LEGENDA

Byla chudá, avšak krásnou měla líc,
jak slunečnice za časného rána.
Byla chudá, avšak každá rozežhnutá svíc,
byla její dvorní dáma.

Byla služkou, ale chytrostí se vyrovnala kněžím,
jak anděl nebe studujíc.
Svou přítomnost věnovala prázdným pokojům a věžím,
život milujíc.

Byla vílou, co nepotřebuje se líbit,
jak motýl křídla rozpínajíc.
Byla ženou jenž nelze nepolíbit,
ruce k nebi napínajíc.

Byla člověkem, co se vtiskne do srdce,
a přesto nemusí mít vzácný původ.
Byla někým, kdo druhého chytí za ruce,
a dá mu k životu důvod.

Možná proto ze služky se stala hraběnkou,
a nevěstou modrookého šlechtice.
Se šaty zdobenými pomněnkou,
zmizela pryč holka z ulice.

A krása její změnila se v nádheru,
násobenou štěstím.
A krása její pohltila každou špatnou pověru,
násobenou tmavým klestím.

Byla ženou, jenž rozdávala lásku,
jako krásné poselství.
Byla ženou, jenž označovali za krásku,
jejíž výhrou bylo manželství.

Říkali o ní mnoho pravd a mnoho lží,
jenž kruté i milosrdné byly.
Ptali se jestli si tu lásku zaslouží,
a tvrdili, že boží síly pochybyly.

Říkali spoustu trpkých vět,
na jejich základě legendou se stala.
Mluvil o ní celý svět,
o ženě jenž chudá byla, ale Milovala...