HRADNÍ PANÍ

Věřila jsi sama v sebe,
a věrnost přísahala pánu.
Věřila jsi v sílu nebe,
a nesnášela pokoru a hanu.

Věřila jsi svému svědomí,
a věrnost slibovala klášternímu řádu.
Věřilas, že vždy vyhrává vědomí,
a neplánovala jsi zradu.

Věřilas, že složíš slib,
a život zasvětíš bohu.
Věřilas, že v klášteře ti bude líp,
místo toho padlas do rukou neznabohu.

Věřilas, že je to jen noční můra,
a že utečeš mu pryč.
Věřilas, že ten muž je stvůra,
a že zůstat s ním je bič.

Věřilas, že prchneš z jeho mocných dlaní,
a že do kláštera se vrátíš.
Nenávidělas, když ti říkal: " Moje paní."
a že věděl jak moc ztrácíš.

Nenávidělas jeho aroganci a pýchu,
s níž odhalil tvé pravé já.
Zpočátku bylas mu i k smíchu,
pak říkal, že jsi jak holubice, která nelétá.

Nenávidělas jeho poznámky namířené na tvůj vzdor,
a večery u ohně, kdy tě hřál.
Nenávidělas, že v něm každý viděl vzor,
a že si s tebou jenom hrál.

Nenávidělas ho za to, že tě chtěl za cizince vdát,
a za to jak moc tě lákal jeho polibek.
Nenávidělas ho za to, že mocnějším chtěl se stát,
a měl duši plnou příkazů a podmínek.

Nenávidělas ho za to jakým tónem s tebou hovořil,
a že třásla se ti z něj kolena.
Nenávidělas ho za to, že tě chtěl a přitom se ti nedvořil,
a že vaše budoucnost stovky mil je vzdálena.

Nenávidělas ho natolik, že z jeptišky změnila ses v dračici,
a naučila ses s ohněm zacházet.
Nenávidělas ho natolik, že stal se z tebe smutek plačící,
a nechtělas s ním vycházet.

Nenávidělas ho natolik, že na opuštěném ostrově jste skončili,
a sblížili se více než jsi chtěla.
Nenávidělas když dny tam náhle končily,
a ty milovat jsi ho neuměla.

Věřilas, že budeš sestrou v řádu gilbertinek,
ale tvá cesta vedla jiným směrem.
A i když klášter nevyměnila jsi za prstýnek,
stále bloudíš šerem.

Ale věříš, že znovu uzříš jeho koně a uslyšíš to známé ržaní,
A věříš, že znovu uzříš jeho a budeš Hradní paní...

Kelsey Mae