Procházím se stíny své minulosti, jako duch, či přízrak lidské podoby. Potkávám tváře, jejichž oči jsou již dávno zapadlé a nevýrazné. Těla, jež pomalu tlí v zemi, opuštěná a prázdná. Jejich životy, spjaty s mými, tak vzdálené. Každý kout, či každý roh, všude vídám jejich stopy. Dávné lásky, či věčná přátelství, smrtelná nevraživost i nenaplněné sny. To vše leží hluboko pod zemí, přesto dýchá mi na krk. Každý chloupek na šíji se ježí, jako by po ní stékala ledová kapka. Dotýkají se mne, snaží se mnou mluvit, neslyším však nic než tichý šepot, podobný letu netopýra. Jsou tu s námi, ač jich těla dávno splynuly s hlínou. Slýchávám jejich hlasy, zoufalé a mrazivé. Nesnaží se škodit, přesto jsou nepochopeni lidskou většinou. Existují tvorové, jež jejich přítomnost těší, a já jsem hrdý, že se k nim mohu řadit. Minulost na nás dýchá jako ledová saň, vzpomínky však hřejí jako rozpálená kamna. Přátelé životů minulých, já vám naslouchám. Vždy a navždy.

KrisT

Have you ever had a feeling, that your blood, throughout your life cold and dead, is boiling? The body, all the time strong and solid, is trembling and knees, every day still and rigid, buckling? The feeling you are dead inside no longer..that you feel your blood running through your veins again? Had you? I did. I feel it now. Since a time, I felt perfect, I was full of life..in one moment I lost it..forever..so I thought. Then a mistress appeared. She showed me life is not so bad, even that means living amongst you..ignorant people (who thinks he's not an ignoran, accept my apologizes - I don't know you all..and I didn't mean to sort you). If I met you some night and bit you, I'm sorry, I was hungry.

RIMMER: Pánové, vaše konverzace se hezky poslouchá.
LISTER: Rimmere, to seš ty?
RIMMER: Ano.
LISTER: Jak dlouho nás posloucháš??
RIMMER: Dvě, možná tři hodiny.
LISTER: Nikdo z nás není nemocný.
KOCOUR: Jsme zdraví.
KRYTON: Musíte udělat nový screening podle direktivy 699.
LISTER: Nikdo z nás se nenakazil a ani nikdo nezcvoknul.
RIMMER: Tak to je dobře!
RIMMER: Je všechno v normálu??
LISTER: Co blbneš? Jasně, co by tak nebylo v normálu?
RIMMER: Vy si to fakt myslíte? Sedím tady, mám na sobě kostičkované šaty z kanafasu...a vojenské boty. Myslíte, že to je normální?
KOCOUR: No jasně, že neee. Jenom jsme si mysleli, že ti hráblo! No to byl jen fór.
RIMMER: Byl to takový malý test - chtěl jsem vědět, jestli jste se zbláznili.
RIMMER: Úúúúúúúúúúú!!! Jestli něco nesnáším, tak to jsou blázni.
LISTER: Ten test jsme udělali, tak nás můžeš pustit ven.
RIMMER: Nemůžu vás pustit.
LISTER: Proč ne?
RIMMER:Protože mi to král bramborových lidí nedovolí. Prosil jsem ho. Klekljsem si na kolena a plakal. Chce vás držet tady. Držet vás tady desetlet.
KOCOUR: Mohli bysme ho vidět?
RIMMER: Vidět koho?
KOCOUR: Toho krále.
RIMMER: Máte kouzelný koberec?
LISTER: Jo, malej třísedadlovej.
RIMMER:To mi teda vysvětlete. Chcete letět na kouzelném koberci za králembramborových lidí a prosit ho, aby vás propustil, a tvrdíte, že jsteúplně zdraví?! Řek` bych, že za tohle vyfasujete dvě hodiny B-K.
LISTER: A co je to B-K?
KOCOUR: Musel ses ptát?
RIMMER: Zkrátka...Bez Kyslíku. Dvě hodiny žádný kyslík. To vás odnaučí bláznivin!
LISTER: Co budeme dělat??
KOCOUR: Pomůže nám jen bramborovej král..


http://youtube.com/watch?v=B-YD3Gvo85E

http://youtube.com/watch?v=TWaCEfdxvZs&mode=related&search=

"Myšlenka je sekret rozumu!"

"Kdo je mrtvý - nechodí!"

Verze pro hluchoněmé. Na verzi pro hluchoněmé slepce se pracuje.

V nejvzdálenějším koutě království byla jednou jedna chaloupka. V té chaloupce žila chudá rodina. Otec pracoval jako polesný, matka byla v domácnosti a dvě pubertální děti pomáhali s čím se dalo. Zatímco ostatní brali svůj život vesele a s nadhledem, mladý chlapec se trápil. Byl stále smutný, zamlklý a ostatním členům rodiny se snažil vyhýbat. Když se dcerka vdala a opustila rodné hnízdo, chlapec zůstal s rodiči sám. Otec byl většinu dne v lese a když se vrátil do chaloupky, snědl přichystanou večeři a šel spát. Většinu času  tedy chlapec trávil s matkou. Vzniklo meti nimi zvláštní pouto. Jednoho dne, když otec opět hlídal v lese, chodil od chaloupky k chaloupce královský posel a oznamoval, že se na zdejším zámečku chystá velkolepý bál, při kterém si má princezna vybrat ženicha. Tento posel dorazil i do této nejvzdálenější chaloupky. Matka posla pozvala dovnitř a nabídla trošku jídla a pití, kolik mohli postrádat. Když odešel, odebrala se matka ke staré vyřezávané truhle, odemkla klíčkem a vyňala z ní malinký kožený váček. Podala jej synovi a řekla: "Synu, musíš na ten bál jít. Tady jsou všechny naše našetřené peníze, jdi do vesnice a kup si ty nejkrásnější šaty, které uvidíš." A odešla do lesa. Syn se tedy vydal do vesnice. Nikam nespěchal, pozororoval krásu přírody a k večeru dorazil k bráně vesnice. Vstoupil do nejbližšího domku. Uvnitř byly na stojanech vstaveny nádherné šaty všech druhů a všech barev. Jeho však zaujaly jiné. Úplně vzadu, kam světlo nedosáhlo stál jediný samotný stojánek. A na něm byly šaty, které se chlapci líbily nejvíce. V přítmí skoro nebyly vidět, ale chlapec je viděl zářit vnitřním světlem. Jejich barva byla čistě černá, jako nejtemnější noc beze hvězd a měsíčního svitu. Chlapec je koupil, starší selka se na něj ovšem podivně podívala a snažila se ho přesvědčit k výběru jiných šatů. Hoch však trval na svém. Věděl, že díky nim bude odlišný od ostatních, ale to mu vyhovovalo. Dny plynuly a přípravy bálu vrcholily. Chlapec byl stále plný nevysvětlitelného smutku, jedinou útěchou bylo jeho vlastní nitro a jeho nové šaty. Když nadešel kýžený den, matka ho políbila a vyprovodila před chaloupku. Zamávala mu vlhkým kapesníkem a zalezla do světničky. Chlapec vykročil směrem k zámku. Krok za krokem, hudba sílila a zněla zřetelněji. To se hoch přibližoval blíže a blíže. Bál již byl v plném proudu. Princezna již zřejmě tancovala s princem svých snů. Chlapec nebyl princ, ani jej vzdáleně nepřipomínal, chtěl pouze jít na bál, ačkoli věděl, že se na něj budou všichni podezíravě dívat. Stanul před mohutnou branou zámku. Zabušil a po chvíli mu otevřel starý komorník a pozval jej dál. Chlapec kráčel nahoru po schodech a stráže, které stály podél celého schodiště z obou stran, se za ním dívali. Chlapec si jich nevšímal a stoupal dále, dokud nenarazil na mohutné dveře. Zatlačil na ně a dveře povolily. Chlapce oslnila záře místnosti. Tancovali zde tisíce lidí v pestrých nádherných šatech, svítilo zde tisíce svící. Vstoupil a pozoroval taneční páry. Krásné dámy a krásní páni, tančící na krásnou hudbu v krásných šatech. Náhle hudba zarazila a všichni se podívali ke dveřím, kde stál. Zírali na něj jako na něco nepřirozeného a nepřípustného. Pak kdosi přetrhl ticho a hudba začla hrát novou skladbu. Hocha si už nikdo nevšímal. "Sem nikdy nezapadnu," pomyslel si. Když se otočil a opouštěl místnost, uslyšel něco, co ho donutilo zastavit se. Slyšel ten nejlíbeznější smích svého života. Otočil se po zvuku a uviděl nejkrásnější bytost v místnosti, ne-li na světě. Krásná tmavovláska s hlubokýma očima a dechberoucím úsměvem v pestrobarevných duhových šatech právě tancovala a co chvíli střídala partnery. Hudba gradovala a chlapec stále stál jako přimražený. Nemohl z ní strhnout oči. Ona na něj na chvíli pohlédla, hned však bez veškerého zájmu tancovala dále. Chlapce obklopil podivný pocit. Pocit, jako by už nikdy neměl mít radost. Stále hleděl na onu bytůstku a nemohl uvěřit, že něco takového spatřil. Hudba přestala hrát a hosté si šli sednout. Chlapec se otočil a odcházel pryč, když ho najednou někdo oslovil: "Máš zvláštní šaty," zazvonil líbezný hlásek za jeho zády. "Jestli si chceš dělat legraci, najdi si někoho jiného," odvětil on, aniž by se otočil. "Pojď se mnou," oslovila jej dívka a  odcházela na balkón. Když se balkónové dveře zaklaply, chlapec se  za dívkou neochotně vydal. Venku mu tváře ovanul příjemný jarní větřík. Konečně pohlédl na dívku, která jej oslovila a zůstal stát jako opařený. Jeho vyvolená stála pár kroků pŕed ním. Nezmohl se na jediné slovo. Se střapci na černých kalhotech a tkaničkami na jeho košili si pohrával vítr, oba stáli mlčky. Ticho rozsekla dívka: "Ještě sem neviděla nikoho, jako jsi ty. Nikdo nenosí to, co ty. Jsi odlišný, a přesto zajímavý." Chlapec stále mlčel, okouzlen a omráčen. Na nebi spadla hvězda. Ona na ni ukázala prstem, podívala se na něj a usmála se. Teprve tehdy si chlapec uvědomil, že tohle je chvíle, na kterou čekal celý život. Najednou jej napadaly jiné myšlenky, než dosavadní smutné. Jeho srdce jakoby hořelo, měl pocit naprostého štěstí. " Přiblížil se k ní, uchopil jí za ruce a zadíval se jí do očí. Kaštanovou hvězdičku lemoval zelený drahokam, byly hluboké a moc krásné. Cítil, že tato chvíle je jen jejich. Něžně dívku políbil. Jejich odlišnosti byly smazány, alespoň pro tento okamžik..

Kdyz jsem byl ještě malý kluk, nosil jsem péro, šíp a luk. Teď už mně toulky nebaví..když jsem si jednou takhle hrál, potkal jsem krásnou, ae smutnou slečnu..řekla mi, ze je Rodná, a že umírá..ptal jsem se, jestli jí můžu néjak pomoct..a ona řekla, že bych mohl, ae že to po mně nemůže chtít..já to ae chtěl vědět, proto mi řekla, že Rodný je vznešené označení pro upíra a ona že se potřebuje napít lidské krwe, jinak umře..byl jsem fascinovaný, spatřil jsem bytost, která mne odmala fascinovala, na vlastní oči. Chtěl jsem být jako ona, vznešený a honosný..nabídl jsem jí svůj krk a ona se do mne hladově zakousla. Pocítil jsem prudkou bolest a náhlou nevolnost, ae tyto pocity brzy pominuly. Ptala se, jestli chci byt také upírem a já řekl, že ano! Zakousla se ještě jednou a bolest byla ještě prudší. Omdlel jsem a když jsem se vzbudil, ležel jsem na pohodlné posteli v honosně vyzdobeném pokoji. Byl jsem v gildě Rodných, v domově upířího klanu Toreador. Zpočátku jsem většinu času strávil v knihovně a pročítal zažloutlé spisy historie Rodných, ae postupem času jsem se začínal toulat po nocích po městě..snažil jsem se nevnímat pocity "hladu", tedy pocitu napít se krwe, ae je to čím dál tím složitější..

!959!

Again I see you standing there watching me
your gaze, those eyes are tantalising openly
inviting me to get close to you
can't help myself
there's fascination in the air.

I try to fight this strong sensation
but there's no chance to escape
from this temptation.
Feels like I've known you before,
repeating phrases,
but I yearn for something more.

I know
I can't stay by your side
forever,
but I know
I won't forget your beauty,
my Black Diamond.

(instrumental)

I know
I can't stay by your side
forever,
but I know
I won't forget your beauty,
my Black Diamond.
(2x)

Měl jsem dnes představu: Byl jsem o půlnoci na hřbitově. Měsíc v úplňku, všude kříže, svíce a hrobové ticho. Břitvou jsem si rozřízl ruku a horká krew mi začala stékat po ruce. Druhou rukou jsem krwí nakreslil svůj poslední obraz a pak jsem se řízl níž a hlouběji. Lehl jsem si mezi kříže, pozoroval hvězdy a měsíc a život mi zvolna utíkal otevřeným zápěstím. Palčivá bolest v zápěstí byla krutá, a přece tak sladká. Usmíval jsem se, protože jsem věděl, že od tohoto okamžiku mně už nikdy nic bolet nebude..

Situace:
V hradu hlídaném drakem je uvězněna krásná princezna. Tady je příběh, jak to dopadne, když tam dorazí různí metalisti coby rytíři.

Power metal: Metalista přijede na bílem jednorožci, unikne drakovi, zachrání princeznu a pak se s ni miluje v kouzelnem lese.

Thrash metal: Metalista přijede, bojuje s drakem, zachrání princeznu a ošuká ji.

Heavy metal: Metalista přijede na harleyi, zabije draka, dá si pár piv a ošuká princeznu.

Folk metal: Metalista přijede s přáteli, kteří hrají na akordeony, violy, flétny a spoustu dalších podivných nástrojů, drak usne (z všeho toho tancovaní). Pak všichni odjedou.....bez princezny.

Viking metal: Metalista připluje na lodi, zabije draka svoji velkou sekyrou, stáhne ho z kůže a sní. Znásilní princeznu k smrti, ukradne její věci a před odjezdem zapálí hrad.

Death metal: Metalista přijede, zabije draka, ošuká princeznu, zabije ji a odjede.

Black metal: Metalista dorazí o půlnoci, zabije draka a nabodne ho na kůl před hradem. Potom ošuká princeznu do zadku, vypije její krev během ritualu před tim, než ji zabije. Pak ji nabodne na kůl vedle draka.

Gore metal: Metalista přijede, zabije draka a rozhází jeho vnitřnosti před hradem, ošuká princeznu a zabije ji. Potom ji znova ošuká, rozpáře břicho a sní její vnitřnosti. Potom to, co zbyde, ošuká ještě jednou, spálí mrtvolu a ještě jednou ošuká.

Doom metal: Metalista přijede, spatří, jak je drak obrovský, pomyslí si, že ho nemůže nikdy přemoct, potom propadne depresím a spáchá sebevraždu. Drak ho sní a princeznu si dá jako dezert. A to je konec smutného příběhu.

Progressive metal: Metalista přijede s kytarou a zahraje 26ti minutové solo. Drak se z nudy zabije sám. Metalista dorazí do princezniny ložnice, zahraje další sólo s použitím všech technik a melodií, které se naučil v posledním roce na konzervatoři. Princezna uteče a vydá se hledat Heavy metalistu.

Glam metal: Metalista přijede, drak se začne smát, když uvidí jeho zjev a nechá ho projít dovnitř. Metalista poté ukradne princezně make up a začne natírat hrad nádhernou růžovou barvou.

Nu metal: Metalista dorazí v Hondě Civic a pokusí se bojovat s drakem. Jenže uhoří, když jeho debilní pytlovité oblečení chytne plamenem.

Redneck metal: Draka vožerou, poblejou a pak jdou pro vidle a kydat hnůj.

NS black metal: Přijede tankem Tiger, draka uhajluje k smrti a princeznu zplynuje, neboť nebyla arijského původu.

White metal: Nějací divní poutníci přijdou s další částí Ježíšova kříže. Drak kříž během okamžiku změní na popel a tak na něj pošlou křížovou výpravu.

Atmospheric metal: Ještě dřív, než se k drakovi dostanou, chcípnou únavou z neustálého tahání jejich nástrojů.

Speed metal: Metalisti přijedou a začnou si dělat z draka srandu. Ten se rozbrečí a zemře žalem. Pak si začnou dělat srandu i z princezny a ta se přidá k jejich skupině jako ženský vokál a jdou si dělat srandu z někoho dalšího.

Industrial metal: Postaví vedle hradu továrnu a všichni se udusí jejími zplodinami. Hrad se začne rozpadat a tím je nádherné dílo Glam metalisty nenávratně zničeno.

Symphonic metal: Dorazí celý orchestr a vytvoří z hradu veliké mraveniště. Drak tedy má zásoby na zimu.

Gothic metal: Přijede, draka zkrotí a jde se s princeznou kochat pohledem na půlnoční hřbitov.

http://simple-layout.watatsumi.net/free-graphics/obrazkove-tutorialy/

Prožil jsem klinickou smrt..Byl jsem v tunelu, plaval jsem ve stavu beztíže, směrem ke světlu na jeho konci přede mnou. A tehdy poprvé jsem uslyšel hudbu! Na konci tunelu, v tom světle, právě probíhala pařba, kde hráli dance! Zařadil sem zpátečku, zběsile a zoufale sem hrabal rukama nicotou v opačném směru a těžce dýchaje, xmrti vyděšen, sem se vracel zpět do temnoty, k životu, kde nonstop hraje metal...

http://rozzlobenimuzi.com/?linkid=7945

:D:D:D Chlapík drhne mýdlem rifle: "Nikomu se nedá věřit, nikomu, dokonce ani sobě..." Dále drhne rifle: "A to jsem si chtěl jen prdnout!" :D:D:D

AVANTASIA (metal opera by Tobias Sammet)

Part I.


Act I.

Scéna I: V Mainz je noc, pouze velmi kalné měsíční světlo prochází oknem ve zdi na neustále studenou kamennou zem vězeňské cely, v níž sedí Gabriel. Sedí na podlaze a pozorně sleduje svého spoluvězně, který po cele netrpělivě přechází sem tam a s nímž již strávil mnoho společného času v tomto obecním vězení. Přemýšlí nad událostmi posledních hodin, ale čím více nad tím přemýšlí, tím více je zmaten. Svému spoluvězni vypráví celý svůj příběh o tom, proč je on, mnich, ve vězení. Pochybuje, že by mu cizinec byl schopen pomoci, nicméně je mu mnohem lépe, když si o tom všem může s někým alespoň promluvit. Rozmlouvají spolu celou dlouhou noc. (Reach Out For The Light - Z dosahu světla)
Starý muž s cizím přízvukem, Lugaid Vandroiy, mu na oplátku prozradí, že je jedním z posledních druidů, člen starého tajného rodu Keltů v Irsku. Vypráví mu o pokusech zvídavých mladých noviců, kteří se sice jen velice neradi řídí radami starších, přesto některým věcem dokáží rozumět lépe než oni a jsou jim schopni ukázat úplně nový pohled na život… (Serpents In Paradise - Hadi v ráji)
Ale co svědomí, ptá se Gabriel stále, proč muselo být tolik živých bytostí tak krutě mučeno Elsou Voglerovou. A jestliže jsou Lugaidova slova pravdivá, je Anna opravdu nevinná. Gabriel pak usíná, ale pouze na chvilku. Jeho odpočinek je narušen noční můrou, která ho navštěvuje vždy, když se odváží usnout…její doprovod s ní jednal jako se zvířetem… (Malleus Maleficarum)
Po třech dnech věznění souhlasí Lugaid s Gabrielem, že nemá smysl poddávat se osudu a čekat na spravedlivý (nebo, jak se zdá, spíše nespravedlivý) soud. Gabrielovi je jasné, že Anně nepomůže tím, že bude nadále ležet ve vězení. Lugaid se zájmem sleduje, že Gabriel má menší obavy z vlastní smrti, než ze smrti Anny. Oba vědí, že musí uprchnout, vždyť podle zákona je Lugaid čaroděj a Gabriel odpadlík.
Čtvrtý den ráno si tedy počkají na drába, který přichází před polednem a nosí vodu a skromné jídlo na celý den. Gabriel ani nestačí sledovat Lugaidův útok na drábovu postavu ve dveřích, tak rychle tento starý muž jedná. S nenuceným klidem pak druid sebere klíč bezvládnému drábovi, otevře dveře a vykročí ven. Gabriel, aniž by vůbec pochopil, co se stalo, rychle druida následuje. Odpoutal se od vězení… a také od dosavadního pohledu na život… (Breaking Away - Zbav se pout)
Gabriel by nejraději spěchal rovnou k čarodějnické věži, kde je Anna vězněna, ale Lugaid mu připomíná, že musí opustit město, že nadále není knězem, ale odpadlíkem a pokud bude dále váhat, pravděpodobně skončí opět v poutech. Další šance na únik by pak byla minimální. Nakonec Gabriel poslechne Lugaidovu radu a souhlasí s plánem starého druida opustit město tak rychle, jak je to jen možné.
Ani neví kolik toho během dne ušli, ale večer jejich prvního dne na útěku je unaven natolik, že sotva plete nohama. Cítí výčitky, že Annu zanechal svému osudu. Jak jen celý ten čas doufal, že ji opět potká... (Farewell - Sbohem)



Scéna II: (v téže době na jiném místě) Dopravní kola hřmí napříč dlažbou. Falk von Kronberg, šafář z Mainz, se dívá z okna a je velmi zaujat průčelími Říma, jeho neskutečnou krásou a leskem. Těší ho spojenectví s knížetem-biskupem Johannem Adamem von Bickenem. Byl to on, Falk, kdo vedl experiment Elsy Voglerové, během kterého zabavili Knihu moudrosti, jež četla jak Anna, tak Gabriel. Díky tomu si teď kněz konečně může podmanit Řím. Stejně jako ostatní - biskup z Mainz, šafář Falk a námezdní mnich Jakob, jeden z nejlepších biskupových přátel. Vždyť právě Jakob, jak se zdá, může učinit Řím slavnějším, i když jeho oči pravda nemají stejný fanatický třpyt, jako Falkovy.
Von Bicken si právě čte a zdá se, jako by na nic jiného nedbal, jen na bibli ve svých rukou a na očekávané setkání s papežem. Později se všichni usadí ke skvěle a bohatě prostřenému stolu. Šafář Falk příliš nechápe, o čem se tu hovoří, ale nestará se. Právě se těší vším tím formálním děním ve Vatikánu, zatímco papež Clemens VIII., dávný přítel biskupa z Mainz, opouští místnost, aby převzal to, co tak dlouho tito tři hledali. Poslední knihu s poslední sedmou částí pečetě, již celistvou potřebují přinést do středu duchovního světa. Jak totiž bylo předpovězeno "neuvěřitelně starými, tajnými a svatými dokumenty", ti, kdož přinesou pečeti sedmi svatých Knih Osvícení do středu duchovního světa, dojdou konečné moudrosti, osvícení a jediné pravdy. A moudrost pak nahradí síla. (The Glory Of Rome - Sláva Římu)
Papež tedy vyzve von Bickena a jeho přítele Jakoba, (oba plné skrytých obav), ke spojenectví ve světě, kde, jak říká, "lidé nechápou své bytí" - a na cestu do jiného druhu existence, již ne té z masa a krve. Během následující noci papež Clemens, biskup a Jakob tajně sejdou za svým posláním na dosud neznámý konec tajné chodby pod Římem. Mají tajné poslání, které nesmí být vyzrazeno, jak řekl Clemens. Bůh obvykle nesleduje vše, co lidé dělají a ani nepotřebuje lidem rozumět, moudrost by přece neměla podporovat zlo, protože na této zemi je až moc lidí, kteří nemají sílu čelit pravdě. A jak je kázáno v tajných svatých rukopisech, (a jak Clemens řekl) oni musí zamknout svět poslední moudrosti navěky a lidé...
Lidé se s tím nakonec smíří!
Poté, co sešli dolů nekonečnou chodbou a odemkli nespočet dveří, přijdou ke dřevěné bráně, kterou hledali. Z těžkého pytle papež vyjímá trojúhelníkovou plaketu (jak Jakob poznal) vzhledově velmi podobnou trojúhelníkové plaketě, kterou zahlédl na obalu knihy, kterou předtím zabavili Else Voglerové.
Zástupce Boha na zemi, Clemens, bere plaketu z jeho rukou a oběma rukama ji vloží do stejné plakety, vyhloubené v těžkých dveřích. Ty se bez použití klíče nebo stisku kliky otvírají…
Prudký vítr se jim opře do obličeje, a ačkoli papež předstírá klid, ti dva za ním, vystrašeni k smrti, vidí, že Clemens je k smrti vystrašen také. Se smíšenými pocity pak vstupují do místnosti za dveřmi. Vcházejí do neznáma... (In Nomine Patris)
Gabriel se probouzí s bolestí hlavy, tělo plné oděrek. Ale kde je Lugaid? Gabriel se pokouší vzpomenout si: Společně unikli z vězení v Mainz a z dosahu těch, kterými byl vězněn. Byli spolu na cestě do Říma (Lugaid tušil, že von Bickenova družina zamíří právě sem), když na ně zaútočila nějaká banda lupičů. Jen zázrakem vyvázli živí. Lugaid nechtěl, aby kniha s pečetí zmizela za zdmi Vatikánu, protože, jak vysvětlil, nesměl dovolit, aby vládci jedné mocné organizace mohli rozhodovat, kdo smí přistupovat k duším. Během útěku mu druid řekl o knize více. Existovalo jich více než šest druhů, ale jen jedna byla klíčem k bráně, kterou mohl vstoupit do světa duší člověk z masa a krve. Vstup sem měl být skutečně pouze výsadou duší. Průchod těla touto branou, která se nacházela zcela na konci země, by měl být umožněn pouze Avantasianům (jako Lugaid), schopným vnímat duchovní svět. Ten byl rozvíjen každou generací. Tedy, Avantasia byla stále otevřena každé duši, ale den za dnem stále tento duchovní svět upadal v zapomnění. A tak, aby se tomu předešlo, byly vytvořeny knihy, které mají moc doprovodit do Avantasie tělo - a také poučit, jak nezapomenout na to, co zde necháváme, a jak se k duši dostat bez závor a knih...
Lugaid asi nějak vycítil, že všechny knihy se dostaly do jedněch rukou, a tato hrozná představa způsobila, že se jejich cesta do Říma urychlila.: “Lidé umí být velmi sobečtí! Když získají velkou moc a vliv, jsou za to schopni obětovat cokoliv. Jestliže tedy budou všechny pečeti vloženy do jisté zlověstné Věže, bude zatemněno srdce Avantasie a duchovní svět bude uzamčen navěky, řekl Lugaid. Ačkoli je stále zmaten, Gabriel poprvé začíná věřit, že je to skutečnost. Lidé jsou příliš zaujati zhoubným pátráním po slabostech svých současníků, doufajíc v získání většího vlivu na ně, na to, aby z nich mohli udělat bezpáteřné loutky. Snahou těchto "drábů", kterou si plně neuvědomují snad ani jejich vlastní stoupenci, je, aby i další generace zapomněly na Avantasii. Gabriel začíná chápat, proč se Lugaid potřebuje vrátit pro knihu... Lugaid Vandroiy... je možné, aby byl unesen? Právě když se po něm Gabriel chce podívat, objeví se druid s množstvím léčivých bylin ve svých poraněných rukou. Potvrdil mu to, co Gabriel tušil: byli uneseni bandou lupičů, zbiti a jen zázrakem přežili. Lugaid vypadá smutně a zdá se, že neví, zda je ještě šance dohonit von Bickenovu družinu směřující do Říma, která už vyrazila z Mainz. Pokud se kniha dostala do rukou papeže, hned by se vydal do Avantasie a Lugaidovy hrozné vidiny by se splnily. Je tu však ještě poslední šance.
Starý druid navrhne Gabrielovi nový plán. Vnitřní hlas mu říká, že kdesi v dohledu je v lese mýtina - staré spirituální místo, kde mohou pokračovat ve svém poslání “trochu jinou” cestou. A tak, zatímco prochází lesem, seznámí Gabriela se svým plánem: V duchovním místě, které hledají, se protínají moc a síla země a Lugaid se chce pokusit vyslat do Avantasie Gabrielovu duši...
Vysvětlí mu, že nemůže jít s ním, protože musí hlídat jeho tělo (celá armáda z Mainz pátrá po dvou uprchlících a je tu riziko, že by je mohli najít - kdyby se tak stalo, musel by povolat Gabrielovu duši ihned zpět). Po celou dobu však s jeho duší v Avantasii bude ve styku. Ačkoli to vše zní velmi podivně, Gabriel důvěřuje slovům starého muže (stejně už není jiná šance udělat cokoli jiného).
O několik minut později stojí na mýtině v lese uprostřed kruhu z velkých kamenů a jak řekl Lugaid Gabrielovi, tito staří spojenci druida, vytvořeni Avantasií, mu dají nové tělo pro jeho návštěvu v jiném světě. Gabriel právě teď ze všeho nejvíce touží osvobodit svou nevlastní sestru, Annu - už tak se od ní hodně vzdálil a teď má opustit i tento svět?! Bože - kdo zná odpověď na tuto otázku, KDO? Ale to už usíná a prochází proměnou... (Avantasia)


Act II.

Scéna I: Opět se probouzí s bolestí hlavy, ale nyní trochu jinou. Chvilku mu trvá, než si uvědomí, co se s ním stalo. Je to stále on, ale je nějak jiný. Když shlíží na své nynější tělo, od svých nohou, a dotýká se svého nosu, ví, že jeho tělo už není tím tělem, ve kterém byl zvyklý žít. Ale jeho srdce, jeho duše... Ta je s konečnou platností jeho. Možná by se divil mnohem déle, ale další okolnosti odvádějí jeho myšlenky jinam, k jeho okolí. Modrá obloha, vzdálené sféry, krásné hory na obzoru. Ano, vskutku, to je poprvé, co vidí a cítí, jak krásná příroda je… (A New Dimenson - Nový rozměr)
V tom okamžiku se za ním zjevuje mužíček a vítá ho v Avantasii - Regrin, trpaslík, jak se sám představí. Vede Gabriela do hlavního města Avantasie, města skřítků Sesidhbany, kde pak hovoří s Elderanem, knížetem skřítků a hlavou Avantasie. Ten vysvětlí Gabrielovi kdo a co jsou. (Inside - Uvnitř)
Scéna II: Regrin a Elderane vypráví Gabrielovi, co ho v Avantasii čeká. Starodávné zlé síly jsou vyvolány, silná armáda zde řádí a šíří hrůzu, nedovolí nikomu přiblížit se k věži, středu snového světa, mimo těch, co vlastní všech sedm částí pečetě. Věčná válka mezi filozofií a rozkladem, mezi duchem a tupostí, duchovním životem a smrtí. Gabrielovi je řečeno, že jeho posláním bude přidat se k lidem, kteří musí vstoupit do Avantasie, aby zabránili tomu, že vše hezké, co bylo dosud vytvořeno, upadne v zapomění a zmizí… (Sign Of The Cross - Znak kříže)
To tedy bude jeho posláním, protože svatá práva Avantasie zakazují Avantasianům prolévat lidskou krev. Podivným létacím strojem je vystrašený a čím dál méně chápající novic dopraven na cestu vedoucí k věži a je vysazen na místě, kterým o několik hodin později procházejí tři kněží. Ti ho nepoznávají kvůli jeho nové podobě. Přidá se tedy k nim pod záminkou, že jim ukáže cestu k věži. Lugaida zatím trápí staré otázky, na které zatím nenašel odpověď. Co je tajemstvím věže? Proč se Avantasia uzamkne, když jsou pečetě dopraveny na své místo? Ale Elderanovi, který je s Lugaidem (a také s Gabrielem) v kontaktu, se nechce mluvit o tajemstvích, protože ví, že někdy je pro lidstvo opravdu lepší, když neví všechno. A Gabriel?! Ještě stále nechápe, jak by mohl tím, co tu dělá, pomoci Anně, v tomto světě, jehož existence mu před několika hodinami byla ještě neznámá. Ale hluboko uvnitř své mysli slyší, jak ho Lugaid stále nabádá, aby naslouchal Elderanovým radám, a posléze se vrátil s pečetěmi. Pomalu začíná dělat to, co je třeba...
Válka je všude, kam Gabriel dohlédne. Jako tisíce mravenců, armády spojených vojsk Avantasie bojují proti armádám temna. V mysli se mu stále ozývají Lugaidova slova z nedohledného konce materiálního světa, že je třeba ukrást těmto třem kněžím pečeti. Lugaid zatím stále naléhá na Elderana, aby mu prozradil, komu patří hlas, uvádějící ceremoniál uvnitř věže, která stále čeká na tři kněze. Ale skřítek druidovi opět neodpovídá. Jediné, co ví, je, že duchovní svět bude ztracen, pokud se dobyvatelům Avantasie podaří hodit pečeť přes zeď věže. A tak, jakmile stanou před ní, se Gabriel obává, že by to nemusel stihnout. Na druhou stranu, kdyby jim vzal pečeť teď, poznali by ho a pak by se celá armáda obrátila proti němu. Neměl by ani tu nejmenší šanci. Tak zatím jen vyčkává a papež začíná vyzývat k vhození pečetí na věž… (The Tower - Věž)
Gabriel a Lugaid se až teď dozvídají pravý důvod jejich konání. Samozřejmě ihned poznali, že ti tři se nechali ošálit falešnými sliby, když bez patřičných znalostí četli svaté dokumenty. Dokumenty, které slibovaly přinést konečné osvícení Ježíše Krista. A když hlas ve věži stále stupňuje křik, netrpělivě nárokujíc pečeti, Lugaid znovu tvrdě naléhá na Elderana a skřítek mu konečně vyhoví a začíná vyprávět; Tisíce let před příchodem této trojice stvořil magický vesmír sedm bran, sedm knih a sedm částí pečetě. Knihy pak byly darovány sedmi lidem světa a těm bylo řečeno: "Naše práce ve jménu matky země je hotová. Teď je řada na vás. Snad Avantasii zůstane věčná krása." Lidé to ovšem pochopili jinak a zneužili možností své planety. Když pak země začala chátrat, pustla a hluboká temnota se vryla do tváří, prokleli lidé svého Boha do věže. Zřekli se ho, protože chtěl vnést do země chaos. Věž - vězení - by mohl opustit jen v případě, že by byla Avantasia uzamčena a zatemněna lidmi, kteří přinesou k věži pečeti. Pak prý se "kouzelným" Bohem stane ten, kdo se vzdá své mysli a duše. Lugaid je tím, co slyší, zděšen. Neustále pohání Gabriela, aby vzal pečeti, které jsou ještě v papežově pytli. I Clemens stále více začíná pochybovat o pravdivosti slibů z tajných dokumentů, pocházejících z Vatikánu. Najednou mu tak moc poučné nepřipadají. Přesto je pomalu tahá ven, zatímco "svatá" síla ve Věži se stává ještě netrpělivější a tím se už vůbec ničemu "svatému" nepodobá. Jako von Bicken, také Jakob stojí vedle papeže a jsou stále vystrašenější jekotem hlubokého hlasu Věže. Hrůzou ustupují o krok zpět, stále se držíc papežova pláště. Gabriel ihned vycítí, že toto je jeho šance. Sáhne po pečeti a snaží se rychle zmizet. Rychleji a rychleji postupuje mezi vojáky temné armády. Už nepřemýšlí; jen stále běží, běží a běží...
O několik minut později ho jakási postava podobná stínu náhle pevně uchopí na zádech a zvedá ho do vzduchu... Když ho létací stroj skřítků dopraví do Sesidhbany, je Gabriel oslavován Avantasiany, ale vůbec ho to netěší. Má dojem, že to všechno nemá význam bez té, která je stále vězněna. Ještě stále čeká na jeho pomoc, chybí jí svoboda. Anna... ó! Anna...

Part II.

Scéna III: V době, kdy byl Gabriel s uloupenými pečetěmi unášen z místa bitvy, trojice kleriků - papež, biskup a Jakob - stále nemůže uvěřit svému nezdaru. Hlas z Věže řve a vřeští, a oni se začínají bát božího hněvu. Během následujících dní, strávených v Sesidhbaně, začíná Gabrielovi stále více docházet, jak důležité bylo jeho poslání a o co všechno šlo. Jak mocný vliv má temná síla Věže na důvěřivce, jak sklízí duše těch, kteří bez podezření uvěří čemukoliv... (The Seven Angels - Sedm Andělů)
Zde v Sesidhbaně, překrásném městě Avantasie, se rozhodne poznat více duchovní svět, tuto nehmotnou část existence… (No Return - Neotáčej se)
Svěří se Elderanovi a ten mu poradí, aby odpovědi na své otázky hledal u Stromu Vědění, kam ho dopraví elfové. Tyto odpovědi mu snad pomohou, snad i zmatou, ale pravdu v nich si musí hledat sám. S tím Gabriel souhlasí a cestu za moudrostí a pravdou přijímá. Když nakonec stane před Stromem Vědění, nejasně tuší, že tento milý cynik ho může poplést více, než byl kdy předtím. (The Looking Glass - Zrcadlo)
Občas se musíš ponořit do bouřlivé vody, abys ses vynořil očištěn. (In Quest For - Pátrám)
Během opatrné rozmluvy, při které ani není nutno rozumět úplně všemu, a která mu otevírá oči doširoka, aby pochopil co nejvíce, získává Gabriel nové pohledy na známé věci. Náhle se jezero, ležící nedaleko stromu, začíná vzdouvat, nebe potemní a vlny jsou stále větší a větší. Jezero jako by ožilo. Ve vlnách se zjevují vřeštící tváře a Gabriel nevěří vlastním očím, když zahlédne ječící tvář podobnou Jakobově, jen o mnoho mladší, jakoby patřila jeho mladšímu bratrovi. O chvilku později ale zjišťuje, že tvář opravdu patří Jakobovi. (The Final Sacrifice - Poslední oběť)
Scéna IV: Mezitím tři klerici bezúčelně bloudí poničenou Avantasií a pátrají po zloději pečetí. Toto bloudění Královstvím Pekla berou jako boží trest za své selhání. Jsou trochu zmateni, nevidí totiž nic špatného na skutečnosti, že někteří lidé toho vědí více než ostatní. Pro některé bude snazší raději věřit, než znát. Jsou věci, které by mohly narušit řád. (Neverland)
Scéna V: Gabriel, bez ohledu na to, jak moc rád by se vrátil domů a pomohl Anně a na to, jak moc mu Anna chybí, vyslyší prosbu "mladého" Jakoba o osvobození alespoň jedné části jeho duše, jež mu byla nenápadně uloupena a která je nyní uvězněna v podzemí Říma. (Anywhere - Kdekoliv)
Po návratu do Sesidhbany probírá Gabriel své rozhodnutí osvobodit Jakobovu duši s Elderanem. Ten sice zpočátku nechce, aby si Gabriel zahrával se životem, ale nakonec souhlasí a prozradí mu vše, co ví o podzemí Říma. Velice dobře si totiž uvědomuje, že osvobozením těchto duší může pomoci Avantasianům ve válce s temnými silami, kterými byla napadena, protože tyto duše by z nich vysály veškerou sílu. Elderane ho nabádá k opatrnosti a varuje před kamennými netvory - strážci zlatého kalicha, plněného už odedávna dušemi, které dávají sílu zlu ve Věži. Přes toto varování berou Gabriel a Regrin jednu z pečetí, uloupených klerikům, aby mohli odemknout bránu z Avantasie do Říma a vydávají se na cestu. Po příchodu do Říma, po zdolání brány materiálního světa, se dostávají nekonečnými chodbami pod městem až do obrovské haly s neuvěřitelně velkým kalichem uprostřed. Když se jim společnými silami podaří kalich povalit, ucítí v místnosti cosi magického. Miliony ječících duší vycházejí z kalicha a unikají z tohoto místa všemi směry. Netrvá dlouho, začínají se hýbat a drolit stěny pod náporem kamenných bestií, které se snaží vrátit zpět do kalicha co nejvíce ječících duší a také polapit živé příchozí. Regrin je pomalejší, je polapen a zabit netvory. Gabriel dosáhne zpáteční brány do Avantasie, zamyká za sebou a doufá, že Jakobova duše stačila opustit kalich. Ačkoliv se cítí zodpovědný za smrt Regrina a není si jist osvobozením Jakobovy duše, pro Avantasii končí tato mise úspěchem. Po návratu do Sesidhbany se dozvídá, že temné síly tímto činem byly velmi oslabeny, protože kalich musel být doplněn dušemi, které ovlivňovaly bitvu, jako náhrada za duše osvobozené. (Chalice Of Agony - Pohár utrpení)
Téhož večera je Gabriel poslán zpět do normálního světa, do svého těla, stále střeženého Lugaidem.

Act III.


Scéna I: Oba usínají, odkládajíc osvobození Anny na ráno. Ráno mu však Lugaid nařizuje ihned opustit tato místa. Přesvědčí Gabriela, že vrátit se do Mainz by bylo pro něj příliš nebezpečné. Proto podle Lugaidových instrukcí zamíří do Irska. Druid mu slíbí, že pro osvobození Anny udělá vše, co je v jeho silách. Gabriel tím není nadšen, nicméně souhlasí s argumenty druida a hodlá se řídit jeho instrukcemi.
Scéna II: V taverně najímá Lugaid několik mužů, s nimiž se vrací zpět do Mainz, aby osvobodili Annu. Následující noci se připlíží k Věži, ve které je Anna vězněna a setkávají se s Jakobem, který jim nabízí pomoc. Je ještě zmaten děním, nejistý, ale cítí se znovuzrozen. Chvíli hledají Anninu kobku. Pak objevují malé okénko, kterým se oni dva spustí po laně přímo k hledané dívce. Lugaid jí vypráví o Gabrielovi a jeho cestách. Ale není možno se příliš vybavovat, protože zvenku už je slyšet hlasy a hluk. Pomáhají Anně vyšplhat do okénka a Lugaid se běží podívat ke dveřím. V tu chvíli vchází dovnitř Falk s několika muži a sráží druida k zemi. Ten umírá. Někdo zřejmě vše rychtáři prozradil. Po krátkém ohlédnutí bere rychtář druidův kord a míří k Jakobovi. Ten si na obranu bere jedno ze želez ze zdi. Oslepen hněvem a jako ve snách, ignorujíc nebezpečí, jej vráží rychtářovi do hrudi… (Memory - Vzpomínka)
Ačkoliv v honbě za uprchlíky stráže s vojáky během noci pročesaly celý Mainz, Anna nebyla nikde nalezena... (Into The Unknown - Do neznáma)
Scéna III – KONEC

Dnešek, dvacátý Ohnivec roku 1412, podle Amnského kalendáře, znamená konec posledního draka jménem Thaxll'ssillyia..můj konec..jsem pokořen, zlomen a zatracen..není nikdo, kdo by pro mně truchlil..opouštím tento svět dobrovolně..nechávám dračí plemeno nadobro zaniknout..odteď jsou posvátní draci pouhopouhá minulost..nepatrný bod, který zanikne přívalem času..nebude nikdo, kdo by si na mne vzpomněl, nebude nikdo, kdo by mne litoval, nebude nikdo, komu budu chybět..tedy, SBOHEM!!

Tenhle víkend byl jeden z nejhezčích v mým životě..a komu za to vděčím?? Své životní lásce..smějete se, že sem řekl životní? Vyřídím si to s váma později..MILUJU TĚ, TEREZKO MOJE!!!

Ach jo..mám se mizerně..ještě před pár hodinama jsem měl dobrou náladu, ae paxem řekl něco, co sem radši říkat neměl a už se to vezlo..nevím, co budu dělat..

----> Příšerný den, kdy vyvrhlo mně Peklo! Z jeho útulna, z jeho tepla..Zjevil jsem se zde, uprostřed ničeho, bez veškerých věcí, které mi říkaly Pane. Bez mých oblíbených šatů..bez těch, které jsem miloval! Smrt se mne nezeptala, jestli chci umřít, stejně jako se mne Satan nezeptal, jestli se chci opět narodit..Jsem bezvýznamná figurka v moci jiných! Bez minulosti, bez přítomnosti! Nikdo nezná mne! Já neznám nikoho! Proč byl jsem tedy poslán právě zde? Jsem sám ve tmě!! Chci umřít, ale nedaří se mi to! Nemohu totiž umřít, dokud nesplním své poslání. Jak splnit jej však mám, když jej neznám? Hádám, že právě proto byl jsem vyvržen - abych pochopil, co jest mým údělem a abych jej vykonal! Pak teprve dostoupím klidu a míru své duši...<---- Toto je úryvek z mnou rozepsané knihy, A.K.

Dneska jsem se svým miláčkem deset měsíců! Koukali zme na video a na dývýdýčko, měli zme oběd, Terinka bílé vínečko..a bylo krásně!!

44 věcí, pro které by holka zemřela (návod pro kluky)

1-chytni ji za boky
2-mluv na ni
3-sdílej tajemství
4-nabídni jí bundu
5-líbej jí pomalinku


Zapamatuješ si to?


6-obejmi ji
7-drž ji
8-směj se s ní
9-pozvi ji někam
10-nech ji být s tebou, když jsi se svými přáteli


Čti dál!


11-usmívej se s ní
12-foť se s ní
13-přitáhni si ji do klína
14-Když řekne "Miluju Tě víc", popři to. Vrať jí to!
15-Když přátelé řeknou, že jí milujou víc, než ty, popři to. Vrať jim to a pevně ji obejmi,
ať se k přátelům nedostane. Bude se cítit milovaná!


Myslíš teď na někoho?


16-jakmile jí uvidíš, obejmi ji a řekni, že ji miluješ!
17-polib ji nečekaně
18-OBEJMI JI ZEZADU KOLEM BOKŮ!
19-řekni, že je nádherná, ne sexy!
20-řekni, co k ní cítíš!


..u 20ky musíš tvrzení i dokázat ;)


21-líbej jí na rty
22-Nechtěj, ať ti něco koupí! Kup jí něco ty!
23-ŘEKNI NĚCO PĚKNÉHO
24-učiň jí cítit se milovanou!
25-Kup jí něco. Malé věci vždy potěší.


Můžete to popírat, ae ve skutečnosti to máte rády a chcete to slyšet a dostat!


26-nelži jí
27-nepodváděj jí
28-vem jí kamkoli chce jít
29-ráno jí napiš nebo zavolej a řekni "Hezký den ve škole" a jak moc ti chybí!
30-buď s ní, když tě potřebuje, ae i když tě nepotřebuje, buď s ní, aby věděla,
že se na tebe může vždy spolehnout

Pořád to čteš? Dobře děláš, tohle bude důležité!


31-když je jí zima, měj ji blízko u těla, ona totiž může zahřát i tebe.
32-když jsi sám a je ti smutno, měj jí u těla a líbej jí.
33-polib jí na špičku nosu; (napoví jí to, že jí chceš políbit).
34-když jste v kině, obejmi jí kolem ramen a ona ti automaticky položí hlavu
na rameno, potom se přikloň, přidrž jí bradu a něžně jí polib.
35-NIKDY neříkej, že chceš odejít, ani ze srandy, ani se jí nesnaž přesvědčit,
že jsi magor. Když je rozčilená, utěš ji.


Pamatuj si to do doby, až budete spolu!


36-když ji lidé pomlouvají, postav se za ní!
37-podívej se jí hluboko do očí a řekni, že ji miluješ.
38-lehni si pod hvězdičky a polož její hlavu na svůj hrudník, aby mohla poslouchat
tlukot tvého srdce. Propleťte si prsty a šeptej, až zavře očka a jenom poslouchá.
39-když jdete vedle sebe, vezměte se za ruce.
40-když jí objímáš, drž jí pokud možno co nejdéle to půjde.


UJISTI SE, ŽE VÍ, ŽE JE MILOVANÁ!


41-v noci jí zavolej a popřej krásné sladké sny.
42-utěšuj jí, když pláče a utírej jí slzy.
43-vem ji na dlouhou noční procházku.
44-vždy jí připomeň, jak moc jí miluješ!


Nikdy nevíš, kdy bude potřebovat trošku víc lásky!

Co znamená polibek
+pusinka na bříško = "Jsem připravený"
+pusinka na čelíčko = "Doufám, že spolu budeme navěky"
+pusinka na ouško = "Jsi moje všechno"
+pusinka na líčko = "Jsme přatelé"
+pusinka na ručku = "Zbožňuju Tě"
+pusinka na ramínko = "Chci Tě"
+pusinka na rtíky = "Miluju Tě"


Co znamenají gesta
+Držení za ruce = "Oba se bezmezně milujeme"
+Plácnutí přes zadek = "Tohle je moje"
+Držet se pevně = "Nechci, aby jsi šla"
+Dívat se do očí = "Upřímně Tě miluju"
+Hraní si s vlasy= "Řekni, že mě miluješ"
+Objímat v pase= "Miluju Tě příliš na to, abych Tě nechal jít"
+Smát se při líbání= "Je mi s Tebou naprosto příjemně"

A rada na závěr

+Neptej se na polibek, prostě to udělej
+Pokud jsi na někoho myslela, zatímco jsi tohle četla, jsi do něj opravdu zamilovaná!

Terinka se mně asi rozhodla ignorovat...co sem jí udělal? Jenom sem řekl, co si myslím...:'( :'( :'(

Ach jo, proč mě ta moje Terka tak moc trápí? Každý je podle ní zlatíčko, každýho a každou má moc ráda, každýho a každou miluje...jak to mám vydržet???

Povedlo se

Popis je hotový. Děkuju Jamesi!

Chyba v Matrixu

Nemůžu přijít na to, kde se dá upravovat popis u fotky. Cítím se bezradný...

Dnes se mi stala zvláštní věc. Z ničeho nic mi vyrašily pupínky na horním rtu. Je to celkem nepříjemné, až si myslím, že na mne nějaký vtipálek seslal pupínkovou kletbu. Ať nezjistím, že jsi to Ty, Terry!