SEVER PROTI JIHU
Ze severu vítr,když vál na mou tvář,
já stírala ho zběsile.
Klekala jsem za oltář,
a modlila se k přesile.
Aby našich mužu bylo více,nežli zrnek máku,
který rozpráší silnější,tu armádu.
Aby zničil sny,těch severských darebáků,
a ukončil tu šarádu.
Muži,už jsou vyrovnáni před naší malou vesnicí,
ze dřeva postavených domků.
I rolníci jež sejou pšenici,
chtějí podílet se na výhře,byť jen v malém zlomku.
V rukou mají vidle a vše ostré,co zhotovit se dá,
přez ramena velké pušky,nakrmeny z olova.
A já se modlím za jižanskou čest a slávu,
jako každá žena s biblí v ruce.
abych potom mohla hrdě zvednout hlavu,
a vědět kam patří mé srdce.
Že i můj muž bojoval,za nezávislost a víru,
která proudí každou myslí.
Že nepodal ruku k smíru,
neb ta škody nevyčíslí.
Beztak způsobila je jen seveřanská ruka,
plna nezhojených šrámů.
To ona pošlapala naše luka,
a podpálila pro zvířata slámu.
Mnohokrát,my vyrovnávali se s tím,
novou trávu seli.
Aby zas jsme se smiřovali s neštěstím,
a seveřani plnili nám cely.
Nezbylo nám nic,než skončit s tímto příkořím,
a konečně tak sklidit čerstvé seno.
Být tak mužem,sama seveřany pokořím,
bože,buď mi odpuštěno...