DOSPĚLOST.
Když podíváš se zpátky,
a vzpomeneš si jaké všechno bývalo.
Dětské rozpustilé hrátky,
dospívání střídalo.
První pusa, první krok,
a pár nevinných, platonických dopisů.
Zdá se mi to, jako jeden rok,
kdy šli jsme ke školnímu zápisu.
Mnoho let uplynulo od těch chvílí,
kdy v kráse jsme se předháněli.
Přesto stále nejsme v cíli,
za kterým jsme uháněli.
Už není nám pět ani patnáct let,
jsme starší a snad rozumější.
A více známě svět,
protože jsme dospělejší.
Přestáváme věřit na pohádky,
a odkládáme dětskou masku.
Poznáváme nepravosti, hádky,
nacházíme lásku.......
....................................................................
Tak už to prostě chodí, že svět se mění před očima,
a z dětí vyrůstají otcové a matky.
Podzim střídá vždycky zima,
o Vánocích, zas věříme na pohádky