http://rozzlobenimuzi.com/?linkid=7945

:D:D:D Chlapík drhne mýdlem rifle: "Nikomu se nedá věřit, nikomu, dokonce ani sobě..." Dále drhne rifle: "A to jsem si chtěl jen prdnout!" :D:D:D

AVANTASIA (metal opera by Tobias Sammet)

Part I.


Act I.

Scéna I: V Mainz je noc, pouze velmi kalné měsíční světlo prochází oknem ve zdi na neustále studenou kamennou zem vězeňské cely, v níž sedí Gabriel. Sedí na podlaze a pozorně sleduje svého spoluvězně, který po cele netrpělivě přechází sem tam a s nímž již strávil mnoho společného času v tomto obecním vězení. Přemýšlí nad událostmi posledních hodin, ale čím více nad tím přemýšlí, tím více je zmaten. Svému spoluvězni vypráví celý svůj příběh o tom, proč je on, mnich, ve vězení. Pochybuje, že by mu cizinec byl schopen pomoci, nicméně je mu mnohem lépe, když si o tom všem může s někým alespoň promluvit. Rozmlouvají spolu celou dlouhou noc. (Reach Out For The Light - Z dosahu světla)
Starý muž s cizím přízvukem, Lugaid Vandroiy, mu na oplátku prozradí, že je jedním z posledních druidů, člen starého tajného rodu Keltů v Irsku. Vypráví mu o pokusech zvídavých mladých noviců, kteří se sice jen velice neradi řídí radami starších, přesto některým věcem dokáží rozumět lépe než oni a jsou jim schopni ukázat úplně nový pohled na život… (Serpents In Paradise - Hadi v ráji)
Ale co svědomí, ptá se Gabriel stále, proč muselo být tolik živých bytostí tak krutě mučeno Elsou Voglerovou. A jestliže jsou Lugaidova slova pravdivá, je Anna opravdu nevinná. Gabriel pak usíná, ale pouze na chvilku. Jeho odpočinek je narušen noční můrou, která ho navštěvuje vždy, když se odváží usnout…její doprovod s ní jednal jako se zvířetem… (Malleus Maleficarum)
Po třech dnech věznění souhlasí Lugaid s Gabrielem, že nemá smysl poddávat se osudu a čekat na spravedlivý (nebo, jak se zdá, spíše nespravedlivý) soud. Gabrielovi je jasné, že Anně nepomůže tím, že bude nadále ležet ve vězení. Lugaid se zájmem sleduje, že Gabriel má menší obavy z vlastní smrti, než ze smrti Anny. Oba vědí, že musí uprchnout, vždyť podle zákona je Lugaid čaroděj a Gabriel odpadlík.
Čtvrtý den ráno si tedy počkají na drába, který přichází před polednem a nosí vodu a skromné jídlo na celý den. Gabriel ani nestačí sledovat Lugaidův útok na drábovu postavu ve dveřích, tak rychle tento starý muž jedná. S nenuceným klidem pak druid sebere klíč bezvládnému drábovi, otevře dveře a vykročí ven. Gabriel, aniž by vůbec pochopil, co se stalo, rychle druida následuje. Odpoutal se od vězení… a také od dosavadního pohledu na život… (Breaking Away - Zbav se pout)
Gabriel by nejraději spěchal rovnou k čarodějnické věži, kde je Anna vězněna, ale Lugaid mu připomíná, že musí opustit město, že nadále není knězem, ale odpadlíkem a pokud bude dále váhat, pravděpodobně skončí opět v poutech. Další šance na únik by pak byla minimální. Nakonec Gabriel poslechne Lugaidovu radu a souhlasí s plánem starého druida opustit město tak rychle, jak je to jen možné.
Ani neví kolik toho během dne ušli, ale večer jejich prvního dne na útěku je unaven natolik, že sotva plete nohama. Cítí výčitky, že Annu zanechal svému osudu. Jak jen celý ten čas doufal, že ji opět potká... (Farewell - Sbohem)



Scéna II: (v téže době na jiném místě) Dopravní kola hřmí napříč dlažbou. Falk von Kronberg, šafář z Mainz, se dívá z okna a je velmi zaujat průčelími Říma, jeho neskutečnou krásou a leskem. Těší ho spojenectví s knížetem-biskupem Johannem Adamem von Bickenem. Byl to on, Falk, kdo vedl experiment Elsy Voglerové, během kterého zabavili Knihu moudrosti, jež četla jak Anna, tak Gabriel. Díky tomu si teď kněz konečně může podmanit Řím. Stejně jako ostatní - biskup z Mainz, šafář Falk a námezdní mnich Jakob, jeden z nejlepších biskupových přátel. Vždyť právě Jakob, jak se zdá, může učinit Řím slavnějším, i když jeho oči pravda nemají stejný fanatický třpyt, jako Falkovy.
Von Bicken si právě čte a zdá se, jako by na nic jiného nedbal, jen na bibli ve svých rukou a na očekávané setkání s papežem. Později se všichni usadí ke skvěle a bohatě prostřenému stolu. Šafář Falk příliš nechápe, o čem se tu hovoří, ale nestará se. Právě se těší vším tím formálním děním ve Vatikánu, zatímco papež Clemens VIII., dávný přítel biskupa z Mainz, opouští místnost, aby převzal to, co tak dlouho tito tři hledali. Poslední knihu s poslední sedmou částí pečetě, již celistvou potřebují přinést do středu duchovního světa. Jak totiž bylo předpovězeno "neuvěřitelně starými, tajnými a svatými dokumenty", ti, kdož přinesou pečeti sedmi svatých Knih Osvícení do středu duchovního světa, dojdou konečné moudrosti, osvícení a jediné pravdy. A moudrost pak nahradí síla. (The Glory Of Rome - Sláva Římu)
Papež tedy vyzve von Bickena a jeho přítele Jakoba, (oba plné skrytých obav), ke spojenectví ve světě, kde, jak říká, "lidé nechápou své bytí" - a na cestu do jiného druhu existence, již ne té z masa a krve. Během následující noci papež Clemens, biskup a Jakob tajně sejdou za svým posláním na dosud neznámý konec tajné chodby pod Římem. Mají tajné poslání, které nesmí být vyzrazeno, jak řekl Clemens. Bůh obvykle nesleduje vše, co lidé dělají a ani nepotřebuje lidem rozumět, moudrost by přece neměla podporovat zlo, protože na této zemi je až moc lidí, kteří nemají sílu čelit pravdě. A jak je kázáno v tajných svatých rukopisech, (a jak Clemens řekl) oni musí zamknout svět poslední moudrosti navěky a lidé...
Lidé se s tím nakonec smíří!
Poté, co sešli dolů nekonečnou chodbou a odemkli nespočet dveří, přijdou ke dřevěné bráně, kterou hledali. Z těžkého pytle papež vyjímá trojúhelníkovou plaketu (jak Jakob poznal) vzhledově velmi podobnou trojúhelníkové plaketě, kterou zahlédl na obalu knihy, kterou předtím zabavili Else Voglerové.
Zástupce Boha na zemi, Clemens, bere plaketu z jeho rukou a oběma rukama ji vloží do stejné plakety, vyhloubené v těžkých dveřích. Ty se bez použití klíče nebo stisku kliky otvírají…
Prudký vítr se jim opře do obličeje, a ačkoli papež předstírá klid, ti dva za ním, vystrašeni k smrti, vidí, že Clemens je k smrti vystrašen také. Se smíšenými pocity pak vstupují do místnosti za dveřmi. Vcházejí do neznáma... (In Nomine Patris)
Gabriel se probouzí s bolestí hlavy, tělo plné oděrek. Ale kde je Lugaid? Gabriel se pokouší vzpomenout si: Společně unikli z vězení v Mainz a z dosahu těch, kterými byl vězněn. Byli spolu na cestě do Říma (Lugaid tušil, že von Bickenova družina zamíří právě sem), když na ně zaútočila nějaká banda lupičů. Jen zázrakem vyvázli živí. Lugaid nechtěl, aby kniha s pečetí zmizela za zdmi Vatikánu, protože, jak vysvětlil, nesměl dovolit, aby vládci jedné mocné organizace mohli rozhodovat, kdo smí přistupovat k duším. Během útěku mu druid řekl o knize více. Existovalo jich více než šest druhů, ale jen jedna byla klíčem k bráně, kterou mohl vstoupit do světa duší člověk z masa a krve. Vstup sem měl být skutečně pouze výsadou duší. Průchod těla touto branou, která se nacházela zcela na konci země, by měl být umožněn pouze Avantasianům (jako Lugaid), schopným vnímat duchovní svět. Ten byl rozvíjen každou generací. Tedy, Avantasia byla stále otevřena každé duši, ale den za dnem stále tento duchovní svět upadal v zapomnění. A tak, aby se tomu předešlo, byly vytvořeny knihy, které mají moc doprovodit do Avantasie tělo - a také poučit, jak nezapomenout na to, co zde necháváme, a jak se k duši dostat bez závor a knih...
Lugaid asi nějak vycítil, že všechny knihy se dostaly do jedněch rukou, a tato hrozná představa způsobila, že se jejich cesta do Říma urychlila.: “Lidé umí být velmi sobečtí! Když získají velkou moc a vliv, jsou za to schopni obětovat cokoliv. Jestliže tedy budou všechny pečeti vloženy do jisté zlověstné Věže, bude zatemněno srdce Avantasie a duchovní svět bude uzamčen navěky, řekl Lugaid. Ačkoli je stále zmaten, Gabriel poprvé začíná věřit, že je to skutečnost. Lidé jsou příliš zaujati zhoubným pátráním po slabostech svých současníků, doufajíc v získání většího vlivu na ně, na to, aby z nich mohli udělat bezpáteřné loutky. Snahou těchto "drábů", kterou si plně neuvědomují snad ani jejich vlastní stoupenci, je, aby i další generace zapomněly na Avantasii. Gabriel začíná chápat, proč se Lugaid potřebuje vrátit pro knihu... Lugaid Vandroiy... je možné, aby byl unesen? Právě když se po něm Gabriel chce podívat, objeví se druid s množstvím léčivých bylin ve svých poraněných rukou. Potvrdil mu to, co Gabriel tušil: byli uneseni bandou lupičů, zbiti a jen zázrakem přežili. Lugaid vypadá smutně a zdá se, že neví, zda je ještě šance dohonit von Bickenovu družinu směřující do Říma, která už vyrazila z Mainz. Pokud se kniha dostala do rukou papeže, hned by se vydal do Avantasie a Lugaidovy hrozné vidiny by se splnily. Je tu však ještě poslední šance.
Starý druid navrhne Gabrielovi nový plán. Vnitřní hlas mu říká, že kdesi v dohledu je v lese mýtina - staré spirituální místo, kde mohou pokračovat ve svém poslání “trochu jinou” cestou. A tak, zatímco prochází lesem, seznámí Gabriela se svým plánem: V duchovním místě, které hledají, se protínají moc a síla země a Lugaid se chce pokusit vyslat do Avantasie Gabrielovu duši...
Vysvětlí mu, že nemůže jít s ním, protože musí hlídat jeho tělo (celá armáda z Mainz pátrá po dvou uprchlících a je tu riziko, že by je mohli najít - kdyby se tak stalo, musel by povolat Gabrielovu duši ihned zpět). Po celou dobu však s jeho duší v Avantasii bude ve styku. Ačkoli to vše zní velmi podivně, Gabriel důvěřuje slovům starého muže (stejně už není jiná šance udělat cokoli jiného).
O několik minut později stojí na mýtině v lese uprostřed kruhu z velkých kamenů a jak řekl Lugaid Gabrielovi, tito staří spojenci druida, vytvořeni Avantasií, mu dají nové tělo pro jeho návštěvu v jiném světě. Gabriel právě teď ze všeho nejvíce touží osvobodit svou nevlastní sestru, Annu - už tak se od ní hodně vzdálil a teď má opustit i tento svět?! Bože - kdo zná odpověď na tuto otázku, KDO? Ale to už usíná a prochází proměnou... (Avantasia)


Act II.

Scéna I: Opět se probouzí s bolestí hlavy, ale nyní trochu jinou. Chvilku mu trvá, než si uvědomí, co se s ním stalo. Je to stále on, ale je nějak jiný. Když shlíží na své nynější tělo, od svých nohou, a dotýká se svého nosu, ví, že jeho tělo už není tím tělem, ve kterém byl zvyklý žít. Ale jeho srdce, jeho duše... Ta je s konečnou platností jeho. Možná by se divil mnohem déle, ale další okolnosti odvádějí jeho myšlenky jinam, k jeho okolí. Modrá obloha, vzdálené sféry, krásné hory na obzoru. Ano, vskutku, to je poprvé, co vidí a cítí, jak krásná příroda je… (A New Dimenson - Nový rozměr)
V tom okamžiku se za ním zjevuje mužíček a vítá ho v Avantasii - Regrin, trpaslík, jak se sám představí. Vede Gabriela do hlavního města Avantasie, města skřítků Sesidhbany, kde pak hovoří s Elderanem, knížetem skřítků a hlavou Avantasie. Ten vysvětlí Gabrielovi kdo a co jsou. (Inside - Uvnitř)
Scéna II: Regrin a Elderane vypráví Gabrielovi, co ho v Avantasii čeká. Starodávné zlé síly jsou vyvolány, silná armáda zde řádí a šíří hrůzu, nedovolí nikomu přiblížit se k věži, středu snového světa, mimo těch, co vlastní všech sedm částí pečetě. Věčná válka mezi filozofií a rozkladem, mezi duchem a tupostí, duchovním životem a smrtí. Gabrielovi je řečeno, že jeho posláním bude přidat se k lidem, kteří musí vstoupit do Avantasie, aby zabránili tomu, že vše hezké, co bylo dosud vytvořeno, upadne v zapomění a zmizí… (Sign Of The Cross - Znak kříže)
To tedy bude jeho posláním, protože svatá práva Avantasie zakazují Avantasianům prolévat lidskou krev. Podivným létacím strojem je vystrašený a čím dál méně chápající novic dopraven na cestu vedoucí k věži a je vysazen na místě, kterým o několik hodin později procházejí tři kněží. Ti ho nepoznávají kvůli jeho nové podobě. Přidá se tedy k nim pod záminkou, že jim ukáže cestu k věži. Lugaida zatím trápí staré otázky, na které zatím nenašel odpověď. Co je tajemstvím věže? Proč se Avantasia uzamkne, když jsou pečetě dopraveny na své místo? Ale Elderanovi, který je s Lugaidem (a také s Gabrielem) v kontaktu, se nechce mluvit o tajemstvích, protože ví, že někdy je pro lidstvo opravdu lepší, když neví všechno. A Gabriel?! Ještě stále nechápe, jak by mohl tím, co tu dělá, pomoci Anně, v tomto světě, jehož existence mu před několika hodinami byla ještě neznámá. Ale hluboko uvnitř své mysli slyší, jak ho Lugaid stále nabádá, aby naslouchal Elderanovým radám, a posléze se vrátil s pečetěmi. Pomalu začíná dělat to, co je třeba...
Válka je všude, kam Gabriel dohlédne. Jako tisíce mravenců, armády spojených vojsk Avantasie bojují proti armádám temna. V mysli se mu stále ozývají Lugaidova slova z nedohledného konce materiálního světa, že je třeba ukrást těmto třem kněžím pečeti. Lugaid zatím stále naléhá na Elderana, aby mu prozradil, komu patří hlas, uvádějící ceremoniál uvnitř věže, která stále čeká na tři kněze. Ale skřítek druidovi opět neodpovídá. Jediné, co ví, je, že duchovní svět bude ztracen, pokud se dobyvatelům Avantasie podaří hodit pečeť přes zeď věže. A tak, jakmile stanou před ní, se Gabriel obává, že by to nemusel stihnout. Na druhou stranu, kdyby jim vzal pečeť teď, poznali by ho a pak by se celá armáda obrátila proti němu. Neměl by ani tu nejmenší šanci. Tak zatím jen vyčkává a papež začíná vyzývat k vhození pečetí na věž… (The Tower - Věž)
Gabriel a Lugaid se až teď dozvídají pravý důvod jejich konání. Samozřejmě ihned poznali, že ti tři se nechali ošálit falešnými sliby, když bez patřičných znalostí četli svaté dokumenty. Dokumenty, které slibovaly přinést konečné osvícení Ježíše Krista. A když hlas ve věži stále stupňuje křik, netrpělivě nárokujíc pečeti, Lugaid znovu tvrdě naléhá na Elderana a skřítek mu konečně vyhoví a začíná vyprávět; Tisíce let před příchodem této trojice stvořil magický vesmír sedm bran, sedm knih a sedm částí pečetě. Knihy pak byly darovány sedmi lidem světa a těm bylo řečeno: "Naše práce ve jménu matky země je hotová. Teď je řada na vás. Snad Avantasii zůstane věčná krása." Lidé to ovšem pochopili jinak a zneužili možností své planety. Když pak země začala chátrat, pustla a hluboká temnota se vryla do tváří, prokleli lidé svého Boha do věže. Zřekli se ho, protože chtěl vnést do země chaos. Věž - vězení - by mohl opustit jen v případě, že by byla Avantasia uzamčena a zatemněna lidmi, kteří přinesou k věži pečeti. Pak prý se "kouzelným" Bohem stane ten, kdo se vzdá své mysli a duše. Lugaid je tím, co slyší, zděšen. Neustále pohání Gabriela, aby vzal pečeti, které jsou ještě v papežově pytli. I Clemens stále více začíná pochybovat o pravdivosti slibů z tajných dokumentů, pocházejících z Vatikánu. Najednou mu tak moc poučné nepřipadají. Přesto je pomalu tahá ven, zatímco "svatá" síla ve Věži se stává ještě netrpělivější a tím se už vůbec ničemu "svatému" nepodobá. Jako von Bicken, také Jakob stojí vedle papeže a jsou stále vystrašenější jekotem hlubokého hlasu Věže. Hrůzou ustupují o krok zpět, stále se držíc papežova pláště. Gabriel ihned vycítí, že toto je jeho šance. Sáhne po pečeti a snaží se rychle zmizet. Rychleji a rychleji postupuje mezi vojáky temné armády. Už nepřemýšlí; jen stále běží, běží a běží...
O několik minut později ho jakási postava podobná stínu náhle pevně uchopí na zádech a zvedá ho do vzduchu... Když ho létací stroj skřítků dopraví do Sesidhbany, je Gabriel oslavován Avantasiany, ale vůbec ho to netěší. Má dojem, že to všechno nemá význam bez té, která je stále vězněna. Ještě stále čeká na jeho pomoc, chybí jí svoboda. Anna... ó! Anna...

Part II.

Scéna III: V době, kdy byl Gabriel s uloupenými pečetěmi unášen z místa bitvy, trojice kleriků - papež, biskup a Jakob - stále nemůže uvěřit svému nezdaru. Hlas z Věže řve a vřeští, a oni se začínají bát božího hněvu. Během následujících dní, strávených v Sesidhbaně, začíná Gabrielovi stále více docházet, jak důležité bylo jeho poslání a o co všechno šlo. Jak mocný vliv má temná síla Věže na důvěřivce, jak sklízí duše těch, kteří bez podezření uvěří čemukoliv... (The Seven Angels - Sedm Andělů)
Zde v Sesidhbaně, překrásném městě Avantasie, se rozhodne poznat více duchovní svět, tuto nehmotnou část existence… (No Return - Neotáčej se)
Svěří se Elderanovi a ten mu poradí, aby odpovědi na své otázky hledal u Stromu Vědění, kam ho dopraví elfové. Tyto odpovědi mu snad pomohou, snad i zmatou, ale pravdu v nich si musí hledat sám. S tím Gabriel souhlasí a cestu za moudrostí a pravdou přijímá. Když nakonec stane před Stromem Vědění, nejasně tuší, že tento milý cynik ho může poplést více, než byl kdy předtím. (The Looking Glass - Zrcadlo)
Občas se musíš ponořit do bouřlivé vody, abys ses vynořil očištěn. (In Quest For - Pátrám)
Během opatrné rozmluvy, při které ani není nutno rozumět úplně všemu, a která mu otevírá oči doširoka, aby pochopil co nejvíce, získává Gabriel nové pohledy na známé věci. Náhle se jezero, ležící nedaleko stromu, začíná vzdouvat, nebe potemní a vlny jsou stále větší a větší. Jezero jako by ožilo. Ve vlnách se zjevují vřeštící tváře a Gabriel nevěří vlastním očím, když zahlédne ječící tvář podobnou Jakobově, jen o mnoho mladší, jakoby patřila jeho mladšímu bratrovi. O chvilku později ale zjišťuje, že tvář opravdu patří Jakobovi. (The Final Sacrifice - Poslední oběť)
Scéna IV: Mezitím tři klerici bezúčelně bloudí poničenou Avantasií a pátrají po zloději pečetí. Toto bloudění Královstvím Pekla berou jako boží trest za své selhání. Jsou trochu zmateni, nevidí totiž nic špatného na skutečnosti, že někteří lidé toho vědí více než ostatní. Pro některé bude snazší raději věřit, než znát. Jsou věci, které by mohly narušit řád. (Neverland)
Scéna V: Gabriel, bez ohledu na to, jak moc rád by se vrátil domů a pomohl Anně a na to, jak moc mu Anna chybí, vyslyší prosbu "mladého" Jakoba o osvobození alespoň jedné části jeho duše, jež mu byla nenápadně uloupena a která je nyní uvězněna v podzemí Říma. (Anywhere - Kdekoliv)
Po návratu do Sesidhbany probírá Gabriel své rozhodnutí osvobodit Jakobovu duši s Elderanem. Ten sice zpočátku nechce, aby si Gabriel zahrával se životem, ale nakonec souhlasí a prozradí mu vše, co ví o podzemí Říma. Velice dobře si totiž uvědomuje, že osvobozením těchto duší může pomoci Avantasianům ve válce s temnými silami, kterými byla napadena, protože tyto duše by z nich vysály veškerou sílu. Elderane ho nabádá k opatrnosti a varuje před kamennými netvory - strážci zlatého kalicha, plněného už odedávna dušemi, které dávají sílu zlu ve Věži. Přes toto varování berou Gabriel a Regrin jednu z pečetí, uloupených klerikům, aby mohli odemknout bránu z Avantasie do Říma a vydávají se na cestu. Po příchodu do Říma, po zdolání brány materiálního světa, se dostávají nekonečnými chodbami pod městem až do obrovské haly s neuvěřitelně velkým kalichem uprostřed. Když se jim společnými silami podaří kalich povalit, ucítí v místnosti cosi magického. Miliony ječících duší vycházejí z kalicha a unikají z tohoto místa všemi směry. Netrvá dlouho, začínají se hýbat a drolit stěny pod náporem kamenných bestií, které se snaží vrátit zpět do kalicha co nejvíce ječících duší a také polapit živé příchozí. Regrin je pomalejší, je polapen a zabit netvory. Gabriel dosáhne zpáteční brány do Avantasie, zamyká za sebou a doufá, že Jakobova duše stačila opustit kalich. Ačkoliv se cítí zodpovědný za smrt Regrina a není si jist osvobozením Jakobovy duše, pro Avantasii končí tato mise úspěchem. Po návratu do Sesidhbany se dozvídá, že temné síly tímto činem byly velmi oslabeny, protože kalich musel být doplněn dušemi, které ovlivňovaly bitvu, jako náhrada za duše osvobozené. (Chalice Of Agony - Pohár utrpení)
Téhož večera je Gabriel poslán zpět do normálního světa, do svého těla, stále střeženého Lugaidem.

Act III.


Scéna I: Oba usínají, odkládajíc osvobození Anny na ráno. Ráno mu však Lugaid nařizuje ihned opustit tato místa. Přesvědčí Gabriela, že vrátit se do Mainz by bylo pro něj příliš nebezpečné. Proto podle Lugaidových instrukcí zamíří do Irska. Druid mu slíbí, že pro osvobození Anny udělá vše, co je v jeho silách. Gabriel tím není nadšen, nicméně souhlasí s argumenty druida a hodlá se řídit jeho instrukcemi.
Scéna II: V taverně najímá Lugaid několik mužů, s nimiž se vrací zpět do Mainz, aby osvobodili Annu. Následující noci se připlíží k Věži, ve které je Anna vězněna a setkávají se s Jakobem, který jim nabízí pomoc. Je ještě zmaten děním, nejistý, ale cítí se znovuzrozen. Chvíli hledají Anninu kobku. Pak objevují malé okénko, kterým se oni dva spustí po laně přímo k hledané dívce. Lugaid jí vypráví o Gabrielovi a jeho cestách. Ale není možno se příliš vybavovat, protože zvenku už je slyšet hlasy a hluk. Pomáhají Anně vyšplhat do okénka a Lugaid se běží podívat ke dveřím. V tu chvíli vchází dovnitř Falk s několika muži a sráží druida k zemi. Ten umírá. Někdo zřejmě vše rychtáři prozradil. Po krátkém ohlédnutí bere rychtář druidův kord a míří k Jakobovi. Ten si na obranu bere jedno ze želez ze zdi. Oslepen hněvem a jako ve snách, ignorujíc nebezpečí, jej vráží rychtářovi do hrudi… (Memory - Vzpomínka)
Ačkoliv v honbě za uprchlíky stráže s vojáky během noci pročesaly celý Mainz, Anna nebyla nikde nalezena... (Into The Unknown - Do neznáma)
Scéna III – KONEC

Dnešek, dvacátý Ohnivec roku 1412, podle Amnského kalendáře, znamená konec posledního draka jménem Thaxll'ssillyia..můj konec..jsem pokořen, zlomen a zatracen..není nikdo, kdo by pro mně truchlil..opouštím tento svět dobrovolně..nechávám dračí plemeno nadobro zaniknout..odteď jsou posvátní draci pouhopouhá minulost..nepatrný bod, který zanikne přívalem času..nebude nikdo, kdo by si na mne vzpomněl, nebude nikdo, kdo by mne litoval, nebude nikdo, komu budu chybět..tedy, SBOHEM!!

Tenhle víkend byl jeden z nejhezčích v mým životě..a komu za to vděčím?? Své životní lásce..smějete se, že sem řekl životní? Vyřídím si to s váma později..MILUJU TĚ, TEREZKO MOJE!!!