Kdyz jsem byl ještě malý kluk, nosil jsem péro, šíp a luk. Teď už mně toulky nebaví..když jsem si jednou takhle hrál, potkal jsem krásnou, ae smutnou slečnu..řekla mi, ze je Rodná, a že umírá..ptal jsem se, jestli jí můžu néjak pomoct..a ona řekla, že bych mohl, ae že to po mně nemůže chtít..já to ae chtěl vědět, proto mi řekla, že Rodný je vznešené označení pro upíra a ona že se potřebuje napít lidské krwe, jinak umře..byl jsem fascinovaný, spatřil jsem bytost, která mne odmala fascinovala, na vlastní oči. Chtěl jsem být jako ona, vznešený a honosný..nabídl jsem jí svůj krk a ona se do mne hladově zakousla. Pocítil jsem prudkou bolest a náhlou nevolnost, ae tyto pocity brzy pominuly. Ptala se, jestli chci byt také upírem a já řekl, že ano! Zakousla se ještě jednou a bolest byla ještě prudší. Omdlel jsem a když jsem se vzbudil, ležel jsem na pohodlné posteli v honosně vyzdobeném pokoji. Byl jsem v gildě Rodných, v domově upířího klanu Toreador. Zpočátku jsem většinu času strávil v knihovně a pročítal zažloutlé spisy historie Rodných, ae postupem času jsem se začínal toulat po nocích po městě..snažil jsem se nevnímat pocity "hladu", tedy pocitu napít se krwe, ae je to čím dál tím složitější..