Exitus lady presents

Střepy

Po střepech roztříštěného vědomí
prošla masa lidí
hluk prolomí výkřik
když pěst do zbytků skla uhodí

Krev je jako portské víno

Do svalů, kůže řezají rozbité sny
sklo je křišťál bez hrany
jako bez tváře
zamaskované osoby
co se neustále bojí

Modřina je tmou na tváři dítěte

Vzpomínka je úlomek střepu
v čerstvě zahnisaném orgánu
než dojde ke gangréně
je čas na slabou ochranu
starou leukoplastí
a pohádce
o amputaci

Bolest působila jako opium

Kráčím po střepech
jak zbožně hříšnej fakír
za sebou plameny
před sebou mír
jediná otázka
smím dál jít?