Zakázané

Trápím se...
Trápíme se spolu?
Opravdu já na to, co je - zapomenu?

 Srdce povídá - neboj se ublížit,
k tomu, co cítíš - přiblížit,
ale ...ale zůstane.

 Říkám si - bylo by to krásné,
ty a já - kako ve sně,
pohoda, klídeček a láska nás dvou,
ale potom - ne, oni nás odřeknou !

 Podstoupím? Nebo budu snít,
jaký to bude? Neumim vyslovit.

 Třeba skvělé - jak mělo by být,
nebo na hovno a jen to dovede ublížit.

 Cítím to já, cítíš to i ty,
čeho se bojíme?

 Nechceme ublížit - kdo by taky chtěl?
tak proč na to sakra ten Amor nemyslel?!

 Je noc, měla bych jít spát, 
ale já, já se musim ptát ...

 Jaký by to bylo, nebo jaký to bude?
Bude z toho něco, nebo jen vzpomínka zbude?

 Netrap mě. Vím, že se snažíš - netrápit,
ale já chci ty city uvolnit.
Říct ti- hele, ráda tě mám -
co nadělám?

 Ty mě máš rád - já vim, to jo, vím,
ale kolika lidem tím ublížím?
A nejenom já, ale i ty...
Proč, proč todle? 

 Jdu spát - ráno večera moudřejší...
a my? Zas o kousek chytřejší?!

 Kdo ví ... kdo ví ...ať poví .

 Nechci plakat - nad tím, co nebylo ...
ale býti může ...
A KDO S TÍM PAK COKOLIV ZMůŽE?!!!


Hehe, mám pocit, že je trošku víc hektická, páté přez deváté, ale důležité je, že já vim proč to tak je a o co přesně se tam jedná.
Každopádně to je stará záležitost, ale doteď vim, jak mě to trápilo ...
Jak si ten Amor opravdu pohrál tam, kde neměl ... a nakonec - vyhrál rozum :) Zůstalo jen u básničky a tak? Tak to mělo být :)