Ó, kéž by snem můj mladýživot byl!

Můj duch by se z něj dřívenevzbudil,

než věčnosti svit přinesl byráno.

A být jen trýzní bez naděje,ano,

byl by sladší nad chladnýbdění klid

pro toho, jehož srdce musíbýt

a bylo vždy na této zemimilé

bludištěm vášní od své prvníchvíle.

Kdyby však byl - ten trvalýa stálý

sen - pro mne tím, čím snyse mi již staly

v mém chlapectví - pak vyššínebe, vím,

bude se mi zdát pouhýmbláznovstvím!

Vždyť jásával jsem - sluncežhnulo jasem

v azuru léta - v snech osvětlém čase

a o něze - své srdcenechávaje

v zajetí představ - domov vdáli maje -

s bytostmi, které stvořilasi, sníc,

má touha - co jsem mohlvidět víc?

Však jednou - jednou -hrůzná chvíle ta

nezmizí z mysli - sílaprokletá

či kouzlo jaly mne; - snadvál

sychravý vítr, jenž mizanechal

v duši svůj poryv - neboluna

zasvitla do mých dřímot,plná,

zimomřivě - či hvězdy -nevím sám -

však sen jak noční vítr -byl ten tam!

Byl jsem šťasten - a byť jenve snu snad!

Byl jsem šťasten - hle,téma, jež mám rád:

Sny! v barvitosti živoucíhožáru

i ve svém kalném, pomíjivémsváru

zdání a bytí přinášející

z ráje a lásky v okotřeštící

líbezné tvary - ty jsou promne vším!

Naděje mládí - dým je protinim!

Edgar Allan Poe