KLAPOT DEŠTĚ
Deště klapot jemně pěl,
jak tichý zpěvák teskných balad.
Strunou srdce rozechvěl,
škálu různých nálad.
Deště klapot symfonii lkal,
ze slov právě padlých na paměť.
Jak chlapec dívce růži dal,
ze slov umných nazpaměť.
Deště klapot mokřil i tvůj šat,
v rytmu smázlých not.
Jak když v šachách hraješ mat,
v bitvě táhlé za podvod.
Deště klapot i tvým tělem chvěl,
nitkou duše svázanou.
Možná pomoci ti chtěl,
láskou teďkons smazanou...
Deště klapot všechno směl,
i utěšit tvůj žal.
Takže zcela zapoměl,
jak tě prve vylekal.
Deště klapot mísí se s tvou solí,
jak by setřít slzy chtěl.
Věděl že to bolí,
tak uletěl....
...Slunce svit mísí se s tvým smíchem,
jak by lásku vnuknout chtěl.
Ve dni náhle tíchém,
on to směl...
...Klapot deště opět sedíš zde,
...jestli bylo nějáké slunko,na tom nesejde....!
...Klapot deště,zase žal,
a nůž v tom rudém záblesku.
...Oblékl ti krve šál,
v temném smutném odlesku.
...A deště píseň pěla dál,
...jak sonet spousty hlasů.
...Na zem hodil mokrý šál,
..jak věky dávných časů...