MOTÝLEK

V dáli tiše šumí kopretiny,
v louku usedá tu motýlek.
Život nelze měřit na setiny,
křídlem hladí chlapcův zátylek.

Bílá křídla,ve větru se třepetají,
bázlivá,jak první jejich vzlet.
Báseň mou jen mihotají,
poznávají svět.

Vzlétnout sem,uletět pak tam,
není žádná zábava.
Ten pocit dobře znám,
každý se ho obává.

Motýlek tak s malou kapkou strachu,
poletuje, hledá cíl.
Náhle teskně končí v prachu,
v rukou lesních víl.

Ty vyléčily ho tak jemně,
jak jen nadpozemská ruka dokáže.
A zvláštní pocit klíčí ve mě,
co bude dál,to se ukáže.

V dáli tiše šumí kopretiny,
v louku usedá tu motýlek.
Neměří,už život na setiny,
objímá jen chlapcův zátylek.

Nezáleží,jak dlouho trvati to bude,
křídly máchá sem a tam.
Štěstí víří všude,
už ho taky dobře znám.

Nazývá se láska,
ta spojí křídla v jeden pár.
Z motýlka se stane kráska,
pro tebe jen chlapče dar.

Kelsey Mae