Byl pozdní večer osmý srpen...

někdy kolem jedné hodiny ranní mě zničilo pár slov

Neonový dveře o sobě daly vědět, po dlouhé době mi jejich neon osvítil cestu domů. V takových chvílích není radno o něčem uvažovat, protože umaštěná klika čeká na váš studenej stisk. Nechala jsem je napospas zrůdičkám popíjejícím dom perignon a vyšlapovala si někam, kde mi deja vu říká zde bydlíš.
Se strojem času jsem již v polovině, nebude to dlouho trvat a začnu měnit své soukromé dějiny. Je tolik událostí, co čekají na můj zásah. Jenom musím přenést myšlenky do realistického ztvárnění a netopit se v jedné utopii.

Buď rozumná, i kdyby jsi měla stroj času, co změníš? Promítne se to jinde.