02.Listopad 2009,15:40
Exitus lady presents

Láska, pohádka kde dobrý konec nemusí být priorita


"Láska je jen slovo"
"Láska je poslední most"


Kde začít, když je srdce zraněné a mozek poškozen v důsledku morálního výpadku. Pamatuji se na den, kdy jsem řekla že tato slečna je pěkná děvka. Zrazovala mě ve chvílích, kdy jsem na to nebyla připravená, na bolest, kterou obnáší - auuuu.. a to velké au o rozloze vesmíru a hlasitosti starujícího letadla. Amores perros aneb láska je kurva. Přišel ale den, kdy jsem pochopila, že ta "kurva" či "děvka" jsem vlastně já sama. Neděste se, netočím kabelkou a ani nemám vyhraněný křoví, je to o něčem jiným.

Byl 6. červen. Děkuji hybateli za tento den a za to, koho mi přivedl. Přišla láska jako trám. A já zapřisáhlej láskofobil jsem do ní zahučela, ani jsem nestačila skočit. Prožívala jsem úžasný období, růžový brýle o tlouštce dvou popelníků, krása, básně, myšlenky, smích, vášeň, kotel pocitů, který vynášely mou hlavu do stratosféry. Ale po každém úžasném tripu přichází škaredej třesk.


Pozdní večer osmý srpen odstartoval dráhu negativit a jako parazit vysával život ze vztahu, který byl na hranici dokonalosti. Červená nit se pak táhla skrze další události, než přišel den, kdy odešel náš Chlapec.  1.9. 2009 se konal festival bolesti, která se usadila jako kávová sedlina v mojí duší. V tento den začalo ve mně poprvé sněžit. Nedokázala jsem si připustit něco tak kolosálně nepřípustného, měl v mém srdci apartmán, který v ten den hořel jasným plamenem. Láska k němu rovnající se přátelství, v tu chvíli zakoušela křest zoufalstvím.Slzné kanálky jely pohotovost, uhasily i hořící apartmán, který ale nadále zeje prázdnotou.

Láska zakoušela muka. V těch chvílích jsem ji měla být co nejblíže a pofoukat ji rány, ty hlubší zašít, ale já jsem se uzavřela do sebe a nepouštěla ji k sobě, den ode dne, cihla za cihlou rostla zeď, tužší a neprůstřelnější jak Berlínská a krutější, necitelnější než Varšavská. Byl to error. Můj mozek vyhasl a odmítal pomoc, i když ona sama zraněná mi ji podávala po pytlech, ale já ignorovala vše i ji, tím jsem ji zranila smrtelně. Víte ona i ta děvka či kurva má v sobě více citu a pochopení než já, protože ani děvka a ani kurva nejsou tím, kým je vidíme. A když takto mluvím o lásce, vím, že chyba je ve mně, protože láska je sladkým nesmyslem (či smyslem?) lidí. Já vím, že ji miluju, je to jako příběh, který se odvíjí postupnými zvraty, v jednu chvíli lidé jásají, aby hned na to mohli strádat. Láska umí mnoho věcí, umí uzdravit i zabít, přinést euforii i zoufalství, je svým protikladem i synonimem, je všude, kam se podívám, plodí další emoce jako soucit či nenávist, přátelství, nepřátelství, Ona je podpěrným sloupem tam, kde vládne naděje. Když to všechno píšu, tak pláču, ale sami víte, že pro lásku neplakat je hřích.

Co Ti chci vlastně tím vším říct? Jedno jediné....možná klišé, možná klíč, ale ....

Jak je to všechno hloupé ...(kudarane)

 
kategorie: Neonový dveře
vložil: Lady-of-Exitus
Permalink ¤


0 Komentáře: