marley či co to bylo a bylo to uplně v klíídku. Sice jsem byl dishwasher  ale dalo se to(přece jen ty hodiny mytí nádobí na Vesně se hodily) akolem půl desáte umyl poslední taléřek a šel do našeho domečku. Od zítřka prý budu salad man tak uvidíme ...

fota přidám jakmile bude chvila na focení,dneska to byl celkem fofr,tak papa milánkové

Tak to teda zkouším tu něco sesmolit. Snad to k něčemu bude a třeba si to někdo i rozečte, nedělám si však zbytečné iluze že dočte až do konce:) ale každá snaha se cenní a třeba zrova Tobě Jirka doveze nějaký dáreček :D..

WORK AND TRAVEL?

S nápadem jet na léto do států přišla moje sestra  někdy v únoru, kdy jsem měl samozřejmě plnou hlavu jiných důležitých starostí jako co si udělám k večeři a tak, ale vůbec mě nezajímalo jak bývá mým zvykem přemýšlet nad tím, co bude za nekonečnou dobu pěti měsíců. A tak jsem vyplnil nějaké papíry, hodil nějaké ty parafy a nevěnoval tomu větší pozornost. Do tuhého začlo jít až když jsem poprvé navštívil pobočku GTS int. kde jsem už zacaloval asi 5 tisíc takže balík jak cyp a začal se tak lehce zajímat o to, do čeho jsem se to vlastně namočil:) Po této návštěvě a vyplnění dalšího balíku papírů následovaly další love a další návštvěy info schůzek v Brně (tímto se omlouvám mrs.Drottnerové že jsem příliš nenavštěvoval její pondělní hodiny angličtiny a taky poděkovat že mě nechala projít u zkoušky i když to nebylo vůbec slavné), a najednou mi začalo edocházet že se z toho už nevyvleču.. Tak jsem navštívili (s pomocí mého drahého otce který byl velkou podporou při řešení problémů) starou matičku Prahu, která není jen most s hrad, s plánem navštívit American Embassy. S vědomím co se koluje o tomto úřadu to nebyla zrovna lehká zkouška. Avšak všechny dokumenty( s vydatným přispěním mé sestry) jsme měli připraveny a vztoupili do jámy lvové. Ku našemu překvapení byli všichni pohodoví, vstřícní a snažili se nám vyjít vstříc a tak za tři dny jsme měli doma pasy s Vízy:)

VZHŮRU NOVÉMU DOBRODRUŽSTVÍ

A tedy,tudíž jsme  16. června 6:00h evropského času vyrazili já,má sestra a její kamarádka Mirka letadlem společnosti Lufthansa z Katowic. Vzhledem k tomu že jsem letěl naposled když jsem byl ještě little boy,měl jsem jisté obavy. Ale bylo to v klidu, dostali jsme housku a už jsme zase přistávali ve Frankfurtu. Tohle letiště už bylo ,,trošku" větší než v Polsku a i letadlo které nás tam čekalo bylo z jiné kategorie než prťavec předtím.

Prošli jsme tedy znovu detektory a kontrolou a čekali na let. Vše v pořádku¨, bez zpoždění. V tomto letadle se však již děly věci. Zřejmě letělo víše a i rychleji a občasné turbolence mi nedělali vůbec dobře. Zvláště když přišla Slečna letuška a zeptala jestli ,,turkej" nebo ,,pasta" a tak že by se mi chtělo čistit zuby deset kiláků nad mořem to ne, a tak jsem vybafl sebejistě tak si dám toho turka. Slečna mi podala hliníkovou krabičku skrývající cosi tvářícího se jako oběd. Ale ten zápach no a ještě ty turbolence, zažíval jsem těžké časy... Po krásných deseti hodinách povětšinou snad klidného letu (kde jsem shlédl krásnou love story lyrics and music write,nebo tak nějak to bylo,hrál tam hugh grant) jsme přistáli poprvé v USA,rešpektive ve městě Džejára v Dallasu. Tady nás čekala poslední možná překážka pro vstup na půdu států-imigrační ouřada. A jak jsem se toho bál, tak si pan ouřada zpíval, usmíval se a už jsme měli razítka v pase.

USA

V Dallase jsme počkali asi tři hodinky na let United Airlanes do Denveru. Čekání jsme si zkrátili prvním dvojtým čízem:)(double cheese burger) v Mc Donaldu. A už zase seděli v letadle ve kterém jsem pocítil příznaky únavy a krátce po nalodění usnul. Vzbudili mě až silné turbolence při přistávání kdy se celé letadlo třepalo,avšak i tentokráte to pan řidič letadla zvládnul (tímto mu děkuji).

V Denveru jsme měli mít objednané auto v půjčovně aut Hertz. Tak jsme tedy vyšli nadšené na parkoviště kde jsme zahlédli autobus této společnosti a ten nás zavezl do sídla místní pobočky. Nadšení z našeho amerického snu nás přešlo když jsme zjistili že se v této síti nedá platit cash(které jsme měli) ale jen by credit card(kde jsme love neměli) a tak nás autobus hodil zase na letiště kde jsme ještě čekali na zbytek výpravy Tibora a Janu které jsem poznal až tam. Naštěstí Jana měla kartu a tak jsme přespali na lavičkách na letišti a v 5 ráno vyrazili vozem značky Ford směr Red Lodge.

RENT A CAR

Cesta byla dlouhá avšak příjemná. Za volant jsem se samozřejmě nahrnul první já:)\jinak jsme se střídali.) Řízení je tady sranda. Automatická převodovka je samozřejmostí, manual už tady nevedou. Auto bylo vybaveno i tempomantem, takže jediným mým úkolem bylo přidržovat se volantu.. Cestou jsme projížděli vesměs takovou pouští. Za 600 mil co jsme ujeli jsme jeli kolem snad dvou větších měst,jinak nás obklopovala suchá krajina nikoho(no něčí asi bude),ale jinak stát wyoming nebyl ničím zajímavý. První menší vesnice se objevili až ve státě Montana. Avšak tyto vesnicejak poznamenala Mirka se tvářili jako východní slovensko nikoli ty slavné USA jak je známe z TV. Malé z prken setlučené baráky,před každým 5 rezavbých aut,no nic moc. Ani když jsme zabloudil do hlavní města státu montana do Billings se to moc nezlepšilo a tak nás začli brát chmury jak to asi bude vypadat v naší vesnici,teda městečku.

RED LODGE

Už při prvním průjezdu městečka Red Lodge jsme si oddechli. Koukali jsme na zřejmě nejhezčí městečko co jsme ten den viděli.I když jsme čekali asi něco jiného na první dojem, doopravdy je to tu jiné než v evropě. Jedna hlavní silnice (boulevard) a pak už jen domky s malým d:) A tak jsme dorazili poprvně do hotelu kde budeme pracovat a vedle bydlet.

Recepční Petty nás přivítala a hned jsme zase zjistili že lidé tady jsou pohostinní, milí a obětaví. Petty nám dala klíče od pokojů protože náš domeček byl volný až druhý den. A tak to nemohlo dopadnou jinak než že jsme všichni usnuli:)Avšak jsme ještě museli zavést vypůjčené auto do Billings. A tak jsme se v 10 večer vzbudili a fičeli protože pobočka v Billings zavírala ve 12p.m. tam nás vyzvedla Petty, řídila její dcera, a hodili nás zpět do hotelu kde jsme už mohli spinkat a do rána.

PŘIVÍTÁNÍ

Ráno nás přivítal náš hotelový šéf Jeff a dal nám zase nějaké papíry na vyplnění. Poté jsme šli do pizzerie která je naším druhým zaměstnavatelem,kde jsme dostali další papíry a rozdělili si práci. Budu dělat v Steak hausu světe div s v kuchyni:D

PÁR VĚCÍ NA KONEC

kdybych měl shrnout svůj první dojem ze států tak mě velice mile překvapilo jak jsou tady všichni milí, ochotní s čímkoli pomoct, když někdo projíždí autem tak nám mává aniž ho známe,na místních rančích je místo cedulí ,,soukromý pozemek vstup zakázán" cedule s nápisem welcome visitors:) fakt uplně jiná země než co známe z ČR. Je to asi tím že se tu lidé mají dobře a nemají si co závidět. A mají se dobře díky tomu že makají. Dále co mě překvapilo je že se tu vůbec nekrade (nemělo by to být samozřejností??). Auta se nezamykají,natož kola:D v obchodě máte ,,Fast " přepážku kde si sami nákup projedete na pásu,strčíte tam peníze dáte do sáčku a jdete no prostě pecka. A asi poslední věc která mě tady překvapila je že tady všichni jezdí autama jako walter řidič. Obrovské několika metrové lodě, to se u nás nevidí a tady to má každý. Povětšinou Ford a Chevrolet.

To je tak asi všechno z prvních zážitků tady. Jestli to někdo přečetl až do konce tak mi můžete napsat a já přidám další článeček:)

Mějte se nejlépe jak umíte a papa Váš Jirrikk:))