|
 Život je velké jeviště na kterém musíš umět hrát...i když ti srdce krvácí..musíš se umět smát...toť mé životní motto... |
| 30.Duben 2008 |
| citáty |
Jestli psi po smrti nejdou do nebe, pak chci jít tam, kam oni...
Čím víc poznávám lidí kolem sebe, tím více si vážím svých psů...
Jediný způsob jak si za peníze pořídit lásku, je pořídit si psa...
Nechceš-li se cítit sám, ožeň se. Nechceš-li se cítit smutný, opij se. Nechceš-li být nikdy zrazen-pořiď si psa!
Psi nejsou téměř lidé a neznám větší urážku psí rasy, než ji takto popsat!!!!!
Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje víc, než sebe... |
| posted by Kendinka @ 14:53
|
|
|
|
| 29.Duben 2008 |
| Pamatuji si jako včera... |
Rex byl malinké klubíčko když jsem ho poprvé držela v rukách...byl tak sladký už ani nevím kolik štěňátek bylo ale vím, že jeho matce Ritě to dalo zabrat..Byli krásně vypasení a já se tenkrát rozhodla že si chci jednoho pejska nechat..potomka po Ritě protože ona byla úžasný pes. Poznala kdo je dobrý člověk a kdo má v zádech stín. Jako malé dítě jsem se po ní válela a ona nikdy nevyjela. Jo jo, Rita-čistokrevná ovčačka, byla vlastně prvním psem který vstoupil do naší rodiny jako člen.Dřívejšího psa si pamatuji jen matně, byl zavřený v kotci a byl velice zlý. Byl to dědův pes a nikdy jsem si ho nepohladila. A tak mi vlastně ona-Rita-ukázala co je to mít psa. Ne přímo ona, ona byla takový náš plyšák, i když velmi ostražitá. A když vedle jejího boku poskakoval malý Rexík, tenkrát jsem si říkala "ty budeš jen můj" a byla to pravda. Odmalička, kam jsem šla já, tam šel i on. Všude jsem ho brala sebou, i na celý den, protože když jsem odcházela, kňučel a já neměla to srdce ho tam nechat stát u brány s tím smutným výrazem. Byl tak sladký když dorůstal a uši mu nechtěly stát. Bože, je to skoro 10 let a pamatuji si to jako včera... Když mamka na Vánoce dostala nové papuče...vytáhl si je ven a roztrhal na milion kousků..já jsem se tenkrát tak smála máti, protože jsme zrovna o tom mluvili jaký je Demolition Dog a vyjdeme ven a ... Ať už to byla první rozškubaná slepice, později jich bylo asi 30, pak se s Ritou spolčili a rozškubali nám všechny králíky..no to byl průser..ale nikdy se naši nesnížili k tomu že by mi ho vzali. Byli smečka a smečka se nudila  No zažila jsem s ním tolik že bych musela psát asi do rána...Ale ta nejdůležitější věc, byl mírumilovný. Miloval všecko na světě. Měli jsme kocoura, byl docela velký urostlý. Zezačátku spolu bojovali ale když oba dospěli, tulili se k sobě a spolu spinkali v klubičku a Rexík ho zahříval...Škoda že jsem tenkrát neměla foťák. Mám jen dvě fotky Rexe. Jednu mám v předchozím článku a druhou dám tady. Je na ni on a jeho matka Rita a já a moje máti. Těch dvou fotek si velice vážím protože jsou jediné. Mám po něm ještě jednu památku, ten obrovský obojek a vodítko..a pár chlupů které jsem později vytáhla z kartáče, kterým jsem ho pravidelně vyčesávala...
 |
| posted by Kendinka @ 21:01
|
|
|
|
| 28.Duben 2008 |
| Někdo nechápe..někdo zapláče... |
Byl začátek května roku 2007...vztah se mi hroutil ale já měla v hlavně tu důležitější věc-asi už jsem byla smířena s tím, že vztah, který už delší dobu nefunguje nemohu nijak zachránit-a tak jsem si hleděla hlavně školy. Měla jsem před maturitou tak jsem se nechtěla nijak trápit a komplikovat si školu. Snažila jsem se učit trošičku dříve než kdokoliv jiný ale stejně, však mě spoustu lidí zná, jak rychle se dokážu nechat unést tím, co mám ráda. Bylo krásně a nechtěla jsem se mordovat s účetnictvím doma. Vzala jsem si vypracované otázky, svého věrného kamaráda Rexíka a šli jsme spolu k vodě. K procházce po přírodě samozřejmě nepatří vodítko..to už jsme po devítiletém vztahu s mým nejvěrnějším přítelem věděli dávno. A nějaký koš? to neznal!Kdykoliv někoho viděl a chtěl se rozběhnout, neudělal to. Věděl, že nesmí. Nebo se podíval do mých očí a čekal, jestli mu to dovolím. Občas jsem mu dala volnost. Šli jsme po poli a viděl stádo srnek. Tož běž se proběhnout miláčku..Koukl na mě a rozběhl se. Byl tak rychlý! Tak rychlý že jsem si říkala že v takové rychlosti snad nemůže ani slyšet v té dálce že ho volám zpět. Omyl! Stačilo vytvořit na rtech takový ten zvuk jako když dáváte někomu pusu a on okamžitě zastavil, otočil se a utíkal zpět. Nebyl naštvaný..ale chtěl by běžet dál. Ale nešlo to. Pokud jsme šli po cestě on asi metr přede mnou a stále kontroloval zda jdu za ním. Nebo stačilo otočit ouška trochu dozadu a věděl že jsem stále u něj. Byli jsme tak sehraní! všechny cesty už jsme znali a věděli jsme co kde na nás číhá! Ať už zuřivý pes sousedů nebo protivné kočky pobíhající po cestě. Vem si je  a on běžel jakoby je chtěl zabít...ale stejně mu utekly na strom a on mě prosil očima ať je sundám! Prosím jen na chvíli si je požužlám... Jako by mi říkal.. Ne Rexi! Jdeme k noze! A šli jsme vedle sebe jako vojáci...na to nelze nikdy zapomenout.Na ty krásné zlaté ouška, černý hřbet a chlupatý pohupující se ohon. Hlavou dosahoval až nad můj pas. Byl neuvěřitelný! Očima mi dokázal říct víc, než kterýkoliv člověk na světě. A věřte nebo nevěřte, on četl z těch mých. Vím, že někdo nevěří na útlé přátelství člověka se psem...ale já to poznala až v těch chvílích kdy...no, teď nechci rozebírat to, co stejně všichni víte. Ale stejně to zde všecko rozepíšu. Nikdy jsem o tom nedokázala psát. Skoro rok jsem nedokázala psát o tom, co mě potkalo a co nepřeji nejhoršímu nepříteli aby ho potkalo. A jelikož se mi derou do očí slzy musím toho dnes nechat. A až se zase budu cítit, budu v tom pokračovat. Je těžké psát o něčem co vás zranilo a do konce života na to budete myslet. Je to už skoro rok a já stále některé dny strávím u pomalých písniček o lásce, přátelství a sledováním fotek, vzpomínáním na toho nejlepšího přítele, kterého jsem kdy měla a už nikdy mít nebudu...nechybí tomu ani slzy...ty padají samy...Dobrou noc všem
 |
| posted by Kendinka @ 23:06
|
|
|
|
| 27.Duben 2008 |
| Přijela k nám pouť |
 No to byl zase víkend...v pátek prý jen tak light do Pohody na dvě pivka protože v sobotu samozřejmě kalba na pouti..no tak v patek jsem zkisla v Pohodě do dvou do rana a opila jsem se tak, že jsem malem nedošla domů a může za to hádejte kdo? BRNKI! fuj, tolik pulek bleee no tak jsem samozřejmě měla v sobotu takovou fajnou kocovinu a šli jsme na pouť..drsna týpka hned pivko na spravku, a hned na centrifugu (dokonce jsem ukecala i Jiříka,který na tom nikdy nebyl a byl nadšený! ale třepal se jak osika jaký měl strach ) a pak na to velké točící se heblo, které stálo 100kč a těch pár minut strachu fakt za to stálo, no v životě jsem se tak nebála a už na to nikdy nejdu  No jinak pak jsme zapadli do Zanzibaru a bylo fajně...mimochodem, dnes přijel chovatel, podívat se na Daga a předat mi průkaz původu, takže konečně můžeme na výstavy..Byl nadšený jak Bhrigu vyrostl a jaký jsme mu udělali krásný kotec..no potěšilo mě to a teď už jdu nynkat a mějte se všichni fajnově  |
| posted by Kendinka @ 21:20
|
|
|
|
| 24.Duben 2008 |
| to snad není možné... |
Achjo, to byl zase den..jsem nevěděla kam dříve skočit...Asi už víte,že mám dva pejsánky, štěňata Zlatého retrívra a Československého vlčáka...no jakože to není s nimi vůbec jednoduché ale mě to tak moc baví!! A naplňuje mě to naprosto  Můj vlk je s průkazem původu a chystáme se na výstavy a na závody..každý den trénujeme a zdokonalujeme se, je velice šikovný..jmenuje se podle papírů Bhrigu Vlčí legenda ale říkám mu Dago  No a retrívr se nemůže jmenovat jinak než Falco no ale ke vší smůle Falco má sníženou funkci štítné žlázy a tak bere různé prášky ale teď už by to mělo být konečně dobré a Dagonek něco sežral tak mu haprují střeva tak jsem dneska lítala po veterině..má antibiotika bobek a ještě dostal dvě injekce..no to byste museli vidět..držela jsem mu já hlavu, doktor tělo a doktorka píchala injekce..no nešlo ho udržet, je to prostě chuligán. Dneska byl prostě náročný den, do odpoledne ve škole pak ta veterina pak úklid kolem domu no skončila jsem někdy teď a jsem ráda že jsem ráda..dám si lahváček a půjdu spinkat protože zítra zase do školy... Krásný večer všem.. |
| posted by Kendinka @ 21:22
|
|
|
|
| 22.Duben 2008 |
| První článek |
Vono to bývá vždycky takové neotrkané..já vím...kdysi jsem si psala normální deník a dneska když to otevřu málem si urvu hubu když to čtu protože ty kecy čtrnáctileté holčičky mě opravdu dosti pobavily a hlavně člověk zjistí, jak byl v té době naivní a blbý...no čas jde samozřejmě dál a my se měníme..já vím, ještě toho je spoustu přede mnou ale rok 2007 byl pro mě rokem velkých změn, nečekaného zklamání, bolesti ale také jsem poznala spoustu nových věcí a život se mi opravdu změnil..myslím si, že k lepšímu..ale člověk vlastně ani neví co je lepší nebo horší...zjistí to právě až se začne něco pořádně dít... no do těch velikonoc to byl běžný rok takový jako ostatní tři roky před ním..ale pak se to začlo všechno nějak měnit..navíc maturita, kterou mám zázrakem za sebou...přišla jsem o svého psa, kterého mi otrávila jedna moc hodná paní, bydlí necelý kilometr od nás. Jen pro peníze, nic více v tom nebylo...rozešla jsem se svým přítelem po 3 a půl letech..ale zato mám dva nové hafínky které si můžete shlédnout v mém profilu..sice mého devítiletého šampiona Rexe mi už žádný jiný nenahradí, jelikož jsme byli tým, velice srostlých kamaradů ale věřím v to, že ti dva malí drobečci mi opět naplní tu obrovskou díru v srdíčku.. našla jsem si nového přítele, jsem zase opět šťastná, s ním spoustu nových kamarádů a nových lidiček...po celé této zkušenosti věřím, že všechno špatné je k něčemu dobré ale už nechci aby mi někdo umíral...to už prosím ne.. |
| posted by Kendinka @ 21:15
|
|
|
|
< Novější články
|
 |
|
