Takže si takhle sedim doma ... nééé, nechci tu být ... nejraději bych někam utekla, někam, kde budu mezi lidma a v podstatě uteču starostem, které přišly ... ať jsou to starosti pro mnohé nepodstatné a ty jiné ... asi důležité....
Titulek zní -rok 2011-rok změn -ano ... hodně změn se událo ... a ta nejnovější je ta, že budu měnit práci ... nedobrovolně... to je to, co mě možná mrzí nejvíce ... ještě nikdy jsem se necítila tak ponížená, jako ten den, kdy mi bylo řečeno, že se rozloučíme ... a vlastně- cítím se tak stále :/
Ale -má to tak asi být ... a to, že se po mě hosté ptají mě hřeje -protože to mi dává tu sílu, že tak marná nejsem -v práci ...
Pak je tu ... moje jedna největší radost a někdo z ní odchází a cítím se, jakoby jsme dostali košem ...
prostě mi přijde, že jsme byli rodina a tu rodinu někdo opouští :/ ale -i to je život...

A pak ... je tu ještě jedna věc - je tu někdo, kdo si zaslouží mou pozornost, ale já mu ji nedávám ...
ale.... cožpak on se ptá?
Zeptal se-proč je to tak, jak to je? Ne, hned našel odpověď (a špatnou) a v postatě ho nezajímá, proč se to stalo ... ale hlavně, že zná všechny odpovědi co dál ...
Já přece vím, jak dál ... ale nevim, jestli takhle dál .... možná je to chyba ve mě-ano, já se taky neptám - a možná, že tady je ten start toho všeho ... já se neptám- on se neptá.... ... ....  ... ... ... ...  ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. ... .... .... .... .... .... .... ... .
ty tečky? Asi toho víc nechci říct :) Nebo nechci říct něco, čím si tak stoprocentně nejsem jistá a časem by mě to mohlo zamrzet :)