Takže :)))
Je to dýl co jsem tu něco psala, ale o to vůbec nejde.
  Jde o události, které se za tu dobu stihly stát... hlavně o jednu...
Už nějaký ten pátek to mám v hlavě a čas od času nad tím přemýšlím a znovu dokola si to všechno přebírám - i když se dá říct, že nerada to mám stále v hlavě, ale jsou věci, které jen tak nevytluču...
  Zažila jsem zklamání... a to tak velké, že mě to stále ještě chvílema hrozně zabolí...
Jedna slečna, kterou jsem nazývala kamarádkou -možná se dá říct, že i přirovnání přítel jsem brala - neskutečně moc zradila moji důvěru ... doteď nevim, jestli mám být naštvaná na ni, že to byla schopná udělat a ke všemu z tak pitomého důvodu jako je žárlivost a zlost, nebo na sebe -protože taková byla, je a bude a já to jen neviděla...a nechtěla jsem poslouchat své přátelé, že ona je taková - stála jsem si za svým obrazem, který jsem chtěla vidět a viděla jsem ho tak...
  Ten pocit, když jsem to zjistila nechci už nikdy zažít. Nemohla jsem tomu uvěřit, stále jsem si říkala, že to přece není možný, že taková není ..
Dalo mi to zabrat několik dní, než jsem nad tím denně nepřemýšlela několik hodin a nesnažila se pro to najít pochopení....
 Ne, pochopení proto nemám. Mám pochopení pro mnoho věcí a i pro tohle bych měla, kdyby to nebylo způsobeno opravdu jen pro zlost a žárlivost...
A omluva? Páni :D Co to je omluva?
Snažila se mi vysvětlit, že pro svůj čin důvod měla, snad měla pocit, že si za její zradu nasypu popel na hlavu já :/
Žádný důvod není nikdy tak velký, aby jsme zradili přítele - pokud ho za přítele bereme...že :)


  Tak ... mohla bych tady o tom napsat slohy, ale v hlavě už mi to zas tak tolik neleží a na ní už mi nezáleží, takže - nějaké jiné polemizováníčko :))))

  Za posledních pár měsíců se mi trošku obrátil život ... zažila jsem krásné léto nabité koncertama :)))
Každý, každičký koncert stál za to a neměl chybu :)))
Ale není to jen o těch koncertech, je to i pro ty události před, na a po :)))
Ty chvíle, kdy si řeknu, pozítří je koncert, chci tam být a neváhám a narychlo plánuju, v kolik pojedu a tak :)))
A potkala jsem u toho plno bezvadných lidí, se kterýma plánujeme další a další koncerty, ale scházíme se i mimo ně :))) Blbneme jak malí, ale hrozně se u toho nasmějeme a strašně nás to baví :)))
 
 Mohla bych sedět doma a být hodná "ženuška" , ale zase - život je moc krátký na to, aby se jen tak promarnil a nic moc se nazažilo :)))
Mám hromadu zážitků na které ráda vzpomínám , hromadu zážitků, které se dějí a věřím, že z touhle bandou ještě mnoho zažiju :)))
 Přináší to teda i jedno minus -a tím je málo času na ty ostatní přátelé, kteří jsou pro mě světlem a radostí a samozdřejmě i málo času na rodinu :/
Ale snad ví, že je mám stále hrozně moc ráda, že je miluju :))) 
Jen si neumím od téhle etapy života pomoct, přijde mi, že jsem o pár let omládla a je mi hrozně fajn :)))

 Mno, říkám si, že už by stačilo :D takže já se loučím, ale ještě chci povědět jednu spojku, která se týká toho zlého i toho dobrého :)))

 Možná nás v životě někdo opustí (nebo my jeho), ale pokud ten člověk nestál za to, tak je škoda se trápit, protože místo něj přijde někdo, kdo nás naplní ještě větší radostí :)))
A já? Ztratila jsem jednoho anděla, aby místo něj přišli 2 noví :))) Kteří narozdíl od toho prvního nemaj ukryté růžky a pod hávem ocas a kopýtko :))) Teda, doufám ... :)))
Věřím :)))