(pravděpodobně také rok 2007, ale tím už si nejsem jistá ... )

 Čekám snad od života příliš mnoho, víc než může mi dát ?
Čekám snad zbytečně na osobu, která mě bude milovat ?
Přeji si snad toho moc, když chci trochu víc štěstí ?
Copak to tak týrám pouze já sama sebe,  že pro slzy nespím ?
Milovat Tě nesmím !
 Na povrchu se snažím věčně být vyrovnaná osoba,
uvnitř jsem zlomená, zničená, člověk - co už nic nehledá.
Taky proč by měl ?
Nejraději by zapomněl. Na všechno to svinstvo, co jej tíží.
Co osobě neublíží ?
Až člověk uvnitř bude mrtev ?
Až uvnitř nebude už nic bolet ?
 Ale jak ? Proboha jak ?
Jak zabít vnitřek sama sebe ?
Ať už nic necítí ?
Ať je duše čistá, klidná, vyrovnaná smířená,bez bolesti, bez tíhy, bez smutku ...
prostě bez všech pocitů, mrtvá, zabitá, jen ať to už není, ať to už nebolí ...
Můžu se tvářit stále ok, stále mile, vesele ...
ale uvnitř budu jen o to více plakat a to už nechci ...
Terezo, rozumíš, nechci !!!
 Tak už se, kurva, nauč být taky zlá,
nauč se taky ubližovat ...
Dneska se nevrací láska láskou, ale nožema do zad, někdo je vráží přímo do srdce  ...
Tak se taky tak chovej, už si nenech ničit vnitřek sebe,
nic nezměníš láskou.
Nemůžeš ji všem dávat, pak trpět a být šťastná, že aspoň ostatní jsou šťastní !
I ty chceš být přece šťastná ...
 Už si nenech ubližovat, ale aby to šlo, musíš začít ubližovat i ty ...
jo, je to hnusný, divný, ty nejsi taková, ale taky už nechceš trpět !!!