BYLA JSEM...

Něhou vlitou do tvého srdce,nyní stín co utišiti nedokáže vztek,
jak jedna z mnoha vyškrtaných zápalek.

Andělem tï strážným,nyní múzou co utišiti nedokáže žal,
jak by světem smutek koloval.

Oporou ti v každé chvíli,nyní odtržena z celku,
jak v té naivní hře na Popelku.

Vírou držící tě nad vodou,nyní Titanikem jdoucím stále níž,
jak láska,kterou poraníš.

Smutkem,utišujíc neklid tvůj,nyní prázdnou černou truhlicí,
jak vdova po svém muži truchlící.

Rukou pomocnou a hladící,nyní zaťatou jen v pěst,
jak bojovník,když ztratí čest.

Pohledem jenž lásku vyznával,nyní oči zkalené tou mhou,
jak když lesklé karavany odejdou.

Ústy říkajícími,ta hravá slůvka,nyní černou propastí,
jak oheň ve vodě se rozpustí.

Vášní,střežila jsem duši tvou,nyní otáčím k ní se zády,
jak soudce,když si neví rady.

Touhou vepsanou ti do smyslů,nyní kouskem zbilých vzpomének,
jak když lžeš pod pláštěnkou záminek.

Srdcem velkým jako svět,nyní menším nežli škvíra,
růže co zvadne,ale neumírá...

Kelsey Mae