Byla zima, chladná a temná. Sníh ne a ne přijít, dodat jí ten správný obraz ...
a pak přišel ... ale místo, aby s ním přišla i správná zimní nálada, protože i Sluníčko k tomu vykukovalo a smálo se na svět, tak na lidi padla podivná nálada, plná výčitek a smutku...
 No ...ono se občas stává, že přijde bouřka, ale po bouřce vždycky zase přijde pohoda, vzduch se pročistí ...
A snad to zase bude čisté jako čerstvě napadlý sníh ...

 Já vím, trošku to nedává smysl ...možná je zbytečné se nad tím nějak zamýšlet a snažit se to napsat tak, aby to dávalo smysl jen mě a možná pár vyvoleným...ale napsat to tak, aby to ten smysl mělo se mi taky nechce...

 Možná je nás mnoho
a nervy máme z toho.

 Každý od někoho něco očekává ...a je jasné, že když  nikdo neumí číst myšlenky a přání, tak se spoustu očekávání nesplní ... Zůstane mrzutost a hledání viníka ...ale viníkem jsme my sami, protože jsme začli očekávat až mnoho ...
 A také jsme začali vidět chyby, které jsme předtím neviděli nebo nechtěli vidět...
Ale každý má chyby, každý má svoje mouchy ...
 Vlastně ...jedna chyba v nás je už jen ta, že máme potřebu někoho pořád řešit a vyměňovat si názory jaký je a jaký není a možná jsme v tom všem pozapomněli na své vlastní pocity a názory...

 Když si to tady po sobě znovu čtu, sama se v tom ztrácím a hledám, jestli to dává nějaký smysl a jestli to vůbec má nějakou pointu ...
Ano, pointa je sdělení, které se tím snažím říct....
Poslední 2 dny byly taková zkouška ohněm ...no, možná, že to ani nebyly 2dny, ale 2týdny ...
 Jsou lidé na kterých nám záleží ...a chceme jediné -aby jim záleželo na nás jako nám na  nich ...
Ale pak jsou činy, které nám dají pocit, že záleží jen nám a jim ne....
Kde jsme k tomu dospěli? V očekávání. Ano, tam ... :)

 Neočekávej nic velkého a i malé gesto ti potom přijde veliké.