Zatáhly se mraky,
mluvíte.
Já chci taky,
vy víte.

 Otevřela jsem vám srdce,
vyrvali jste mi ho.
Bolestně a prudce,
pro něho.

 Slyšeli jste můj pláč,
neudělali jste nic.
Prý jsem velký hráč,
bez hranic.

 Ale já nehraju,
já pláču,
ale já neklamu,
já pláču.

 Otvírám dveře vám,
já chci se smát.
Pěstí dostávám,
tak co víc vám mám dát?

...

Sníh,
předstírá klid.
Sníh,
dává pocit míru.

Tak čistý, jak jen může být,
ale tento zavalil se krví,
smutkem a pláčem.

A najednou bylo ticho.
Jen tlukot srdce slyšet bylo.

Otevřela se obloha a pustila slunce.
Sníh roztál a spulstil se déšť.
Déšť smyl zbytky krve,
voda odnesla je pryč.

Dýcháme.
Volně, ten svěží vzduch.
Příroda se směje, květy kvetou.
Život je dar, vzácný a ten svět je nádherný.

Nemyslíme na nic,
jen koukáme na tu krásu.
To zlé, zlým se jenom zdá.
Tím nejhezčím dárkem je život
a my děkujeme.

 Přírodo, živote ... díky