Umanula jsem si,že prvních pár týdnů o prazdninách obětuju jakékoliv brigádě.kde dostanu nějakou tu korunu,abych si pak mohla užívat a nemusela o každnou dvacku žebrat u našich.Jenže najít práci nebylo zas tak snadné.Supermarkety měly nasmlouvané brigádníky už od jara a roznášet noviny jsem odmítla kvůli vstávání ráno ve čtyři.Nakonec jsem byla ráda,že mi tátův známý,který staví rodinný domek,nabídl,abych mu chodila pomáhat na stavbu,kde je každá ruka dobrá,že prý finančně prý nespokojená nebudu.A tak se ze mě stalo něco mezi svačinářkou a přidavačem.Ale musím říct,že mě to bavilo,zvlášť když jsem se seznámila s partičkou kluků,kteří denně na stavbu něco přiváželi,skládali nebo pomáhali zedníkům.Okamžitě mi tam padl do oka Martin.Byl to takový drobný blonďáček a mě neuniklo,že po mě taky pošilhává.Jenže skutek utek.Dny ubíhaly,a on ne a ne se vyjádřit.Vlastně se mi spíš vyhýbal a jen mě tak tajně šmíroval pohledem,když si myslel,že se nedívám.Jeden den jsem jim pomáhala vykládat cihly,kvůli kterým jsme vytvořili jakýsi živý řetězec,po kterém putovala jedna cihla za druhou.A najednou se to stalo.Přistála mi cihla na noze a já se s bolestným skučením svezla k zemi.Martin ztuhl a vrhl se ke mě.Naštěstí to moje noha odnesla jen modřinou,zato výstávní.Když to všichni kolem nás zjistili,smáli se jako blázni a pak začali šít do Martina:"Tak už ji to řekni,že se ti líbí!Tenhle suprovej způsob balení se některým holkám nemusí líbit Martine."a tak podobně.Martin zrudnul,ale pak mi pomohl na nohy a odvedl mě do nedaleké stavební buňky,abych si odpočinula.A tam to z něj konečně vypadlo.Prý se mu už dlouho líbím a jeho kolegům to neuniklo.Ale cihlou po mě prý schválně nehodil.Musela jsem se tomu nesmělému význání smát,ale jen maličko,abych ho neurazila.Od toho dne jsme brigádničili s Martinem spolu a vydělané penízky jsme pak společně rozprášili na dovolené na kolech.Byla to paráda.