Virtuální pauza

V posledních několika týdnech jsem si dal menší virtuální pauzu. Práce do školy je čím dál víc, rekonstrukce se konečně posunula do další fáze (montování skříní), a navíc jsem tak trochu cestoval  po Evropě...

 

Zistil jsem totiž, že když si člověk nabere plno úkolů a pořád něco dělá, nemá už tolik času přemýšlet - což je můj celoživotní dar i prokletí. Neustále totiž na něco myslím, o něčem přemýšlím, a snažím se hledat logická a racionální řešení. Ve většině případů to je skvělá věc, a dokážu problémy řešit mnohem lépe než ostatní, kteří jednají tak nějak zkratkovitě... ale pokud se objeví nějaký větší problém, na který logika nestačí (tj. pokud ten problém zahrnuje například i jiné lidi, kteří se chovají nevypočitatelně), připadám si jako počítač, který celé dny a noci zkoumá možné příčiny, důsledky, možnosti a alternativy...

 

Rozhodl jsem se tedy zaměřit pozornost jiným směrem - ve škole jsem se zapsal na několik výběrových předmětů, abych mohl na přednášky jezdit každý den; začal jsem vyrážet na různé konference a akce, a psát z nich články a reportáže, a jako bonus jsem si začal konečně sestavovat nábytek (který mi přišel celkem v cca třiceti krabicích, a po rozbalení připomínal spíš puzzle než vybavení pokoje)...

 

Je pravda, že vyměnit vyčerpávající přemýšlení za vyčerpávají workoholismus není zrovna ideální. Ale na druhou stranu, byla to aspoň nějaká změna. Poslední dobou jsem na internetu trávil plno času, takže menší pauza mi neuškodila. Po dlouhé době jsem si také mohl vyzkoušet i nějakou manuální činnost - i když jsem si někdy připadal jako Pat a Mat v jedné osobě (často jsem měl lepidlo až za ušima, a několikrát jsem si málem přišrouboval ruku ke skříni) :-))

 

No a teď... teď je nejvyšší čas podívat se zase na Líbko ;-)