Exitus lady

"Nech svoje sny na vydlážděných cestách i vyjetých kolejí"

Tobě, protože v mém srdci apartmán máš a ve snech přeci člověk neumírá

.....

Každý den, kdy se světlo dotkne mých víček
Každý den, co dýchám přítomnost svého já
Každý den, kdy vím, že můžu prohrát
Každý den si stále hlouběji uvědomuju, že...
JSEM ŽIVÁ
Každý den vidím ztrátu a lži na postupu
Každý den, sním o zvadlých květech minulosti
Každý den, pátrám ve hvězdách
Každý den se ptám, proč naděje umírá
Každý den, co vím a cítím
Každý den, sama v jedné místnosti
Na Tebe vzpomínám

Musím poznat ztrátu
Musím být smetena
abych pochopila
že mě možná chrání
jen paní štěstěna?
Umřít je přeci tak snadné
jako sfouknutí chmýří pampelišky
to co je mi drahé
najít na konci všeho
je destruktivně těžký
Plakala jsem
kdo v ten den neplakal
Prosila jsem
nikdo se však netázal
Čas spokojeně dál ubíhal
jeho se ten žal netýkal
Nevíš jak je těžký
uvěřit v něco, v co věřit nechceš
Nevíš jak je zmateně bolestný
bojovat sama o sebe
když se topíš v slzách
když nedokážeš vyloudit slovo
protože Tě zasáhl šok
když v nočních můrách
vidíš ten KONEC naživo!
Nevíš co znamená bolest druhých
dokud Ti nerezonuje v mysli
Dokud neslyšíš "už není"
doufáš, že je to blábol, tohle přeci nemůže být jistý!
Neříkej mi prosím, že víš o čem mluvím
nechtěj to vědět, drž se od toho dál
přesto všechno
v této zpovědi Ti svou bolest
podsouvám
a ona... bolí, pálí
přec ji schovávám jak to nejcennější na světe
Ten okamžik, tu děsivou jizvu
co se roztáhla přes mé srdce

..........